Největší fotografova lež

Nevím jak ostatním fotografům, ale mně se to stalo a nejen jednou. Opakovaně. Jedu nebo jdu krajinou a vidím scénu, kterou by stálo za to vyfotit, ale protože mám fotoaparát v batohu a nechce se mi jej vytahovat, tak si řeknu: ‚To je dobré, vyfotím to cestou zpět.‘ Ovšem realita je nakonec úplně jiná. 

Největší česká – hospodská – lež zní: ‚Jdu jenom na jedno (pivo)‘. Jenže ono to jen u jednoho neskončí ať už chcete nebo ne. Zavládne příjemná atmosféra a vy se nechcete hned vracet domů, kde zřejmě navíc budete muset vysvětlovat, proč jste se zdrželi.

Například potkáte pár přátel, se kterými se vydáte společnou večeři, nebo vám zavolá bývalý spolužák, kterého jste přes deset let neviděli a někdy v jednu hodinu ráno si říkáte, že sice špatně slyšíte na levé ucho, ale koncert, ze kterého právě odcházíte, byl nezapomenutelný.

Nezastavit a nevyfotit

Stejně tak je to s lží fotografa, který si říká: ‚Nafotím to cestou zpět‘. Nenafotí. Nenafotíte. Cesta zpět je totiž jiná, než cesta tam. Cestou zpět se totiž vracíte jinudy, nebo se přihodí něco nečekaného, třeba se začne kazit počasí, dojdou vám ve fotoaparátu baterky, panuje jiná světelná atmosféra, nebo dané místo jednoduše přehlédnete.

Nedávno jsem cestoval do krajinářsky přitažlivé oblasti Mai Châu vzdálené zhruba čtyři hodiny cesty (dost záleží na místním provozu) od Hanoje. Cestou do Mai Châu jsem viděl několik míst, u kterých stálo za to zastavit, nebo k nim na chvíli odbočit a pořídit několik snímků. Neudělal jsem to. Říkal jsem si, že se zde zastavím následující den cestou zpátky.

Nebylo to úplně nelogické rozhodnutí, protože jsem vyrážel se zpožděním a chtěl jsem sehnat ubytování na místě ještě za světla a dostatečně včas. Další den jsem měl celý volný k fotografování a tedy i spoustu času se na všech odbočkách či stanovištích fotograficky vyřádit. A možná i tohle podpořilo mou lež.

Pro příště jinak

První den jsem dojel do cíle a pořídil pár snímků v místní vesnici. Další ráno jsem vstal brzy, posnídal a rozhodl se vyrazit zpět. A pochopitelně fotit. Jenže už ze startu jsem chytil déšť, který se mě nechtěl pustit dalších sedmdesát kilometrů.

Takže žádné cestou zpět se nekonalo. Příště, až si zase budu říkat, že to nafotím cestou zpět si snad uvědomím, že v tu chvíli si lžu sám sobě a místo toho raději zastavím a udělám alespoň jeden či dva snímky.

Pro jistotu. Kdyby to cestou zpět nevyšlo.

Pohled na Mai Châu, jediná fotka pořízená cestou zpět. Olympus OM-D EM-5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2 ED, 1/250 s, F5,6, ISO 200.

Poslední aktualizace 29. října 2012

54 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Slavíček

Téměř sedm let pracoval pro fotografický časopis DIGIfoto. Nyní se na volné noze živí psaním, focením, učením a propojováním textu s obrazem. Stále u něj platí, že potřebuje za svou prací vidět nějaký vizuální výsledek, byť by to měl být virtuální obraz prohlížený pouze na monitoru počítače. Osobní web.

Číst všechny články.

Komentáře