Využijte krajinářská kompoziční pravidla při focení dětí

Při vyslovení slova kompozice“ si mnoho lidí vybaví krajinářskou fotografii. Ukážeme vám, že stejnými pravidly se můžete řídit i při fotografování dětí.

I zkušení fotografové, kteří znají a v praxi používají kompoziční pravidla, se mohou při fotografování neposedných dětí dostat do problémů. Zachytit moment a zároveň uspořádat prvky v obraze tak, aby ladily oku, bývá složitější než u statické fotografie. Přitom právě zajímavá kompozice dovede snímek ozvláštnit a odlišit od záplavy jiných dětských fotografií.

Jak se vyvíjí fotografická zdatnost autora, posouvá se i kompozice od nudného středu k okrajům snímku. V některých případech se hlavní prvek může ocitnout až úplně na okraji fotografie. S experimentováním je ale lepší začít až poté, co se seznámíte se základními pravidly kompozice.

Středová kompozice

Knihy a články středovou kompozici často označují jako nudnou a nezajímavou“. Může být znakem autorské nevyspělosti. Můžete ji ale použít zcela záměrně, a to pro zdůraznění symetrie. Zvláště v kombinaci s čtvercovým formátem bude takový snímek působit vyrovnaným, uklidňujícím dojmem.

Pokud fotografujete detail tváře, je nutné se řídit tím, kde jsou oči. Nacházejí-li se ve středu snímku, jedná se o středovou kompozici. Jestliže jsou spíše v jeho třetině, mluvíme o kompozici třetinové.

Třetinové dělení portrétu, oko na pravé straně snímku je v průsečíku linií.
Canon EOS 6D, Canon EF 100 mm f/2.8 Macro USM, 1/160 s, f/11, ISO 100, ohnisko 100 mm

Dělení na třetiny

Pomyslným rozdělením snímku na tři stejné části zleva doprava a stejně tak shora dolů vzniknou dvě imaginární vertikály a dvě horizontály. Posunete-li postavu od středu obrazu k těmto pomocným přímkám, získáte dynamičtější fotku. Není důležité, jestli fotografujete běžící nebo ležící dítě, výsledkem třetinové kompozice bude vždy jakýsi neklid v obraze. Zvlášť, pokud je dítě jediným výrazným prvkem na snímku.

Umístěním dítěte do jedné třetiny fotografie vznikne na druhé straně větší prostor. Můžete ho buďto zaplnit jiným prvkem, předmětem či další osobou, nebo ho nechat volný. Takzvaný negativní prostor je velmi silný kompoziční nástroj. Právě prázdná plocha totiž nejvíce přitahuje pozornost zpět k hlavnímu prvku fotografie a dává mu vyniknout.

Protnutím pomyslných vertikál a horizontál vzniknou čtyři průsečíky, v praxi označované ne úplně přesně jako zlatý řez. Není přitom důležité znát přesnou definici zlatého řezu, ale vědět, že si můžete vybrat kterýkoliv ze čtyř průsečíků pro umístění hlavního objektu a vaše fotografie bude vypadat vždy dobře.

Kompozici pak sice můžete doladit v Zoner Photo Studiu, kde vám se zlatým řezem pomůžou i vodicí linie, nicméně vždy je lepší promyslet si vše předem. A pracovat se správnou kompozicí už při focení.

Rozesmáté dítě v jednom ze zlatých řezů, snímek vyvažuje letící pták v protějším rohu.
Canon EOS 6D, Canon EF 35 mm f/1.4L USM, 1/500 s, f/2.8, ISO 200, ohnisko 35 mm

Diagonální kompozice

Linie vedoucí z horního rohu na jedné straně obrazu do dolního rohu na straně druhé jsou doménou krajinářské fotografie. Neznamená to však, že v portrétní fotografii nemají své místo. Pokud si prostudujete dost fotografií s hlavním prvkem v jednom ze zlatých řezů, možná zjistíte, že některé z nich nutí vaše oči pokračovat dál k protilehlému průsečíku.

Diagonály jsou skvělým nástrojem, jak do fotografie dostat dynamiku, což oceníte zejména v reportážní fotografii. Příkladem může být zachycení vztahu dítěte a jeho psa. Fotografie, kde budou oba v jednom zlatém řezu bude mít jinou náladu než snímek s diagonální kompozicí.

Loďka, bójky a holčička vytvářejí diagonálu.
Canon EOS 50D, Canon EF 100 mm f/2.8 Macro USM, 1/400 s, f/5, ISO 100, ohnisko 160 mm (EQ 35: 100 mm)

Využití ostřicích bodů

Mnoho fotografů využívá pro komponování záběru středový ostřicí bod. Metodou namáčknout, překomponovat a stisknout pořizují všechny snímky, statické i akční. Pokud jste i vy zvyklí takto fotografovat a vyhovuje vám to, není třeba nic měnit.

Přesto tato metoda nemusí mít vždy ty nejlepší výsledky. Například při snímání portrétu s velmi malou hloubkou ostrosti nebo při rychlé akci. Vyzkoušejte si proto práci i s jinými ostřicími body a využijte dalších funkcí ve vašem fotoaparátu, např. Servo ostření (u Nikonu AF-C) nebo zaostřování pomocí AF-ON.

Osobně používám kontinuální ostření (Servo) u fotografování pohybujících se dětí velmi často. Vybraný ostřicí bod, který průběžně zaostřuje, držím na tváři (očích) dítěte a s namáčknutou spouští sleduji scénu. Ve chvíli, kdy mě zaujme výraz tváře, mám již zakomponováno i zaostřeno a zbývá pouze zmáčknout spoušť.

Stanoviště snímání

Do kompozičních plánů zahrňte také pozici, odkud budete dítě fotografovat. Známé pravidlo říká: Foťte dítě z výšky jeho očí. V mnoha případech je to ta nejlepší pozice pro snímání. Dítě ve vás může snáze vidět parťáka a jeho postava má díky dobrému úhlu správné proporce. V neposlední řadě s odcloněným objektivem lépe dosáhnete rozostřeného pozadí.

Přesto se někdy vyplatí více experimentovat. Fotografováním dítěte z mírného nadhledu získáte sladší snímek, kterému dominují výrazné oči. Mírný podhled zase dodá dítěti na důležitosti a sebejistotě. Nezapomeňte ale fotografovat s delším ohniskem, abyste předešli velkému perspektivnímu zkreslení.

Hrajte si

Kompozice nemusí být věda. Zkuste vnímat prvky v obraze jako něco, co můžete kombinovat tak, aby to bylo pro vaše oko přitažlivé. Není přitom podstatné, zda bude dítě přesně ve zlatém řezu. Nemusíte se slepě řídit pravidly. Důležitější je váš pocit vyváženosti fotografie, harmonie ze snímku.

Hrajte si. Zkoušejte jiné úhly, zarámujte hlavní prvek, vyfotografujte pouze část obličeje – možností je mnoho. Komponujte, tedy tvořte.

Provokativní kompozice. Tvář dítěte je zarámovaná ve střípku zrcadla. I takto je možné vyfotit dětský portrét.
Canon EOS 6D, Canon EF 100 mm f/2.8 Macro USM, 1/200 s, f/5.6, ISO 3200, ohnisko 100 mm

 

Poslední aktualizace 22. června 2017

11 1
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Kristina Ovečková

Co si pamatuji, vždy mě zajímalo zobrazování a přetváření reality. Od roku 2008 do současnosti se každý den zabývám fotografií – čtu i píšu články, fotím, upravuji, přemýšlím o budoucích snímcích. Fascinuje mě světlo, minimalismus a černobílá fotografie. Další z mých snímků si můžete prohlédnout na stránkách www.tinafoto.cz.

Číst všechny články.

Komentáře