Znalost ostřicích systémů v těle fotoaparátu je velmi důležitá nejen při výběru nového fotoaparátu, ale hlavně při jeho používání. Různé metody mají své výhody i slabiny, a když je pochopíme, dokážeme odhadnout, jak je využít pro co nejlepší výslednou fotografii.

Jaké expoziční režimy zrcadlovky a lepší kompakty nabízí a k čemu jsou užitečné? Vestavěné expozimetry ve fotoaparátu měří množství dopadajícího světla na scéně a podle toho rozhodují o nastavení expozičních parametrů – clony, času a ISO. Nastavením expozičního režimu určujete, jakým způsobem má fotoaparát naložit s údaji o naměřeném množství světla. Fotoaparát na základě zvoleného expozičního režimu může s údaji pracovat zcela automaticky anebo vám může ponechat určitou míru kontroly nad výslednou tonalitou fotografie. V manuálním režimu zase nemá vestavěný expozimetr fotoaparátu žádný vliv na nastavení expozice. Jaký režim tedy zvolit?

Expozimetry zabudované v digitálních fotoaparátech odvádějí ve většině případů dobrou práci a samotné fotografování vám velice usnadní. V některých složitějších podmínkách se ovšem nechají lehce zmást. Pro přesné měření expozice je proto možné buď použít pomůcky, které pomohou expozimetrům ve fotoaparátu s určením expozice, anebo raději externí expozimetry, které měří skutečné množství světla na scéně.

Zatímco lidské oko se dokáže přizpůsobit změnám světelných zdrojů, fotoaparát je v tomto ohledu nedokonalý. Proto mu musíme ukázat, že jeho barevné podání scény je jiné než ve skutečnosti. K tomu můžeme využít režimy fotoaparátu nebo automatické vyvážení bílé. V následujícím článku si ukážeme, jak nastavit barvy scény tak, aby odpovídaly realitě.

„Moc jsem toho loni nenafotil. Vlastně spíš nic než moc. Těch pár fotek z dovolené jsem pořád ještě neupravil a asi už ani nikdy neupravím. Ale mám pár momentek z večírků…“ vyčítal jsem si na začátku loňského roku. Můj posun se rovnal nule. Nebo se spíš přibližoval záporným hodnotám. A tak jsem se rozhodl, že to další rok udělám jinak.

V článku o expozičním trojúhelníku jsme se seznámili s tím, jak se navzájem ovlivňují základní expoziční parametry: clona objektivu, čas závěrky a citlivost ISO. Prvními dvěma parametry (clonou a časem) jsme se podrobněji zabývali v článku o nastavení expozice. Tentokrát se zaměříme na třetí expoziční parametr – citlivost ISO.

V článku o nastavení expozice jste se seznámili se základními expozičními parametry – clonou a časem závěrky. Nastavení těchto dvou parametrů přímo ovlivňuje množství světla, které dopadne na digitální snímač fotoaparátu. K dosažení správné expozice vede vždy několik kombinací nastavení času závěrky a clony objektivu. To, kterou kombinaci zvolíte, bude záležet na vašem tvůrčím záměru. Vztah mezi clonou, časem a také třetím expozičním parametrem, kterým je citlivost ISO, je vyjádřen takzvaným expozičním trojúhelníkem.

Už jste určitě zaslechli slovo expozice, možná si ale nejste jisti, co znamená. Úspěšná fotografie závisí na mnoha věcech – například na dobrých světelných podmínkách při focení. Významný vliv na celkový vzhled fotografie má ovšem také správné nastavení fotoaparátu, zejména třech expozičních parametrů – času, clony a citlivosti ISO. Fotograf musí zvolit takové hodnoty, které nejen zajistí správnou expozici (to, jak je fotografie tmavá či světlá), ale zároveň mu pomohou vyjádřit jeho záměr. Nastavení parametrů totiž ovlivňuje, jak bude na fotografii zaznamenán prostor a čas.

Fotografování může být i něco víc než pouhé cvakání spouští. Má svá pravidla a svou teorii. Seznamte se se základními vyjadřovacími prostředky fotografie a zjistěte, jaký je rozdíl mezi fotografií (fotografickým obrazem) a pouhým záznamem reality prostřednictvím fotoaparátu. Fotografie má obsahovat čitelný motiv, k jehož tvůrčímu vyjádření je potřeba důsledně pracovat se světlem, kompozicí a perspektivou.

Jedněmi z nejzábavnějších kreativních technik ve fotografii jsou malba světlem a kresba světlem. Jedná se o způsob fotografování, na kterém se může aktivně podílet i více lidí najednou a zabaví jak dospělé, tak i děti. Při určité míře trpělivosti a dostatku času lze vytvořit díla, která se blíží klasickým malbám.

Když jsme v létě vydali Honzův článek o jeho zkušenosti s bezzrcadlovkou Olympus OM-D, začala jsem přehodnocovat svůj původní plán, že si koupím novou lepší zrcadlovku. Místo toho jsem začala zkoušet, co mi bude opravdu vyhovovat.

Jeden cvak a jdu dál. Takhle nějak skončí příběh většiny fotek. Vlastně dřív, než začal. Je škoda, že spousta z nás (včetně autora článku) nad tím, co fotí, příliš nepřemýšlí. Chci se s vámi podělit o jeden nápad a jeho cestu k finální fotografii.

Pokud jste v situaci, kdy se chystáte prodat (či naopak koupit) licenci fotografie a potřebujete alespoň základní informace o licenční smlouvě a její vzor, nebo vás prostě tato problematika zajímá, pokračujte směle ve čtení.

V dnešní době digitální fotografie prakticky všichni vystavujeme své výtvory na webu, a veřejně tak prezentujeme svou tvorbu. Někdo má své stránky, někdo využívá služeb, jako je Zonerama. Na jednu stranu je internet požehnáním, protože naše fotky nekončí „v šuplíku“. Vidí je spousta lidí a my máme zpětnou vazbu na svou tvorbu, ať již pozitivní, či negativní. Ovšem toto zveřejňování fotografií má také svou odvrácenou tvář.

Člověk sám je jedním z nejčastějších námětů k fotografování. Může se pohybovat v krajině, pózovat v ateliéru nebo být třeba součástí pouliční fotografie. Člověk ve fotografii může dodat snímkům život anebo měřítko. Víte ale, čeho byste se při fotografování lidí neměli dopouštět?

Pronajmout si ateliér nebo zajistit vlastní umělé osvětlení není dnes nic složitého. Kromě vlastnictví techniky je ale také třeba mít povědomí o tom, jak ji použít. Pojďme si ukázat nejvhodnější pozice světel při fotografování portrétů lidí..

Když se řekne fotografování či fotografie, vybaví se asi každému fotografovi pojmy jako kompozice, osvětlení, editace snímků a podobně. Málokoho by napadlo slovo „zákon“, ve smyslu skutečně legislativním. A přitom fotografie a fotografování je se světem paragrafů spojeno více, než se na první pohled může zdát.

Vývoj téměř každého fotografa je následující: Vezme fotoaparát, fotografuje všechno, aniž by si uvědomoval, že jsou nějaká pravidla, a tak je s klidným svědomím (tedy nevědomky) porušuje. Pak se ponoří hlouběji do studia fotografie a začne fotografická pravidla aplikovat a dodržovat, až nakonec dospěje k jejich opětovnému porušování – tentokrát však poučenému, a tedy chtěnému.

Až první ztráta dat bývá oním impulsem k řešení jejich pravidelného zálohování. Způsobů je mnoho a s novými technologiemi se objevují další a další. Já zde popíši pouze jeden, a to právě ten, který v současné době používám.

Přestože profesionálové používají digitální zrcadlovky se speciálními makroobjektivy za často vysoké pořizovací ceny, základní focení makra si můžete vyzkoušet s lecjakým kompaktem. Stačí v režimu snímání nastavit variantu „makro“. Právě na takové fotografie se tentokrát zaměříme.