V Zoneru jsme všichni Canoňáci! Tedy ne tak docela

Z různých popisků fotek od mých kolegů by se mohlo zdát, že všichni v Zoneru fotíme Canonem. Nevím v kolika procentech přesně, ale kdybyste tipovali nějakých 80–90 % zrcadlovek je zde s nápisem Canon, pak byste zřejmě nebyli daleko od pravdy. Není tak divu, že zde na mě padl dotaz, proč vlastně fotím na Nikon a ne na Canon, jako ostatní.

Berou mě zde za experta přes focení, takže mají strach, jestli náhodou s Canonem neudělali chybu (úsměvník) a ptají se, v čem je jako Nikon lepší než Canon.

Na Velké čínské zdi. Nikon D80, Tamron SP AF 17–50 mm F2,8 XR LD Di II, 1/320 s, F4.jpg

Na co nedám dopustit I – Kinofilmový Nikon FM2
Přiznám se bez mučení, zlenivěl jsem. Už se mi kolikrát s sebou nechce tahat digitální zrcadlovka s několika objektivy, ale raději do batohu nebo kapsy hodím kompakt. Dopustit ale nedám a opustit nehodlám kinofilmovou legendu Nikon FM2 (jestliže jste jej někdy měli v rukou, nebo vyšší model FM3a, pak víte o čem mluvím). Tenhle foťák i bez baterek pro expozimetr funguje zcela mechanicky, což je v dnešní digitální době snad hřích, ale zaručuje mu to téměř nesmrtelnost. Jedny z nejlepších fotek, které mám, jsem pořídil právě na Nikon FM2 nebo FM3a. A kdyby nebyla digitalizace filmového materiálu tak složitá, nebo alespoň tolik nákladná, zřejmě bych ven bez tohoto fotoaparátu vůbec nevycházel.

 

Hned ze startu musím podotknout, že nemám moc tyhle diskuse ohledně techniky rád, a tak jsem si chtěl začít z toho dělat legraci, jako že „na velikosti přece nezáleží“, nebo „Nikon je přeci lepší“, případně jít na to rozumně s tím, že bych si dokázal vybrat fotoaparát u obou značek, či vymyslet rychle nějaký vtip, abych kolegy mírně popíchnul. Taky jsem si vzpomněl na citát jednoho z členů fotografické skupiny Magnum – „We boys from Magnum, we use Nikon“ (mám jej z druhé ruky, a tak si přesné znění a jeho autora už bohužel nepamatuji). Následně jsem se ale rozhodl, že se pokusím zformulovat své důvody, proč Nikon a ne Canon, nebo jakákoliv jiná značka.

Všechno začalo mou první digitální zrcadlovkou, kterou se stal Nikon D70, velké tělo, pořádná tlačítka pro přímý přístup ovládání nejčastěji potřebných funkcí a super objektivy (například setový 18–70mm Nikkor byl velice slušný). Nechci říkat, že na tom Canon tehdy byl jinak… ale vlastně byl.

Koncert Stillknox. Nikon FM2, Nikkor 50 mm F1,8D, Ilford Delta 3200.jpg

Digitální rebel – v té době tuším model EOS 300D nebo 350D – byl totiž takové plastové cosi. Nesedělo to v mých rukou, tlačítka pro ovládání byla nějak divně rozmístěná, tělo příliš malé (kam sakra dát ten malíček a kus prsteníčku?). Nikon měl navíc v té době výrazně ostřejší snímky bez nutnosti silnějšího doostřování v počítači. To bylo sice vykoupeno větší náchylnosti ke vzniku moiré, ale ta cena za to stála.

Po necelém týdnu focení jsem dokázal „dé sedmdesátku“ ovládat poslepu, což mi zůstalo i u dalších Nikonů. Toto byla zřejmě ta nejdůležitější položka při rozhodování, který systém koupit a který tak nastolil, jakou značku budu používat ještě dlouho. Se zapamatováním ovládacích prvků Rebelů jsem měl problémy naopak neustále i během testování jeho dalších verzí v redakci DIGIfota.

Mimochodem, když už se tady v Zoneru o tom bavíme, Zoner Photo Studio samotné ve verzích před 14 (možná 13, už si přesně nepamatuji) dokázalo NEFy, surový formát RAW Nikonu, zobrazit několikanásobně rychleji než Canoní CR2. A já strašně nerad čekám, když nemusím.

Koncert Gerda Blank. Nikon D3, AF Nikkor 85 mm F1,8D, 1,/100 s, F2,8, ISO 6400.jpg

Nikon má za mě jen jednu skutečnou nevýhodu vůči Canonu – a tou je pořizovací cena ve středních třídách zrcadlovek. Přestože vím, že třídy fotoaparátů vzhledem k funkční výbavě jsou u obou výrobců nastaveny někde jinde, uživatelé se na to dívají jinak. Přestože střední třída Nikonu je kvalitativně dál, Canon vyhrál díky cenové politice  – kolem mě tak připadne pět a možná i více Canonistů na jednoho Nikonistu. Připlatit za nadstandard je u nás prostě ochotný málokdo.

Na co nedám dopustit II – Bez pevného skla ani ránu
Nakonec, nedám dopustit na tři ohniska, se kterými jsem na plném formátu Nikonu fotil a fotím. Všechny se už více či méně začínají týkat historie, ale pevně doufám, že ještě dlouhou dobu nebudou. Širokoúhlý 24mm Nikkor se světelnost F2,8, skvělý na reportáže, malý v rozměrech (momentálně jsem jej nahradil manuálním 20mm Nikkorem), pevná padesátka se světelností F1,8 a stejně světelné portrétní 85mm sklo. Toť vše, tři pevná skla o třech různých rozsazích a jsem spokojen – jsem s nimi schopen pokrýt 99 % všeho, co fotím. Navíc je mohu bez problému nasadit i na kinofilm (všechny mají clonový kroužek).

 

Laser show. Nikon D800E, AF-S Nikkor 28 mm F1,8G FX, 1/30 s, F1,8, ISO 400.jpg

Skvělé bylo také „ujíždět“ na fullframových digitálních Nikonech, ze kterých jsem vyzkoušel modely D3, D700 a D800E. I když mělo to i své nevýhody – jakmile přičichnete ke špičce, nechce se vám vracet níž. Ale mé další přiznání: pro fotografické firmy jsem špatný zákazník, protože kombinace mých Nikkor objektivů s plným formátem Nikonu FM2 mi plně vyhovuje. Nepotřeboval bych jiný fotoaparát, kdybychom nebyli v digitální době. Ale mít nějaký model, podobný rozměrově a vybavením Nikonu FM3a (expozimetr, priorita clony, plný formát a z digitálního věku možnost fotit do RAW a skutečně žádná funkce navíc!) za rozumnou cenu, jdu do něj bez rozmýšlení. Objektivy už pro něj mám…

Mimochodem, víte, čím fotí astronauti na vesmírné stanici ISS?

Don Pettit se sbírkou Nikonů, foto: NASA.jpg

Dovětek: Měl jsem v rukách fotoaparáty snad všech hlavních značek – Canon, Fujifilm, Nikon, Olympus, Pentax, Samsung, Sigma, Sony. A vím, že třída rivalů Canon × Nikon je snad největší. Jedna z prvních fotografických pouček, kterou se při učení se fotit dozvíte, říká: „Fotografii tvoří z 50 % světlo, 40 % fotograf a 10 % technika.“ A je zcela pravdivá. I když já k tomu občas rád dodávám – „Někdy je ale těch 10 % procent docela podstatných.“

Poslední aktualizace 18. července 2012

15 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře