Rukopis fotografa nerovná se úprava fotky

Rukopis fotografa nerovná se úprava fotky

Rukopis ve fotografii je mnohdy mylně považován za určitý styl úpravy ve fotoeditoru, tak tomu ovšem není. Vezměte si písmo, tedy rukopis člověka. Rukopis je styl, jakým člověk píše, ne jakou použije barvou pera. To samé platí u fotografie. Rukopis je specifický a osobitý styl. Takže, když se někdo na vaši fotku podívá, ví hned, že je od vás.

Fotografie má mnoho žánrů a rukopis se na každý aplikuje jinak. Někde se aplikuje snadněji, ale jsou i žánry, kde to tak snadné není. A pak jsou foto disciplíny, u kterých je rukopis nežádoucí. Vše ale postupně.

Volná tvorba ve fotografii

V tomto žánru se vlastní rukopis buduje nejsnadněji. Na druhou stranu, volná tvorba je nejtěžší žánr, takže se v něm rukopis buduje nejdéle a postupně. Volnou tvorbou zpravidla vyjadřujete svůj pohled na věc. Nikdo vám nepřikazuje, jak a co máte fotografovat. 

Sami si zvolíte problematiku, které se chcete věnovat a kterou se dále prezentujete.

Vypracovat si rukopis v rámci volné tvorby je běh na poměrně dlouhou trať. Lepší to bude vysvětlit na příkladech. To, že cestujete a fotíte vaše cestovatelské zážitky, a pak na každou fotografii aplikujete stejné úpravy, neznamená, že se jedná o volnou tvorbu. A už vůbec se nejedná o rukopis. V tomto případě jste cestovatel, který fotografii používá jako dokumentaci svých cest a zážitků. 

To samé platí například o krajinářích, kteří se ženou za senzačními a efektními fotografiemi. Vytváří sice mnohdy fascinující scenérie, ale jejich primárním cílem není něco sdělit. Právě ono sdělení může fungovat jako rukopis.

Více o této tématice se dočtete v článku o dokumentární fotografii.

Netvrdím však, že krajinářská, nebo cestovatelská fotografie nemůže být volná tvorba a nemůže mít rukopis. Naopak může, jenom je potřeba začít myslet fotograficky. 

Série a rutina 

Jedním z nejsnadnějších způsobů, jak si vybudovat osobitý rukopis formou volné tvorby, je vytvoření jednotné série. Tedy fotit například dokola ty stejné věci se stejným přístupem a úhlem. Díky tomu vám vznikne velké množství materiálu, ze kterého lze skvěle vycházet. 

Nejlepší příklad takové série je fotografická knížka Šumperák od Tomáše Pospěcha. Autor zde zachytil velmi přesným způsobem nejstavěnější dům Československa, na kterém demonstruje lidovou tvořivost a přístup jisté generace lidí, kteří zde žili a žijí. 

Rukopis fotografa, Tomáš Pospěch - Šumperák
Z knihy Šumperák, foto: Tomáš Pospěch

Dalším příkladem foto série, jsou fotky známého dokumentaristy Jindřicha Štreita, který už dlouho fotografuje okolí Sovince a jeho obyvatele. Jeho rukopisem je právě jeho pohled a přístup, ne to, že fotografuje černobíle na analog. Což dnes už ani není pravda, protože jeho poslední fotky jsou focené barevně a digitálně. 

Focení na zadané téma

Vypracovat si rukopis v rámci řemeslné fotografie je těžší, protože nefotíte, co chcete, ale co je potřeba. Což může být omezující. Nicméně, jistý fotografický rukopis se dá vložit i do těchto žánrů. 

I do módní či reportážní fotografie lze vepsat svůj rukopis, který vaše fotografie odliší od těch ostatních. Je to právě autorův přístup, který všechno mění.

Jsou jisté fotografie, a situace, které jsou, nazvěme to rutinní – svatební obřady, sportovní utkání, nejrůznější reportáže, nebo módní fotografie. Častokrát právě i ta řemeslná fotografie vychází z volné tvorby a promítá se do ní autorův rukopis. Ukažme si to ale na názorném příkladu. 

Martin Faltejsek 

Martin je mladý autor, který dokáže velmi dobře pracovat s krajinou, světlem a pocity, které dokáže promítnou do fotografií. Ty mají navíc velmi vysokou technickou kvalitu – to vše je vidět na jeho autoportrétech. 

Rukopis fotografa, Faltejsek - autoportrét
Autoportéty Martina Faltejska

Rukopis fotografa, Faltejsek - autoportrét
Rukopis fotografa, Faltejsek - autoportrét

Porovnejme si tyto fotografie s jeho komerční tvorbou. Je vidět, že Martin vychází ze své volné tvorby.

Rukopis fotografa, Faltejsek
Martinovy Komerční fotografie

Rukopis fotografa, Faltejsek
Rukopis fotografa, Faltejsek

Roman Vondrouš

Fotoreportér a výherce množství prestižních cen, právem patří mezi přední reportážní fotografy. Jeho práce je specifická hlavně tím, že precizně a specificky pracuje s barvou a nekonvenčním přístupy. 

Rukopis fotografa, Vondrouš
Výběr několika fotografií Romana Vondrouše.
Rukopis fotografa, Vondrouš
Rukopis fotografa, Vondrouš

Rukopis fotografa, Vondrouš
Rukopis fotografa, Vondrouš

Rukopis jako překážka

Jsou situace, kdy je rukopis nežádoucí. Jedná se hlavně o komerční fotku – například produktovou fotografii, kde musíte produkt vyfotografovat tak, jak jej zobrazuje, nebo prezentuje výrobce. Což také vyžaduje dost umu a zkušeností hlavně technického rázu. 

Další můžou být agenturní reportážní fotografie, kdy agentura vyžaduje, aby fotografie měly stejnou linii. To znamená, že je nežádoucí, aby byl poznat rozdíl mezi autory fotografií.

Rukopis fotografa, příklady produktů

Rukopis je ve fotografii důležitý a dává vám velkou výhodu, a to tu, že vaše fotografie mohou být specifické a lehko odlišitelné od jiných. Rukopis z vás může udělat odborníka na daný typ fotografie. Je to náročný a složitý proces, který se ne vždy podaří naplnit, ale pokud je fotografie vaší vášní, tak to určitě zkoušejte.

Zůstaňte v obraze, každý týden posíláme novinky ze světa fotografie

Přihlašte se k odběru toho nejlepšího z Milujemefotografii.cz

Email má špatný formát.

Potvrzením odběru dáváte souhlas ke zpracování osobních údajů pro zasílání novinek. Více se dozvíte v zásadách ochrany osobních údajů.

AutorMajo Eliáš

Fotografii se věnuji od roku 2004. Když jsem začínal, tak jsem fotografoval téměř vše. V roce 2016 jsem začal studovat na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Ve volné tvorbě se zaměřuji převážně na konceptuální fotografii, profesně fotografuji převážně reklamní snímky. Více naleznete na mých stránkách: www.majoelias.cz nebo instagramu majo_elias.

Komentáře (1)

  1. Jen technická: Některé fotky Romana Vondruše (např. dvě dámy na dostizích) by si člověk mohl myslet, že jsou od Martina Parra, který také používal výraznou flash, také fotil akce, kde se vyskytovalo hodně lidí a také chodil blízko. Na druhou stranu je tam vidět technický / barevný posun, který diváka nutí k zamyšlení, zda to může být skutečně on (tuším řádově 80. léta 20 stol.).
    Jen tím chci říct, že i když má někdo jasný rukopis, ještě nemusí být nezaměnitelný nebo minimálně ne vždy.

    Za mě je nedílnou součástí rukopisu i úprava fotografií (viz. např. i Martin Parr) stejně, jako u malíře je kromě kompozice a charakteru tahů štětce důležité i jaké používá barvy, jak a kolik jich nanáší, jaké odstíny používá atd. Prostě postprocesing – ať již v komoře, nebo digitální – patří k vašemu vyjádření. Na počátku mám myšlenu a jde o to, jak moc se ji přiblížím a to bez zpracování fotky zkrátka nejde.

    A ještě jedno: Svůj rukopis si nevymyslíte. Ten k vám prostě jednou sám přijde, jednou vznikne či možná časem k němu samovolně dojdete. Možná nejpřesněji řečeno si jednou všimnete, že je ve vašich fotkách něco společného, nějaký charakter a když si jej uvědomíte (co to je za prvky a postupy) a budete na nich pracovat, tak si to pak ve své tvorbě dotvoříte, upevníte, zvýrazníte. Někdo tu cestu má kratší, někdo delší, někdo dlouho a někdo kráčí a nedojde.

    Někoho poznáte už jen podle témat (téma vymyslíte, svůj styl nikoliv), jelikož jsou originální a mnoho fotografů je nedělá a nebo je pojímá zcela jinak. Jsou pro něj charakteristické (viz. např. ty Šumperáky). Ale rukopis (nebo chcete-li styl) je spíš o charakteru fotky, úhlu záběru, oblíbeném ohnisku, oblíbeném světle a těch často těžko popsatelných detailů, které společně vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru fotky.

    Mnoho zdaru.
    A místo dobrého světla vám popřeji dobré myšlenky, protože světlo je a sním pracuji, kdež nápad a názor, ten je vzácnější a ještě vzácnější je jeho dobré a srozumitelné zpracování.
    Dan Hl

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *