Když fotíte, každý má potřebu vám radit. Co je „hezké“, co „zabírá“ na lajky, nebo co „musíte“ udělat, abyste byli úspěšní. Jenže naslouchat davu nemusí být ta nejlepší cesta. Někdy je důležitější rady ignorovat a jít si vlastní cestou. Ukážeme vám pět důvodů, proč to dává smysl.

Fotografie je umění i technika, a každá platforma či skupina má svá specifika. Často se však setkáváme s tendencí kopírovat osvědčené vzory, které sice přinášejí krátkodobý úspěch, ale mohou nás omezit v rozvoji. Pojďme si ukázat, proč je důležité se od takových rad odpoutat a hledat svůj vlastní směr.

Lajky nejsou měřítkem kvality

Ve většině uživatelských platforem a skupin převládají fotografie, které jsou pouze líbivé a často na hranici kýče (nebo onu hranici již dávno překročily). Fotografové často nemají hlubší zaměření nebo cílenou myšlenku, a jejich snímky těží hlavně z momentální popularity. Tento přístup tlačí k vizuální prázdnotě, která na větších platformách a v lokálních soutěžích většinou boduje, ale na delší vzdálenost a pro umělecký růst je málo přínosná, nebo jí dokonce škodí.

Takovéto fotografie často sbírají lajky a body rychle, ale mají jen lokální, krátkodobý úspěch. Často jde o snímky, které jsou sice technicky bezvadné, ale postrádají osobitost, hlubší sdělení nebo inovativní pohled. Pokud se fotografové soustředí pouze na to, co je populární a co má „lajky“, často tím vlastně potlačují svou autentičnost a originalitu, které jsou klíčem ke skutečnému pokroku.

Kopírování trendů zabíjí osobitost

Ukážu několik screenshotů z různých fotoskupin, kde jsou snímky od různých autorů. Přesto ve výsledku vypadají téměř stejně – technicky sice kvalitní, ale postrádají výraznější výraz nebo osobitost. Tyto fotografie se od sebe liší jen povrchovým zpracováním, nikoliv však hlubším poselstvím či inovací.

Tento fakt jasně ukazuje, že když sledujeme jen populární trendy, ztrácíme schopnost tvořit originální a osobní tvorbu. Většinou narazíme na stejný styl, stejná témata, příběhy, a i když jednotlivé fotografie vypadají jinak na první pohled, sdílejí podobné rysy, které odrážejí aktuální módní vlnu, nikoliv vlastní tvůrčí vývoj.

Nahrané fotografie z fotografické skupiny na sociální síti. Různí autoři.

Nejlépe bodované fotografie na fotoserveru. Různí autoři.

Fotoskupiny nejsou univerzální autority

Dalším příkladem jsou amatérské fotokluby či skupiny, které často prezentují snímky ve stylu, jež je podobný a bez výrazné osobní identity. Naopak vysloveně inspirativní jsou výstavy pod vedením zkušených kurátorů, například v Institutu tvůrčí fotografie, Prague Photo nebo na Mesiaci fotografie v Bratislavě. Ty představují práce s jasným osobním výrazem, tématy a myšlenkami, které mají dlouhodobou hodnotu.

Výstavy pod záštitou těchto a podobných institucí ukazují, jak se dá posunout mimo běžnou rutinu a nabídnout publiku něco, co má nejen vizuální, ale i myšlenkovou hloubku. Takové expozice často ukazují odlišné pohledy a osobní styl autorů, kteří se nebojí experimentovat, hledají nové přístupy, a tím dokazují vlastní schopnost růstu. Takoví autoři na fotoserverech (a fotografických skupinách) téměř nevystavují, a když ano tak jsou v neoblibě, nebo ve velkém rozporu a vyvolávají vášnivé diskuse publika.

Inspiraci hledejte jinde než na Facebooku

Klíčem ke zlepšení je hlavně změna přístupu ke fotografii. Nezaměřujte se pouze na estetickou stránku a lajky, ale hledejte způsob, jak s fotografií komunikovat. Fotografii lze využít jako jazyk, který sděluje příběh nebo vyjadřuje osobní pohled na svět. 

Při hledání osobního stylu se nebojte experimentovat, nebát se chyb a zkoušet nové věci. Výrazné, osobité fotografie mají šanci na hlubší ocenění a skutečný posun. Nebojte se také inspirovat, chodit na výstavy, dívat se i na jiné druhy výtvarného umění, nejenom na fotografii. Snažit se pochopit vizuální komunikaci umělců.

Cesta k vlastnímu stylu chce čas

Výsledky nepřijdou přes noc. Sledujte různé Open Call(y) a zkoušejte se do nich přihlásit, je jich docela dost po celém světě – tam můžete vyzkoušet to, jak jsou vaše fotografie vnímané. 

Na závěr jenom dodám, že fotografovat „klasicky“ a „mainstreamově“ není nic špatného, pokud vás to baví a vyhovuje vám to, je to váš způsob relaxace, tak směle do toho. A celý článek můžete spokojeně ignorovat.