Výstava fotografií může mít různé podoby: od kolektivní nebo putovní, přes komerční až po autorskou. V tomto článku se zaměříme na autorskou výstavu, tedy na soubor snímků, které mají jednotný záměr a vyjadřují osobní vizi autora. Výstava by neměla být pouhou líbivou přehlídkou „pěkných obrázků“, ale měla by mít hlubší přesah – měla by něco říct.

Fotografování metaforou je umění, které překračuje běžné zobrazování reality. Místo toho, aby snímek jen povrchně ukazoval viditelné, nabízí obraz, který naznačuje, symbolizuje a vybízí k zamyšlení. V této formě fotografie váš pohled, vzpomínky a vnitřní svět dostávají podobu – a divák má šanci sám přijít na to, co jste opravdu chtěli říct, a tak si k vašim fotkám vytvořit vztah.

V rychlém světě s okamžitým efektem se snadno může zdát, že fotografie musí být buď „wow“ hned, nebo nestojí za nic. Jenže ti, kdo u fotografie vydrží delší čas, objevují něco mnohem podstatnějšího. S každým snímkem, který vytvoříte dnes, pokládáte základ pro to, co budete tvořit v budoucnu. 

Když fotíte, každý má potřebu vám radit. Co je „hezké“, co „zabírá“ na lajky, nebo co „musíte“ udělat, abyste byli úspěšní. Jenže naslouchat davu nemusí být ta nejlepší cesta. Někdy je důležitější rady ignorovat a jít si vlastní cestou. Ukážeme vám pět důvodů, proč to dává smysl.

Každý fotograf jednou dojde k otázce, co vlastně chce svými snímky říct. Není to o tom, co je zrovna populární. Je to o vás. O tom, co znáte, co cítíte, co chcete sdílet. Najít své fotografické téma není úkol na jedno odpoledne – je to dlouhý proces. 

Nejlepší fotografická místa nejsou tisíce kilometrů daleko. Nemusíte cestovat na konec světa, abyste pořídili silné snímky. To nejcennější máte často pár kroků od sebe. Silné fotky nevznikají v exotických zemích. Vznikají tam, kde znáte každou ulici. Tam, kde jste doma. Jen se musíte naučit znovu dívat.

Ve světě umění, a zvlášť ve fotografii, často slýcháme ironické poznámky typu „když se ti to nepovede, vydávej to za umění“. Tahle fráze možná pobaví, ale pokud je myšlena vážně, tak zároveň odhaluje nepochopení podstaty umělecké tvorby. Proč nejde jednoduše „hrát si na umělce“? A proč náhoda nestačí?

Honba za co nejnižší clonou není zdaleka tak důležitá, jak se může na první pohled zdát. Místo slepého spoléhání na techniku se vyplatí zaměřit na kompozici, příběh a práci se světlem. Tady je šest důvodů, proč v běžné fotografii často vystačíte s méně světelným objektivem – a proč vás to možná i posune dál.

Tvorba umění, nebo kýče? Jaký je mezi tím rozdíl? Kdy se fotograf stává uměleckým fotografem? A co je to vlastně ta bájná a tajemná umělecká fotografie? Jsou to akty? Vyvíjí se umělecká fotografie? Jak to vlastně je?

Pokud chodíte na výlety s přáteli, určitě vědí, že se věnujete fotografování. Očekávají od vás, že vaše fotografie budou jiné – lepší než běžné fotky z mobilů (i když je možná budete fotit právě mobilem). Vždyť jste fotograf. Jak na to?

Dobrá portrétní, módní nebo glamour fotografie nemusí být neobvyklá nebo šokující, aby zaujala. Obnažená modelka opravující traktor (kladivem), polonahá žena se starým středním formátem, nebo sekretářka s velkým výstřihem a brýlemi, která telefonuje. Toto jsou nejběžnější klišé kombinace, se kterými se v amatérské portrétní fotografii setkáváme. Jak se z toho dostat ven?

Porušování fotografických pravidel vyneslo mnoho fotografů nahoru. Pravdou je však i to, že je potřeba tato pravidla ovládat a teprve potom je můžete porušovat. V tomto článku vám přinášíme tip na to, jak porušená fotografická pravidla upravovat. Kromě toho má Zoner Photo Studio 17 velice zajímavý modul pro RAW úpravy, který při úpravě využijete.

Každý fotograf nějak začínal a každý prodělal určitá stadia fotografování. Vývoj fotografa vypadá zhruba stejně – z fotografa, který fotí téměř všechno, se postupem času stává fotograf, který pečlivě zvažuje, kdy zmáčknout spoušť. Poznáte podle tohoto článku, v kterém stadiu jste s fotografováním vy?

U některých typů fotografií je dobré mít co nejkonkrétnější představu o tom, jak má výsledek vypadat. Občas potřebujete cílit na kompozici, jindy na výraz, nebo pocit z fotky. Na to, abyste se co nejvíc přiblížili vaší představě, je dobré si fotografii nějakým způsobem „načrtnout“. Ve kterých situacích se to hodí a jak na to?

Každý, kdo mačká spoušť, ať už foťákem, nebo mobilem, komponuje fotografii. Nezáleží na tom, co je na fotce. Zda fotí krajinu, svou rodinu či domácího mazlíčka. Z hlediska fotografie je to on, kdo komponuje a podstatné je, zda správně.

Rukopis ve fotografii je mnohdy mylně považován za určitý styl úpravy ve fotoeditoru, tak tomu ovšem není. Vezměte si písmo, tedy rukopis člověka. Rukopis je styl, jakým člověk píše, ne jakou použije barvou pera. To samé platí u fotografie. Rukopis je specifický a osobitý styl. Takže, když se někdo na vaši fotku podívá, ví hned, že je od vás.

Za vším hledej sex – Sigmund Freud. Tímto by se dalo shrnout mnohé, vlastně i tento článek, jenomže tak snadné to není. Do hry vstupuje také veřejný prostor, etika, kýč a zodpovědnost k modelu, aby nevypadal směšně. Z čeho tedy vycházet?

Stejně jako existuje určitý typ svícení a úprav pro jemné snímky, existuje i pravý opak. Techniku Low Key využijete k vytvoření drsnějších a surovějších fotografie. Můžete ji využít při focení starších lidí, portrétů mužů nebo při focení aktů. Jak jednoduše aplikovat úpravu Low Key na fotografii si ukážeme v tomto článku.

Černobílé fotografie jsou pořád v kurzu, i u profesionálních fotografů. V minulém článku jsme si ukázali, jak převést fotografii do černobílé pomocí různých způsobů. Tentokrát se podíváme na to, jak se vytváří takzvané High Key fotografie, které se používají ke zvýraznění jemnosti a dokonalosti.

Dokumentární fotografie je základ fotografických dovedností. Proč není dobré jej přeskakovat a hned se věnovat jiným žánrům bez toho, aniž byste si osvojili aspoň základy dokumentárního žánru? Něco dokumentovat je nejsnazší