Tomáš Adamec: Vyměnil jsem politiky za zvířata

Rozhovor s fotografem pražské zoo, Tomášem Adamcem, jsem začal domlouvat těsně před letošními povodněmi. Přestože jsme se v rozhovoru chtěli věnovat výhradně fotografii, resp. fotografování zvířat, nedalo se tématu letošních povodní zcela vyhnout.

Tomáš Adamec fotografuje téměř osm let. Kromě fotoreportáží pro různá média, se také věnuje fotografování na zakázku, panoramatickým prohlídkám a videu s pomocí digitálních zrcadlovek se speciálním příslušenstvím.

Šestá gorila nížinná narozená v Zoo Praha dostalo jméno Nuru. Foto: Tomáš Adamec.

Fotografuješ reportáže, sport, zvířata, panorámata, natáčíš video, teď nově také vedeš fotografické kurzy… Co tebe osobně z toho baví nejvíc?

Stále hledám. Baví mě každou chvíli něco jiného, a proto asi u ničeho nevydržím dlouho. Fotografie mě živí, focení sportu i zvířat je pro mě zábava, video je pro mě velká škola a ve fotografickém kurzu jsem objevil novou výzvu, zajímavé kontakty a zpětné reakce.

V zoo občas chtějí návštěvníci s něčím poradit, pomůžu jim, poděkují a rozloučíme se. Na kurzu ale vidím, do jaké míry jsem opravdu schopný předat informace a jestli si studenti odnášejí znalosti, které skutečně dokáží využít. Je to docela zajímavá hra.

Hra? Takže to nebereš jako další zaměstnání, ale jako zábavu?

Snažím se. Myslím, že je potřeba být prací trochu nakažený. Ne vždy se mi to ale daří a v takových chvílích mě drží právě to soutěžení s nepříznivými podmínkami.

A je u toho všeho čas i na rodinu?

Často na rodinu nezbývá tolik času, kolik bych si přál. Jindy zase chybí čas na práci a nyní nejvíce na spánek.

Třídenní loríček rudobradý na umělé výživě. Foto: Tomáš Adamec.

Pracoval jsi jako fotoreportér, ale v současné době jsi oficiální fotograf Zoo Praha. Můžeš tvou náplň práce nějak přiblížit?

Fotit pro Zoo Praha je podobné práci fotoreportéra. Velká část výstupů jde totiž do médií. Pouze místo politiků čekám na exotická zvířata. A protože se s nimi jednoduše nedomluvím, vyžaduje to více trpělivosti, spolupráci chovatelů a pozorné sledování zvířat, abych mohl alespoň trochu předvídat jejich chování a využít ho pro nejlepší fotku. Štěstí také občas pomůže, ale i na něj musí být fotograf připravený.

Součástí mé práce jsou také různé propagační fotografie na míru. Od e-shopu, přes poutače v areálu, firemní tiskoviny nebo polepy aut až po outdoorovou reklamu. Drtivou většinu zvířat přitom musím fotit v expozicích, kde často není možné ani přisvítit, natož ovlivnit pozadí. Takže často přijdou ke slovu nemalé úpravy fotografií. Nejčastěji se maskuje právě pozadí fotografií.

Ze základny armády České republiky v kosovském Šajkovaci. Foto: Tomáš Adamec.

Britský princ Charles zdraví obyvatele Hostětína. Foto: Tomáš Adamec.

Můžeš uvést nějaký příklad k předvídání chování zvířat?

Stačí zvířata chvíli pozorovat a uvidíš, jak a kdy jsou aktivní. Některé druhy se například před krmením vydávají v expozici do míst, kam normálně nechodí. A zatímco třeba většinu kopytníků blesk vyplaší, některé plazy naopak dokáže výrazné světlo dokonce vybudit k pozitivní aktivitě.

Hodně mi přitom pomáhá domluva s chovateli a kurátory, kteří znají svá zvířata nejlépe. Umí poradit, co se právě kde děje, protože na procházky po zahradě nezbývá mnoho času. Proto jsem rád, když třeba mohou nalákat zvíře s pomocí chutného krmení přesně do míst, kde potřebuji. Většinou přitom fotím ze stejných míst jako běžný návštěvník.

Jeden kolega novinář mi kdysi záviděl, že mohu fotit mezi gorilami. Zřejmě jsem ho zklamal, když jsem mu vysvětlil, že to opravdu nejde. Pouze v některých expozicích mohu dovnitř. Snažím se při tom fotit s maximálním respektem, ať už jde o malé želvičky nebo třeba varana komodského.

Něžný polibek pro mládě žirafy Rothschildovy. Foto: Tomáš Adamec.

Jaké fotografování v tobě zanechalo největší dojem?

Vždycky mě fascinovala síla davu, takže si možná nepamatuji všechny vyfotografované politiky, zato si moc dobře pamatuji, kdy jsem uhýbal létícím kamenům. Třeba v Litvínově v roce 2008.

Ze zoo si určitě navždy zapamatuji nedávnou povodeň. Nejen jako fotografickou příležitost, ale především jako osobní několikadenní zážitky s minimem spánku. Pro dokumentaci jsem bez velkého váhání fotil vše, co jsem viděl. Myslím si, že občas dokážu být slušný cynik, ale noční evakuace zvířat až do první vody anebo focení ze záchranného člunu v úrovni střech pavilonů, které mají být klidným domovem mnoha zvířat, byly silné zážitky.

Těžkooděnci vyhánějí extremisty z janovského sídliště v Litvínově. Foto: Tomáš Adamec.

Zaplavená Zoo Praha (2013). Foto: Tomáš Adamec.

S jakou technikou obvykle v zoo pracuješ? Potřebuješ nějaké speciální vybavení nebo ne?

Nejvíce používám Canon EOS 1D Mark IV s teleobjektivem EF Canon 70–200 mm F2,8L IS – to je perfektní sklo. Během povodní jsem ale 1D tak trochu „utopil“ v hustém dešti, takže jsem si musel vystačit se starším Canonem EOS 40D. Na přiblížení mám těžký 500mm Canon se světelností F4. Musím říct, že se většinou cesta s ním po zoo neobejde bez komentářů návštěvníků. V interiérech si pomáhám pevnými světelnými skly a jinak hodně improvizuji, protože třeba ani na produkty nemám žádná velká světla.

Přesuňme se k natáčení videa – používáš stejnou výbavu jako pro focení?

Při natáčení využívám Canon EOS 5D Mark II, pevná skla, často EF Canon 50 mm F1,4 a samozřejmě adekvátní příslušenství pro svícení a záznam zvuku. Ostřím ručně, občas také s pomocí USB follow focus – tento elektronický ostřící systém například umí uložit dva body, mezi kterými pak dokáže automaticky přeostřit. Používám také firmware MagicLantern.

Stále hledám, jak celou sestavu stabilizovat. Zkoušel jsem různé opěrky, jednu jsem si nakonec i sám sestavil. Později jsem zatoužil po kolejničce, ale nechtěl jsem do ní moc investovat, tak jsem si ji také vyrobil. Dobře mi slouží, mám pár nápadů, jak ji vylepšit, a díky zájmu pár dalších lidí uvažuji dokonce o zakázkové výrobě.

Tanec Praha – mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla. Foto: Tomáš Adamec.

300 zatáček Gustava Havla v Hořicích. Foto: Tomáš Adamec.

S jakou nejčastější chybou fotografů v zoo jsi se setkal?

Často vídám nerespektování zákazu používání blesku a jiné rušení zvířat. Jeden neukázněný návštěvník tak může zkazit záběr hned několika lidem. Vedle toho jsou ostatní chyby jen banality. Mnoho lidí přichází do zoo s kvalitním přístrojem, ale většina používá automatické režimy, které si moc dobře nerozumí s protisvětlem, umělým osvětlením ani s odlesky na sklech expozic. Hlavně si myslím, že by fotografie neměla být jediným cílem návštěvy.

Bert – lachtan jihoafrický v bazénu pražské zoo. Foto: Tomáš Adamec.

Veselé hrátky mláďat paovcí hřivnatých. Foto: Tomáš Adamec.

Poslední otázka: Máš nějaký rychlý tip na focení v pražské zoo?

Letos určitě stojí za návštěvu nové Údolí slonů a pavilon hrochů v horní části zoo. Tato místa jsou zážitek. Kdo si totiž počká na správnou chvíli, může zachytit rozverné hrátky mladé sloní samičky nebo třeba sloní koupel. Míst k focení je zde přitom několik. V pavilonu hrochů se zase dají fotit tlustokožci dokonce i pod vodou.

První pražské slůně (2013). Foto: Tomáš Adamec.

Tomáš Adamec (1980)
Bývalý fotoreportér internetových médií Aktuálně.cz a Český rozhlas Online je v současné době dvorním fotografem Zoo Praha. Mimo to se věnuje zakázkové tvorbě panoramatických prohlídek a natáčení krátkých DSLR videí. Současně přispívá do fotografického portálu DIGIarena.cz a příležitostně vede fotografické kurzy. Jeho tvorbu můžete sledovat na stránkách www.tomasadamec.com nebo na Facebooku.
Tomáš Adamec

Poslední aktualizace 24. července 2013

123 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře