Připravte se na článek plný šumu, rozmazaných fotografií a zkreslené perspektivy. Dnes vám ukážeme, jak u nás, přímo v prostorách, kde pro vás připravujeme Zoner Photo Studio, vznikala velká temná komora.

V dnešní době digitální fotografie prakticky všichni vystavujeme své výtvory na webu, a veřejně tak prezentujeme svou tvorbu. Někdo má své stránky, někdo využívá služeb, jako je Zonerama. Na jednu stranu je internet požehnáním, protože naše fotky nekončí „v šuplíku“. Vidí je spousta lidí a my máme zpětnou vazbu na svou tvorbu, ať již pozitivní, či negativní. Ovšem toto zveřejňování fotografií má také svou odvrácenou tvář.

Člověk sám je jedním z nejčastějších námětů k fotografování. Může se pohybovat v krajině, pózovat v ateliéru nebo být třeba součástí pouliční fotografie. Člověk ve fotografii může dodat snímkům život anebo měřítko. Víte ale, čeho byste se při fotografování lidí neměli dopouštět?

Pronajmout si ateliér nebo zajistit vlastní umělé osvětlení není dnes nic složitého. Kromě vlastnictví techniky je ale také třeba mít povědomí o tom, jak ji použít. Pojďme si ukázat nejvhodnější pozice světel při fotografování portrétů lidí..

Když se řekne fotografování či fotografie, vybaví se asi každému fotografovi pojmy jako kompozice, osvětlení, editace snímků a podobně. Málokoho by napadlo slovo „zákon“, ve smyslu skutečně legislativním. A přitom fotografie a fotografování je se světem paragrafů spojeno více, než se na první pohled může zdát.

Před časem jsem pomáhal kamarádce s prodejem digitálního těla zrcadlovky. Zvolil jsem mnou osvědčený a vyzkoušený způsob prodeje přes internetový bazar na webu Paladix.cz. Po několika dnech mi do schránky dorazil podivuhodný e-mail. Před několika lety jsem sám na podvodný e-mail na internetu doplatil. Nyní – když jsem pomáhal kamarádce s prodejem a dorazil mi podobně vypadající dopis – jsem již přesně věděl, která bije.

Pojďme spolu poznat kouzlo technické nedokonalosti ve fotografii a objevme způsob osobitého tvůrčího fotografického projevu. Vzepřeme se obecným pravidlům, která ve fotografii platí, a budeme se řídit vlastním kodexem.

Vývoj téměř každého fotografa je následující: Vezme fotoaparát, fotografuje všechno, aniž by si uvědomoval, že jsou nějaká pravidla, a tak je s klidným svědomím (tedy nevědomky) porušuje. Pak se ponoří hlouběji do studia fotografie a začne fotografická pravidla aplikovat a dodržovat, až nakonec dospěje k jejich opětovnému porušování – tentokrát však poučenému, a tedy chtěnému.

S retro filtry v Instagramu a v obdobných aplikacích je zábava. Co takhle ale začít fotit s opravdovými retro-fotoaparáty, pracovat s analogovými materiály a pochopit skutečné kouzlo „nedokonalé“ fotografie? Věřte, že to je ještě větší zábava, která navíc ani moc nestojí.

Až první ztráta dat bývá oním impulsem k řešení jejich pravidelného zálohování. Způsobů je mnoho a s novými technologiemi se objevují další a další. Já zde popíši pouze jeden, a to právě ten, který v současné době používám.

Přestože profesionálové používají digitální zrcadlovky se speciálními makroobjektivy za často vysoké pořizovací ceny, základní focení makra si můžete vyzkoušet s lecjakým kompaktem. Stačí v režimu snímání nastavit variantu „makro“. Právě na takové fotografie se tentokrát zaměříme.

Formát (poměr stran) fotografií se v průběhu času měnil a stále se mění. Některé jistoty však není dobré opouštět a i výrobci se jich drží. Podíváme se tedy na ty nejčastější poměry stran digitálního obrazu, které jsou také výstupními formáty digitálních fotoaparátů a na které bývají připraveny fotolaby i výrobci fotografických rámů.

Jednou z nejtěžších překážek, kterou fotograf musí překonat, nejsou ani vybité baterie, ani čekání na finance ke koupi vysněného objektivu nebo získání povolení k fotografování. Ne. Tou ze všech nejhorších je vlastní lenost a nezájem.

Profesionální portréty celebrit často vznikají ve fotografických ateliérech vybavených nejrůznějším druhem a počtem světel. Jedinečný portrét v interiérech však lze pořídit i bez drahé výbavy a s využitím jediného zdroje světla – toho přirozeného.

Patříte-li mezi fotografické nadšence a fotíte už delší dobu, určitě se vám na disku válí spousta fotek. Možná jste už přemýšleli co s nimi, aby na ně jen nesedal digitální prach. Jedna z atraktivních možností je jejich prodej na tzv. mikrofotobankách – serverech, které zprostředkovávají prodej a nákup fotek. Jak se to dělá a jestli je možné si tím vydělat, to se dozvíte v tomto článku.

Každý začínající fotograf touží po zpětné vazbě, ideálně po pozitivní zpětné vazbě. Aby ale mohl slyšet pochvalné názory, musí jeho snímky něčím zaujmout. Tam, kde chybí zkušenosti a praxe, můžou dopomoct méně obvyklé technické pomůcky či fotografické postupy, a tak i já už nějakou dobu pošilhávám po takových pomůckách – konkrétně objektivech typu rybí oko.

Tento článek nepojednává o kompozici, ani o tom, že byste se měli během focení otáčet. Jedná se o trik, jak snížit šum v obraze, a tím dosáhnout technicky co nejkvalitnějších záběrů.

Koupíte si zrcadlovku, vyzkoušíte několik typů objektivů – setové, základní, portrétní, tele – to je celkem běžný postup. Potom ale najdete zmínku o jakýchsi tilt-shift objektivech. Po chvíli vyhledávání najdete videa, díky kterým si chcete tilt-shift taky hned vyzkoušet. V dnešním článku se vám pokusím odpovědět, k čemu tilt-shift objektivy slouží, jak s nimi pracovat a jak je lze softwarově obejít.

Zpracování fotek na počítači nám dává obrovské možnosti a dovoluje každému upravit si fotky podle jeho vkusu a nálady. Problémem ale může být naprostá volnost, která občas vede ke vzniku tolika variant, že si z nich ani autor nemůže vybrat. Alespoň mně se to stává pravidelně.

V posledních letech nabývá na oblibě focení s bleskem umístěným ne na těle foťáku, ale někde jinde ve scéně, plus odpalovaného dálkově, ať už kabelem nebo některým z bezdrátových systémů. Charakter výsledného světla je možné dále upravovat různými modifikátory. Tento článek je o tzv. gelových filtrech, které dokáží měnit samotnou barvu světla.