Po svém návratu z cest jsem se dal do prohledávání a uklízení krabic s nejrůznějším vybavením ze sklepa. V jedné z těchto krabic, na které bylo černou fixou napsáno „Foto“, jsem znovuobjevil jeden z nejmenších a nejkurióznějších stativů, jaké jsem kdy viděl.

Zonerama – webová galerie volně přístupná všem zájemcům, kteří chtějí sdílet své fotografie, už funguje několik let. Denně přibývají stovky fotografií, a tak není divu, že se galerie plní báječnými snímky zajímavých autorů. Některé z nich vám postupně budeme představovat blíže. A začneme hned dnes.

Rozhovor s fotografem pražské zoo, Tomášem Adamcem, jsem začal domlouvat těsně před letošními povodněmi. Přestože jsme se v rozhovoru chtěli věnovat výhradně fotografii, resp. fotografování zvířat, nedalo se tématu letošních povodní zcela vyhnout.

Formát (poměr stran) fotografií se v průběhu času měnil a stále se mění. Některé jistoty však není dobré opouštět a i výrobci se jich drží. Podíváme se tedy na ty nejčastější poměry stran digitálního obrazu, které jsou také výstupními formáty digitálních fotoaparátů a na které bývají připraveny fotolaby i výrobci fotografických rámů.

Jestliže existuje nějaká oblast, která krajinářským fotografům může v České republice chybět, pak jsou to zřejmě extrémní vrcholy hor a pak pochopitelně mořské pobřeží. Jak se v druhém zmiňovaném a napoprvé neznámém prostředí chovat s fotoaparátem?

Fotografování a cestování bychom téměř mohli označit jako dva konce jednoho provazu. Nemusí spolu být nutně svázané na uzel, ale oddělit je přesto nemůžete. Jakých nejčastějších chyb se jako fotograf na cestách můžete dopustit?

Jednou z nejtěžších překážek, kterou fotograf musí překonat, nejsou ani vybité baterie, ani čekání na finance ke koupi vysněného objektivu nebo získání povolení k fotografování. Ne. Tou ze všech nejhorších je vlastní lenost a nezájem.

Sametově rozostřené pozadí na portrétních fotografiích, svatební fotografie, na kterých nechybí atmosféra, ale i reportáž z císařského řezu. O tom všem jsme si tentokrát povídali s Michalem Szydlowskim.

Způsobů, jak jasově upravit snímek, existuje několik. Čím více možností máte, tím více může být jejich nasazení matoucí. Na druhou stranu se můžete rozhodnout, který nástroj lépe vyhovuje vašim aktuálním potřebám.

S Jirkou Steigrem se znám ještě z dob, kdy psával články o úpravách fotek s pomocí Zoner Photo Studia. To by však ještě nemuselo nutně stát za rozhovor. V jednu chvíli se však rozhodl, že zanechá svého hlavního povolání, pro mnohé z oblasti snů – redaktora automobilového časopisu – a začne se živit čistě fotografováním. A tady už to začíná být zajímavé.

Dlouholetého fotografa a autora řady knih, které si kladou za cíl naučit své čtenáře lepšímu vidění fotografického světa, Bryana Petersona, jsme se ptali, jaké byly jeho fotografické začátky a na to, zda má nějaké snímky, které jej nikdy neomrzí.

Do naší rubriky, do které zasíláte vlastní fotografie, jež byste chtěli upravit, nám došly dva snímky s poněkud netradičním zabarvením. Přestože se s následující úpravou zřejmě jen tak nepotkáte, určitě stojí za to se na ni podívat. Jedním ze způsobů, jak se naučit fotografie upravovat totiž může být i metoda pokus-omyl.

Martina Kozáka není třeba dlouho představovat především těm, kteří sledují českou sportovní fotografii. Fotografování sportu se Martin věnuje už několik let. Vyzpovídali jsme jej, který sport on sám fotografuje nejraději, a ptali se i na to, jaké snímky musí mít po jednom focení na kartě, aby byl sám s výsledkem spokojený.

Nevím jak ostatním fotografům, ale mně se to stalo a nejen jednou. Opakovaně. Jedu nebo jdu krajinou a vidím scénu, kterou by stálo za to vyfotit, ale protože mám fotoaparát v batohu a nechce se mi jej vytahovat, tak si řeknu: ‚To je dobré, vyfotím to cestou zpět.‘ Ovšem realita je nakonec úplně jiná.

Počínaje dnešním dnem vstoupil správce, editor, RAW konvertor, archivátor… zkrátka Zoner Photo Studio – jeden program pro jakoukoliv práci s fotografiemi – do své patnácté verze. Jaké novinky či vylepšení v něm na vás čekají?

Čas od času se každý fotograf rozhodne zainvestovat do své fotografické výbavy. Nejčastějším upgradem bývá přechod k lepšímu fotoaparátu nebo rozšíření portfolia výměnných objektivů. Jak a kde ale zjistit, jestli člověk nešlápne vedle?

V druhé polovině září jsem se sešel s dvěma fotografy, abych s nimi udělal rozhovor. A to ne jen tak ledajaký. Neptal jsem se jich totiž na jejich vlastní tvorbu, přestože by určitě bylo dlouho o čem povídat, ale na to, jaké to je a co to obnáší fotografii vyučovat. Oba dva jsou totiž dlouholetými pedagogy a zkušenosti s učením fotografie sbírali jak na střední, tak i vysoké škole.

Přestože by se titulek tohoto příspěvku mohl zdát mírně dramatický, rozhodně vás nechci strašit, o nic nebezpečného nepůjde. Pouze v době publikování následujícího textu budu pravděpodobně sedět nad hranicí Česka a Německa ve výšce několika tisíc metrů ve vzduchu. Právě totiž odlétám na fotografický veletrh Photokina 2012 do Kolína nad Rýnem.

Po menší odmlce jsem veřejně promítal některé své snímky z cest. Tentokrát se ještě týkaly loňské cesty po Asii a projekce byla opět spojená s vernisáží fotek, které budou do konce října 2012 viset v klubu Plíživá Kontra v Jeseníku. Využil jsem přitom odlišného způsobu výběru snímků k prezentaci než dříve.

Určitě to znáte. Doma prohlížíte alba se starými rodinnými fotografiemi, které mají posunuté či vybledlé barvy, některé z nich jsou pak bez původních rožků, pokrčené, či dokonce některé části na snímku chybí. Se Zoner Photo Studiem je však záchrana původních informací (téměř) hračkou.