Z různých popisků fotek od mých kolegů by se mohlo zdát, že všichni v Zoneru fotíme Canonem. Nevím v kolika procentech přesně, ale kdybyste tipovali nějakých 80–90 % zrcadlovek je zde s nápisem Canon, pak byste zřejmě nebyli daleko od pravdy. Není tak divu, že zde na mě padl dotaz, proč vlastně fotím na Nikon a ne na Canon, jako ostatní.

Berou mě zde za experta přes focení, takže mají strach, jestli náhodou s Canonem neudělali chybu (úsměvník) a ptají se, v čem je jako Nikon lepší než Canon.

Na co nedám dopustit I – Kinofilmový Nikon FM2

Hned ze startu musím podotknout, že nemám moc tyhle diskuse ohledně techniky rád, a tak jsem si chtěl začít z toho dělat legraci, jako že „na velikosti přece nezáleží“, nebo „Nikon je přeci lepší“, případně jít na to rozumně s tím, že bych si dokázal vybrat fotoaparát u obou značek, či vymyslet rychle nějaký vtip, abych kolegy mírně popíchnul. Taky jsem si vzpomněl na citát jednoho z členů fotografické skupiny Magnum – „We boys from Magnum, we use Nikon“ (mám jej z druhé ruky, a tak si přesné znění a jeho autora už bohužel nepamatuji). Následně jsem se ale rozhodl, že se pokusím zformulovat své důvody, proč Nikon a ne Canon, nebo jakákoliv jiná značka.

Všechno začalo mou první digitální zrcadlovkou, kterou se stal Nikon D70, velké tělo, pořádná tlačítka pro přímý přístup ovládání nejčastěji potřebných funkcí a super objektivy (například setový 18–70mm Nikkor byl velice slušný). Nechci říkat, že na tom Canon tehdy byl jinak… ale vlastně byl.

Digitální rebel – v té době tuším model EOS 300D nebo 350D – byl totiž takové plastové cosi. Nesedělo to v mých rukou, tlačítka pro ovládání byla nějak divně rozmístěná, tělo příliš malé (kam sakra dát ten malíček a kus prsteníčku?). Nikon měl navíc v té době výrazně ostřejší snímky bez nutnosti silnějšího doostřování v počítači. To bylo sice vykoupeno větší náchylnosti ke vzniku moiré, ale ta cena za to stála.

Po necelém týdnu focení jsem dokázal „dé sedmdesátku“ ovládat poslepu, což mi zůstalo i u dalších Nikonů. Toto byla zřejmě ta nejdůležitější položka při rozhodování, který systém koupit a který tak nastolil, jakou značku budu používat ještě dlouho. Se zapamatováním ovládacích prvků Rebelů jsem měl problémy naopak neustále i během testování jeho dalších verzí v redakci DIGIfota.

Mimochodem, když už se tady v Zoneru o tom bavíme, Zoner Photo Studio samotné ve verzích před 14 (možná 13, už si přesně nepamatuji) dokázalo NEFy, surový formát RAW Nikonu, zobrazit několikanásobně rychleji než Canoní CR2. A já strašně nerad čekám, když nemusím.

Nikon má za mě jen jednu skutečnou nevýhodu vůči Canonu – a tou je pořizovací cena ve středních třídách zrcadlovek. Přestože vím, že třídy fotoaparátů vzhledem k funkční výbavě jsou u obou výrobců nastaveny někde jinde, uživatelé se na to dívají jinak. Přestože střední třída Nikonu je kvalitativně dál, Canon vyhrál díky cenové politice  – kolem mě tak připadne pět a možná i více Canonistů na jednoho Nikonistu. Připlatit za nadstandard je u nás prostě ochotný málokdo.

Na co nedám dopustit II – Bez pevného skla ani ránu

Skvělé bylo také „ujíždět“ na fullframových digitálních Nikonech, ze kterých jsem vyzkoušel modely D3, D700 a D800E. I když mělo to i své nevýhody – jakmile přičichnete ke špičce, nechce se vám vracet níž. Ale mé další přiznání: pro fotografické firmy jsem špatný zákazník, protože kombinace mých Nikkor objektivů s plným formátem Nikonu FM2 mi plně vyhovuje. Nepotřeboval bych jiný fotoaparát, kdybychom nebyli v digitální době. Ale mít nějaký model, podobný rozměrově a vybavením Nikonu FM3a (expozimetr, priorita clony, plný formát a z digitálního věku možnost fotit do RAW a skutečně žádná funkce navíc!) za rozumnou cenu, jdu do něj bez rozmýšlení. Objektivy už pro něj mám…

Mimochodem, víte, čím fotí astronauti na vesmírné stanici ISS?

Dovětek: Měl jsem v rukách fotoaparáty snad všech hlavních značek – Canon, Fujifilm, Nikon, Olympus, Pentax, Samsung, Sigma, Sony. A vím, že třída rivalů Canon × Nikon je snad největší. Jedna z prvních fotografických pouček, kterou se při učení se fotit dozvíte, říká: „Fotografii tvoří z 50 % světlo, 40 % fotograf a 10 % technika.“ A je zcela pravdivá. I když já k tomu občas rád dodávám – „Někdy je ale těch 10 % procent docela podstatných.“