7 stupňů vývoje fotografa

Každý fotograf nějak začínal a každý prodělal určitá stadia fotografování. Vývoj fotografa vypadá zhruba stejně – z fotografa, který fotí téměř všechno, se postupem času stává fotograf, který pečlivě zvažuje, kdy zmáčknout spoušť. Poznáte podle tohoto článku, v kterém stadiu jste s fotografováním vy?

Řada lidí fotografuje jenom proto, aby měli na co vzpomínat. Aby měli fotky z oslav narozenin, Vánoc nebo z dovolené. Jiní zase mají fotografování jako koníček a snaží se pěkné fotky hledat, jiní se jím živí.

Fotografování není jednoduchá disciplína a pořád je se co učit. Je proto přirozené, že s učením fotograf prochází určitými fotografickými stadii.

První stupeň: Nefotograf

Prvním stupněm je nefotograf. Nefotografové používají fotící zařízení jenom k zaznamenávání vzpomínek. Případně ke zjednodušení všedního života – fotí, protože je to jednodušší než si to zapsat.

Nefotografové fotí především proto, aby si zaznamenali vzpomínky.jpg

Nefotografové fotí především proto, aby si zaznamenali vzpomínky.

Druhý stupeň: Fotograf všeho

Na dalším stupni fotí člověk všechno: ranní kávu, oběd, večeři, sportovní aktivity, … A často své fotky také postuje na sociální sítě. Takoví fotografové většinou příliš neuvažují nad kompozicí. Ani nad nastavením svého fotopřístroje. Prostě fotí na automatiku.

Stupeň dva – fotografujeme opravdu všechno.jpg

Stupeň dva – fotografujeme opravdu všechno.

Třetí stupeň: Fotograf hezkých věcí

Časem však u fotografa všeho přichází přelom. Začíná nad fotkou přemýšlet. Pojmy jako kompozice, clona a expoziční čas nejsou jenom cizí slova – možná jim ještě plně nerozumí, ale ví, že něco takového existuje.

>> Chcete se posunout na třetí stupeň? Přečtěte si články na téma expozice a kompozice.

Fotografický záběr takovýchto fotografů je poměrně široký. Nejčastěji to odnesou ti bezbranní: kytky, východ nebo západ slunce, výhled z okna, psi, kočky a další.

Typickým příznakem takovéhoto fotografa v plenkách je to, že za hodinovou procházku se psem dokáže zaplnit všechny paměťové karty, které má po ruce. Libí se mu prostě všechno. Protože všechno je fotogenické. V jeho fotoarchivu se objevuje i 30 záběrů stejného námětu, jen z různé polohy.

Fotograf hezkých věcí své fotografie zásadně nepromazává a ukazuje známým všechny své fotky, protože všechny jsou dobré. Jeho webová alba obsahují desítky a stovky fotek, často vyfocené za jednu akci nebo za jeden den.

Stupeň tři – fotíme hezké věci.jpg

Stupeň tři – fotíme hezké věci.

Čtvrtý stupeň: Fotograf hledající něco navíc

Na čtvrtý stupeň se fotograf dostává po první fotografické (tvořivé) frustraci nebo prázdnotě. Najednou zjistí, že 99,9 procent fotografií, které doposud pořídil, patří do koše. Těžké zjištění, ale prospěšné.

Takový fotograf začne uvažovat, co vlastně udělal špatně. Hledá něco navíc a zkouší něco navíc i dělat. Vstane brzy, aby zachytil východ slunce. Je nadšený z mlhy za okny. Hledá neobvyklá místa pro fotografování. Zkouší nové věci, zdokonaluje své schopnosti a rozšiřuje svoji fotovýbavu (nebo alespoň hlouběji objevuje možnosti té stávající).

Počet pořízených fotografií bývá vysoký i v této fázi, ale tentot typ fotografa umí používat klávesu delete. A nebojí se jí.

Neukazuje svým známým všechny fotky, které nafotil, ale dělá výběry těch nejlepších. Nad svými fotkami přemýšlí, hledá v nich chyby a neustále se zlepšuje. Přidává do fotografie vlastní prvky, které by měly působit originálně. I když ne vždy se to podaří.

Fotografie, kde je použitý vlastní nápad, jsou jiné než doposud pořízené fotografie.jpg

Fotografie, kde je použitý vlastní nápad, jsou jiné než doposud pořízené fotografie.

Občas ale může nápaditý prvek působit spíš trapně než originálně.jpg

Občas ale může nápaditý prvek působit spíš trapně než originálně.

Pátý stupeň: Fotograf, který ví, že fotografie je hlavně o světle a kompozici

V páté fázi fotograf dobře ví, že na vině špatné fotky není fotografická technika ani příslušenství. Ví, že problém bude obvykle v tom, co je základem fotografie – světlo a kompozice.

Fotograf zjistí, že měl přehozené priority. Že postupoval špatně a že se měl zaměřovat hlavně na světlo a kompozici, ne na témata. Vzdělává se. Zjišťuje, co všechno dělal špatně a co může změnit, aby to bylo lepší a lepší. Začíná experimentovat, tu a tam poruší nějaké to pravidlo ve prospěch fotografie. Vytváří si vlastní rukopis.

Snímek, na němž je vidět, že fotograf umí pracovat se světlem.jpg

Snímek, na němž je vidět, že fotograf umí pracovat se světlem.

Umět pracovat se světlem je důležité.jpg

Umět pracovat se světlem je důležité.

Šestý stupeň: Fotograf, který se na svět dívá permanentně jako přes fotoaparát

Tento fotograf už má svůj rukopis, který je nezaměnitelný. Má své fotografické kategorie, o které se zajímá. Jeho fotografie se vyskytují v časopisech, v publikacích, možná v reklamních materiálech. A jeho jméno v oboru je poměrně známé.

Světlo už moc neřeší, prostě ho dokáže vnímat a dělá to tak nějak automaticky. Kompozice má poměrně vyvážené, porušení některého pravidla pro dobro fotografie je samozřejmostí, dělá to však s rozvahou a uvážením. Nemačká spoušť jenom proto, že může. Ví, že dobrá fotografická technika za něho práci neodvede a že většinu práce provádí právě fotograf.

Fotografie není jenom jeho hobby, je to životní styl. Na svět kolem sebe se dívá, jako by u sebe neustále měl fotoaparát.

Fotografie není jenom hobby, je to životní styl.jpg

Fotografie není jenom hobby, je to životní styl.

style2

style1.jpg

Sedmý stupeň: Fotograf používající fotografii k vlastnímu vyjádření

Sedmý stupeň vývoje se objevuje velmi zřídka.  Fotografova tvorba je natolik specifická, že je snadno rozpoznatelná. Běžná veřejnost fotografie od těchto fotografů zná, častokrát ale nezná jejich jména. Typickým příkladem jsou fotografie od Roberta Capy nebo Kevina Cartera. Takoví fotografové fotografují intuitivně a pomocí snímku vyjadřují svůj názor, nebo sdělují myšlenku.

Vybrané fotografie od fotografů z této kategorie nepotřebují ani název, protože jsou samy příběhem.

Světoznámý i fotoprojekt  #FollowMeTo ruského fotografa Murada Osmanna, který se svou cestuje po světě a svou manželku fotí ve stále stejné póze – otočenou zády k fotografovi a nataženou rukou k fotografovi. Celá série fotografií totiž odstartovala tím, že Nataly Zakhar začala být unavená z neustálého fotografování a čekání na fotografa.

>> Chcete zdokonalit svůj fotografický um? Začněte s vlastním fotoprojektem.

Tyto snímky většinou mají své fanoušky, ale i odpůrce a parodie.

Profoťte se do dalších fází

Neexistuje žádný návod na to, jak se stát výjimečným fotografem, ani na to, jak dostáhnout toho, aby vaše tvorba měla vlastní rukopis. Jednoduše se do této fáze musíte profotit.

Hledejte různé cesty, jak se zlepšovat – třeba tím, že si pořídíte fotoaparát na film a že budete mít omezený počet snímků a žádnou zpětnou kontrolu na displeji fotoaparátu. Výsledek uvidíte teprve po tom, co snímek vyvoláte. Díky tomu si více začnete všímat svých chyb a začnete přemýšlet nad celým procesem vzniku fotografie.

Naučte se fotografie také upravovat v Zoner Photo Studiu, protože i dobrá fotografie může být díky dalším úpravám ještě lepší.

Poslední aktualizace 5. září 2016

375 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Majo Eliáš

Fotografii se věnuji od roku 2004. Když jsem začínal, tak jsem fotografoval téměř vše. Později se moje tvorba vykrystalizovala a zabýval jsem se téměř výhradně fotografováním lidí. Momentálně se věnuji hlavně módní a reklamní fotografii. Více mých fotografií naleznete na stránkách www.majoelias.sk.

Číst všechny články.

Komentáře