Dlouholetého fotografa a autora řady knih, které si kladou za cíl naučit své čtenáře lepšímu vidění fotografického světa, Bryana Petersona, jsme se ptali, jaké byly jeho fotografické začátky a na to, zda má nějaké snímky, které jej nikdy neomrzí.

V Česku jste znám především díky úspěšným publikacím o fotografii, které vyšly i u nás pod nakladatelstvím Zoner Press. Čtenáři vás berou jako učitele, který sděluje své mnohaleté zkušenosti a znalosti. Jak jste se však k fotografování dostal a z jakých pramenů jste čerpal nové poznatky a směry ke zdokonalení vlastních fotografií?

Zpátky v šedesátých letech jsem se věnoval výhradně kresbě a malbě a chtěl jsem se stát komerčním umělcem. V roce 1970 jsem ale dokončil střední školu a můj nejstarší bratr mě přivedl k fotografii. Opravdu jsem si užíval jak rychle můžu skrze fotografii tvořit umění, například rychlostí 1/125 vteřiny ve srovnání s několika hodinami ne-li dny strávenými nad jedním obrazem.

Hned poté jsem si předplatil tehdy velmi důležitou sérii knih o fotografování – Time-Life Library of Photography. Každé dva měsíce mi dorazila nová knížka, kterou jsem „zhltnul“ během pár hodin a která mě přiměla vystřelit z domu a jít fotit.

Dnes už tyto knížky nevlastním, a tak vždy, když potřebuji inspiraci, vezmu svůj 105mm makroobjektiv Nikkor, vyrazím ven nebo třeba do kuchyně a během chvilky jsem ponořen do světa, který mě vždy inspiroval, světa makrofotografie. V tomto světě nikdy nikomu nechybí dostatek materiálu na focení!

Vzpomenete si ještě na svůj první fotoaparát?

Ano, vzpomenu, mé začátky byly skromné. Po několika měsících půjčování výbavy mého bratra, foťáku Nikon F Photomic, jsem si pořídil Nikkormat FTN s 50mm objektivem se světelností F1,8. To byla celá má výbava na dalších šest měsíců, během kterých jsem procestoval krásný stát Oregon.

To, že jsem měl v té době pouze jeden pevný objektiv, mě naučilo opravdovou hodnotu toho jít blízko a zaplnit celý snímek. Také jsem zjistil důležitost využívat různých úhlů pohledu. Například lézt na schody či vysoko do korun stromů a fotit z výšky nebo naopak lehat si úplně na zem a fotit zdola.

Jaké doporučení, nebo rada, by vám ze začátku nejvíce usnadnila cestu k perfektní fotografii?

Myslím, že odpověď do značné míry obsahuje moje reakce na předchozí otázku. Často vyzývám své studenty aby vyrazili ven jen s jedním pevným objektivem a strávili celý den prací pouze s jediným ohniskem. To vás opravdu donutí používat různé úhly pohledu stejně jako naučí zvyku dostat se k fotografovanému objektu co nejblíže a zaplnit jím celý snímek.

Zbaví vás to lenosti, která je častým problémem, když někdo příliš spoléhá na zoom svého objektivu.

Ještě se na chvíli vrátím k fotografickým publikacím. Kolik času zabere práce na jedné naučné knize o fotografování?

Obvykle tak jeden rok na nafocení všech potřebných snímků, pak ale stačí dva týdny non-stop psaní. Běžně nezačnu psát dříve než tak tři týdny před mou uzávěrkou.

Takže, než se pustíte do psaní, už máte všechen obrazový materiál připraven ve svém archivu. Co vás na přípravě vašich knih nejvíce bavilo?

Pořizování fotek je ta nejlepší část a většina mých knížek je z 95–100 % tvořena úplně novými fotografiemi, které jsem vyfotil přesně pro účel té dané knihy.

Jelikož fotím neustále, jsem si také neustále vědom, který objekt či téma budou základem dobrého tipu či dobré lekce na konkrétní téma. Tímto způsobem rozšiřuji svou stávající knihovnu fotografií jak-na-to. Do této knihovny pak sahám, když dávám dohromady novou lekci v mé online škole, když připravuji nový tip týdne, nebo novou knihu.

Zmínil jste online školu fotografování, kterou provozujete i v České republice. V čem se liší škola fotografování online vůči klasické výuce v učebnách? Jaké vidíte vy sám přednosti v online formě vzdělávání?

Největší výhodou online školy je, že každý se může zúčastnit tak, jak je, to včetně mě. Jelikož se vše děje na internetu, nikdo nemusí nikam jezdit, řešit oblečení, česat se, k čertu, dokonce si nemusíte čistit ani zuby! (smích)

Tím, že je většina lekcí i ve formě videa, je také lehčí se jednotlivé postupy naučit. Student vidí cestu k perfektní fotografii hezky krok za krokem.

Kromě toho, jakmile položí student libovolnou otázku, objeví se našim instruktorům upozornění, a tak je každý dotaz zodpovězen většinou během jediné hodiny od jeho zveřejnění.

A když k tomu přidáte pocit sounáležitosti s komunitou stejně naladěných lidí, kteří jsou z různých koutů světa či republiky a sdílejí radost z fotografování, je jasné, že během chvíle se na našem diskusním fóru rozjedou konverzace o nápadech kde, co a jak fotit a stejně tak komentáře spolužáků ke společné tvorbě.

Fotografujete přes třicet let, nemáte někdy pocit, že byste si chtěl od fotografování odpočinout? Netrpíte třeba tím, že už jste vše nafotil? Co vás neustále pohání kupředu k dalším snímkům?

Je to k neuvěření, ale často říkám, že moje oblíbené fotografie jsou ty, které se teprve chystám pořídit. Nejvíce mě dostávají právě snímky, které jsem si naplánoval nafotit zítra.

Vždy s sebou nosím malý notes, kam si píši nápady na své budoucí fotky. Několikrát během dne se mi stane, že mě zasáhne příval nápadů a já si je hned zapíši, s nadějí, že zítra budu mít čas a možnost je nafotit.

Fotografoval a fotografujete snad všechny fotografické žánry od portrétu po makro. Která disciplína vás osobně nejvíce baví, nebo vám přináší největší uspokojení?

Upřímně si užívám všechny fotografické žánry, ale dvě z témat, kterým bych se rád věnoval více jsou akty a zmrazení pohybu u sportovně zaměřených snímků.

Takže nemáte žádnou svou oblíbenou fotografii, která vás nikdy neomrzí?

Jedním z mých důvodů proč neustále fotím je, že mě opravdu omrzí fotografie, které jsem už pořídil. Své skutečně oblíbené fotografie spočítám na prstech jedné ruky a zbytek mě už buď omrzel nebo mi nikdy nepřirostl k srdci. Pořád hledám ten jedinečný snímek něčeho, co nikdo nikdy neviděl nebo nevyfotil.

Kdybyste si mohl vybrat jakoukoliv oblast na zemi, kde byste chtěl fotografovat, která země nebo místo by to bylo? A proč?

Můj sen by byl přestěhovat se na Havaj, na ostrov Maui, s půltuctem modelek, fotit akty na celém ostrově po dobu minimálně jednoho roku, během kterého bych nezvedal telefon, neodpovídal na emaily nebo učil – prostě rok focení bez jakéhokoliv vyrušování.