Ostřicí systémy ve fotoaparátech jsou dnes velmi pokročilé. Je potřeba ale jistá zručnost a znalost, abychom z nich dostali co nejvíce. Přečtěte si důležité tipy, které se vám mohou při fotografování hodit.

U kompaktních fotoaparátů s ostřením pomocí detekce kontrastu je situace poměrně jednoduchá. Ostřicím obdélníkem se jen vybere místo, které nás zajímá, a o zbytek se postará automatika. Pokud má elektronika na co ostřit a nemíříme například na bílou zeď, obvykle se vše povede, i když proces chvíli trvá.

Mnohem větší možnosti ale máme u pokročilejších aparátů, jako jsou zrcadlovky, bezzrcadlovky (pokročilé fotoaparáty s výměnnými objektivy, ale bez zrcátka) a obecně stroje používající fázovou detekci, která umožňuje přesnější měření vzdálenosti a rychlé přeostření.

Ostřicí bod

Byť ostřicí bod v hledáčku vidíme jako malý čtvereček, jak už jsme si řekli v minulém článku, ve skutečnosti jde o horizontální nebo vertikální detekční proužek, případně jejich složeninu (křížový bod). U ostřicích bodů je proto potřeba si uvědomit několik věcí:

Větší, než se zdá

Proužky obvykle přesahují hranice viditelného čtverce. Je tedy možné nechtěně zaostřit na objekt, který byl mimo vybraný bod. Je tedy nutné držet se dál od hraničních situací, případně před stisknutím spouště ještě zkontrolovat zaostření (nebo samozřejmě na výsledné fotografii).

Pozice nesouhlasí

Kvůli výrobním tolerancím je možné, že detekční proužek (kříž) nevede přesným středem čtverce. Ten jen označuje hranice, ve kterých se proužek nachází. Může být tedy posunutý ke straně, na což bychom si měli dávat pozor, protože může zaostřit na nečekaný předmět, který se zdál být dostatečně daleko.

Různá citlivost

Jak už jsem zmiňoval dříve, jeden fotoaparát obvykle obsahuje body s různou schopností ostření. Nejdokonalejší body jsou uprostřed, obvykle křížové nebo i dvojitě křížové, a směrem ke krajům přibývá bodů citlivých jen na jeden nebo druhý směr.

Některé body mohou také získat vyšší citlivost až s použitím světelnějšího objektivu nebo ji s méně světelným (či s telekonvertorem) naopak ztratit. Typicky křížovým bodům může přibýt druhý kříž nebo obráceně, v případě horšího objektivu některé krajní body přestanou fungovat úplně.

Každý proužek dokáže ostřit na obrazové struktury (hrany) k němu kolmé, takže například s bodem, za kterým se skrývá horizontální proužek, se bude těžko ostřit na horizontálně vlnitý plech. Naopak vertikální proužek nebude mít žádný problém.

Nepřesnosti

Bohužel opět kvůli nedokonalostem při výrobě se může stát, že i když si fotoaparát myslí, že je perfektně zaostřeno, s některými objektivy může být soustavně zaostřený o něco blíže nebo naopak dále, než by bylo správně. Drobnější chyby lze u některých těl řešit korekcí v menu (Autofocus microadjustment), větší nepřesnosti spraví jedině servis.

Tlačítko pro ostření

Standardně spoušť fotoaparátu ovládá dvě funkce – ostření a závěrku. V mnoha situacích je ale výhodné je mít oddělené, proto pokročilejší fotografové obvykle tyto funkce rozdělí na dvě tlačítka. Většinou se pro ostření používá již přichystané tlačítko s názvem typu AF-ON, které je u pravého palce. Pomocí nastavení v menu pak spoušť přestane ostřit úplně a je potřeba používat právě toto tlačítko.

Osobně jsem si zvykl na obrácený systém, tedy spoušť sice stále obsluhuje obě funkce, ale držením tlačítka AF-ON lze ostření naopak vypnout. Tyto přístupy považuji za rovnocenné. Je ale na každém fotografovi, který způsob mu sedne lépe.

Ostřicí režimy

Existují tři základní režimy, mezi kterými můžeme rychle přepínat a tím fotoaparátu nastavit základní model fungování ostření.

Jednou a dost

Tento režim, u Canonu nazvaný One Shot AF, u Nikonu AF-S, je určený pro statické scény. Věnuje o trochu víc času zaostření a ujištění se, že je co nejpřesnější. Potom v hledáčku blikne ten ostřicí bod, který má zaostřeno (může jich být i víc), případně se ozve pípnutí, což potvrdí úspěšný konec, a dál se už neostří – je možné změnit kompozici a domáčknout spoušť.

Kontinuální práce

Pro akční situace existuje režim, který při aktivaci ostří pořád a je tak schopný sledovat pohyblivý objekt. U Canonu se tento režim jmenuje AI Servo AF, u Nikonu AF-C. Aby byl více ovladatelný, velmi doporučuji nastavit funkci tlačítka AF-ON, jak už jsem zmiňoval výše.

Tento režim preferuje rychlost, takže při horších světelných podmínkách nemusí garantovat rychlé zaostření. Zaostření je ale postupně zpřesňováno, a i když pohybujete fotoaparátem, nedělá mu sledování fotografovaného objektu velké problémy. Hlavní objekt je při přechodu snímkem sledován všemi body, které si ho mezi sebou „předávají“.

Je tu drobná nevýhoda – na rozdíl od předchozího režimu se ve tmě nezapne přisvětlovací dioda blesku.

Kombinace obou přístupů

Třetí režim (AI Focus AF u Canonu, AF-A u Nikonu) začne přesným zaostřením, jako by se jednalo o statickou scénu, ale pokud později zjistí pohyb fotoaparátu nebo objektu, přepne se do sledovacího režimu a dál funguje kontinuálně. Jestliže tedy právě nefotíte vyloženě rychlý sport, může být tento režim kompromis mezi předchozími přístupy.

Počáteční výběr ostřicího bodu

Fotoaparáty obvykle umožňují uživateli vybrání konkrétního ostřicího bodu nebo je možné nechat aktivní všechny body (či nějakou skupinu, pokud jich je opravdu hodně). Automatika při ostření vybere ten bod, který narazil na nejbližší objekt.

Druhý systém je ale většinou pomalejší a hrozí riziko, že nakonec bude vybrán zcela jiný objekt, než fotograf zamýšlel. Pro přesnější práci je tedy lepší volba konkrétního bodu.

Pokud máte relativně málo bodů, nemusíte zoufat – osobně i s Canon 5D Mark III, který má 61 bodů a velmi pokročilé režimy ostření, používám v naprosté většině případů jen středový bod i při focení na svatbách a jiných akcích. Záleží ale na tom, jak moc rychlé scény fotíte.

Manuální ostření

Raději připomínám, že pokud nemáte objektiv se schopností Full time manual (což mají většinou až dražší objektivy, více článek o ostřicích pohonech), musíte fyzicky přepnout z automatického ostření na manuální. Tím se odpojí motorek a je bezpečné ostřit ručně. Jinak riskujete poškození buďto motorku nebo převodů.

I při manuálním ostření vám může elektronika pomáhat. V některých případech zabliká ve chvíli, kdy je zaostřeno pod daným ostřicím bodem. U systémů s elektronickým hledáčkem se mohou zobrazovat pruhy na místech s největším kontrastem (zebra stripes) nebo se část obrazu objeví v detailu.

Mnoho nastavení

Abyste ze svého systému získali naprosté maximum, velmi doporučuju projít si menu vašeho fotoaparátu a také příručku, byť jste přesvědčeni, že už znáte vše. Téměř vždy se tam najdou sekce nebo poznámky, které budou nové a pomohou vám pochopit, jaké procesy probíhají na pozadí. Přeji hodně ostrých fotek!