Reportážní fotografie: jak nafotit poutavou reportáž a vyprávět příběhy

V reportážní fotografii je důležité být ve správný čas na správném místě a také zmáčknout spoušť v tom správném okamžiku. To je jistě základ, ale neméně podstatné je umět z výsledných fotografií poskládat poutavý příběh. Jako každý jiný příběh, i ten reportážní by měl diváka vtáhnout, udržet jej v napětí a přinést mu určité rozuzlení. Pojďme si nyní ukázat, jak jej pomocí fotografie vyprávět.

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Fotografická reportáž byla kdysi především doménou novinářů. Dnes je však široce rozšířeným žánrem a plní nejen stránky novin, ale i zpravodajských webů, zájmových blogů a dokonce soukromých účtů na sociálních sítích. Sestavit dobrou a poutavou reportážní sérii ale není jednoduché a kvantita občas přebíjí kvalitu. Následující tipy by vám proto měly usnadnit cestu k úspěšné sérii. Neberte je však jako dogma nebo pevnou strukturu reportáže a při sestavování série se řiďte hlavně vlastním citem.

Úvodní fotka

Na úvod byste měli diváka zasvětit do děje a naznačit mu, o čem vaše reportáž bude. Zároveň je dobré uvést místo, kde se váš příběh odehrává. Úvodní fotka by proto měla být dostatečně informativní, aby z ní vyplývalo, zda se reportáž týká pouličního protestu, koncertu, sportovní události nebo například svatby. Pro tyto účely se hodí širokoúhlý objektiv, který vám umožní dostat do fotky kontext.

Pokud jde například o pouliční protest, dobrým úvodním snímkem může být záběr pořízený z vyvýšené plochy, odkud je vidět protestující dav i část města, ve které se protest odehrává. Divák tak dostává jednoznačnou informaci o místě konání i měřítku protestu.

Úvodní fotka by zároveň měla být dostatečně silná, aby diváka do děje vtáhla a pobídla ho k prohlédnutí zbytku série. Nemusí odhalovat příliš mnoho, raději méně a v náznacích. Fotka může být zároveň překvapivá, znepokojivá, něčím vybočující. Prostě taková, která upoutá pozornost a probudí zvědavost.

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Úvod k reportážní sérii o životě ve vietnamské vesnici ukazuje místo, do kterého je děj zasazený. Zobrazuje také skromné poměry, ve kterých místní lidé žijí, a jejich každodenní obživu v podobě rýžových polí.

Dynamický, nebo statický snímek?

Po úvodním snímku začínáte provázet diváka příběhem. Děj uvnitř série nemusí být uspořádaný chronologicky, můžete postupovat podle jiného klíče. Snímky je lepší mít pestré, aby pozornost nejen probudily, ale i udržely. Jednou z možností, jak toho docílit, je kombinovat snímky dynamické a statické. Dynamiku do fotky vnesete například pohybem či gestikulací a interakcí postav.

Statický snímek je například portrét člověka, jehož výraz umožní divákovi číst, jaké v něm událost vyvolává pocity. Může jednat o postavy v zamyšlení, zatímco při sportovní reportáži může jít o záběr na diváky napjatě sledující celou událost. Pokud dynamický a statický snímek umístíte za sebou, přispějete výrazně k poutavosti děje.

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Příklad dynamického a statického snímku z reportáže o čeledínovi, který za pomoci svého koně manipuluje se dřevem v těžko dostupném lesním terénu.

Celek, nebo detail?

Střídání celků a detailů je dalším atributem mnoha úspěšných (nejen) reportážních sérií. O celku jsme si něco řekli už při úvodní fotce. Můžete pomocí něho zobrazit kontext příběhu. Pokud máte například v záběru člověka, který je kvůli něčemu smutný, v pozadí můžete zobrazit nebo naznačit, proč se tak cítí. Říká se tomu práce s druhým plánem.

Detail se hodí, když chcete upoutat pozornost na něco konkrétního. Například v reportáži zaměřené na život v odlehlé horské vesnici může detail na mozolnaté a popraskané ruce pracujícího člověka zdůraznit, jak obtížně si každý den musí obstarávat obživu.

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Celek a detail z reportáže o vítání a oslavách jara v Pákistánu.

Doplňující fotka

Může to znít trochu zvláštně, ale reportážní série nemusí být plná jen vašich nejlepších a nejakčnějších snímků. Zkuste vědomě pracovat s dynamikou série, nehnat se střelhbitě k cíli, ale na chvíli ubrat plyn a do dějem nabitého příběhu vložit snímek, který divákovi umožní na chvíli vydechnout a užít si dané místo nebo událost.

Jde o fotku, která děj výrazně neposouvá, je spíš určitým doplňkem. Může to být záběr na prostředí, ve kterém se děj reportáže odehrává. Doplňující fotka může taky fungovat jako snímek, který propojuje dva výraznější momenty. Například při svatební reportáži je dobré, když z ranních příprav neskočíte hned k obřadu, ale propojíte tyto dva momenty záběrem, který se odehrál mezi nimi.

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Svatební obřad sám o sobě je poměrně vážná věc a má zpravidla jasnou strukturu. Záběry před oltářem proto můžete odlehčit a doplnit vtipným momentem z dění mezi svatebčany.

Fotka s výraznou emocí

Součástí funkční série by měla být i fotka, která zintenzivňuje prožitek diváka. Emoce člověku umožňují více se do děje vžít, více soucítit s postavami. Zároveň může vašemu příběhu přidat na intimitě. Nemusí jít jen o explicitní emoce, jako jsou například záběry plačícího, trpícího nebo naopak radujícího se člověka. Tyto emoce můžete vyjádřit sofistikovaněji přes gesta, interakce nebo třeba vzájemné pohledy. Prožitek bude pro diváka o to intenzivnější.

Emotivní fotka dokonce nemusí člověka vůbec zobrazovat. V některých případech stačí zobrazit něco, co se k příběhu a postavám jenom vztahuje. Například rozstřílený dům při reportáži z ukrajinské fronty. Nebo prázdná klec při reportáži o dobrovolnících vypouštějících uzdravené dravce na svobodu.

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Reportáž ze svatby a emoce vyjádřené skrze pohledy a doteky.

Uzavírající fotka

Tak jako film nebo kniha, i reportážní série by měla být zakončena fotkou, která uzavírá děj příběhu. Obvykle to je fotka z konce události, která nějakým způsobem odráží celkový dojem. Při reportáži z koncertu to může být záběr na kapelu těšící se ze závěrečných ovací publika. 

Sérii však můžete uzavřít i fotkou, která vyjadřuje nějaké poselství. Pokud fotíte demonstraci a poslední snímek bude náměstí plné rozbitých lahví, vytrhaných dlažebních kostek a poškozených výloh, poukazujete na násilnost demonstrace. Dojem v tomto případě zintenzivňujete umístěním fotky na konci celé série. O co více může být závěrečná fotka určitým momentem celé série, o to pečlivější byste při jejím výběru měli být.

Reportážní fotografie: naučte se fotkami vyprávět příběhy

Zajímá vás reportážní fotografie? Pokračujte ve čtení! Doporučujeme třeba tyto články:

bannermf_690x120

Poslední aktualizace 4. června 2020

7 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Ondrej Čechvala

Fotka mě baví i živí. Buď mě potkáte s foťákem na svatbě, nebo se toulat někde po světe. Od polárního kruhu až po rovník. Domov mám všude, kde najdu člověka s úsměvem. Rád pak sbírám příběhy lidí a míst, které skládám do dlouhodobějších sérií. Něco z toho najdete na mých stránkách.

Číst všechny články.

Komentáře