Ve světě umění, a zvlášť ve fotografii, často slýcháme ironické poznámky typu „když se ti to nepovede, vydávej to za umění“. Tahle fráze možná pobaví, ale pokud je myšlena vážně, tak zároveň odhaluje nepochopení podstaty umělecké tvorby. Proč nejde jednoduše „hrát si na umělce“? A proč náhoda nestačí?

To že někde narazíte na zdánlivě nedokonalou fotografii, ještě nemusí nutně znamenat, že je fotografie špatná. Taktéž, když narazíte na černobílou fotografii s výrazným zrnem neznamená to, že se jedná o uměleckou fotografii.

Umění není náhoda

Některé umělecké fotografie se mohou na první pohled jevit jako náhodné snímky, které by zvládl i naprostý amatér. Skutečnost je ale jiná. Naprostý laik takovou „náhodu“ zpravidla nedokáže zopakovat. Zkušený umělecký fotograf ano – a to kdykoliv. To je jeden z klíčových rozdílů.

Kromě technického zvládnutí řemesla se umělecký fotograf liší tím, že fotí se záměrem. Ať už jde o rozpoznatelný rukopis nebo hlubší umělecký význam – je to na snímku znát. Tento záměr často vycítí i člověk, který se o fotografii jinak vůbec nezajímá.

Když fotografie vypráví

Jako příklad lze uvést práci mladé talentované fotografky Marie Tomanové. Její bezprostřední, autentické snímky se vystavují po celém světě a získaly si uznání odborné veřejnosti. Přesto jsem byl svědkem diskusí v amatérských fotografických skupinách, kde lidé tvrdili, že je to jen odpad a že podobné fotky zvládne i malé dítě. Napadá mě jen jedna odpověď – zkuste to.

Zkuste vyfotit opravdu špatnou fotografii

Pokud si myslíte, že umění je jen o štěstí nebo že „to zvládne každý“, dejte si jednoduchý úkol – zkuste záměrně vyfotit opravdu špatnou fotografii. Takovou, která bude špatná úplně ve všem:

• špatná kompozice
• špatná ostrost
• špatná expozice
• nevhodné barvy…

Zjistíte, že to není tak jednoduché. Fotograf, který má zkušenosti a jasný záměr, často vnímá kompozici, světlo i barvy podvědomě. Nepotřebuje se držet pravidel – má je v oku. Amatér je naopak slepě následuje a technická stránka je pro něj často to nejdůležitější. Umělec se od těchto pravidel dokáže osvobodit.

Převeď to do černobílé a přidej zrno

Tuhle „radu“ slyšel snad každý fotograf, jehož snímek neoslnil. Černobílá fotografie totiž leccos odpustí. Ale to ještě neznamená, že každý nepovedený snímek patří do portfolia agentury Magnum, nebo 400 ASA.

Podívejme se například na tvorbu Antonína Kratochvíla. Jeho snímky by možná neprošly přísnou technickou kritikou na běžném foto serveru, ale mají něco výjimečného – X faktor, který je posouvá do úplně jiné ligy. A do té se žádný „nepovedený“ snímek nikdy nedostane.

X faktor

Co je to X faktor? Těžko se popisuje slovy, ale když ho fotografie má, pozná ho i laik, který se o fotografii vůbec nezajímá. Tento X faktor vzniká tehdy, když je fotografie vytvořená se záměrem, vizí a emocí. Náhodné, „uměle dotlačené“ snímky ho prostě nemají – a nikdy mít nebudou.

Umění není výmluva ani nálepka pro neúspěch. Ne všechno, co vypadá nestandardně nebo technicky nedokonale, je automaticky umění – a naopak, ne všechno technicky perfektní má skutečnou uměleckou hodnotu. Klíčem je záměr, výpovědní hodnota a autenticita. Skutečný umělec dokáže porušit pravidla, protože je nejprve zvládl. A to je rozdíl, který nelze předstírat ani napodobit.