Tvrdé a měkké světlo se ve fotografii řeší pořád dokola. Přesto kolem nich panuje zbytečný zmatek. Často slýchám, že jedno je „správně“ a druhé „špatně“. V tomto článku si ukážeme, v čem se opravdu liší, zjistíme, jak je nejlépe využít v praxi a k tomu zboříme pár mýtů.

Základní rozdíl mezi tvrdým a měkkým světlem nespočívá v jeho síle ani v hloubce stínů, ale v tom, jak vypadají hranice stínů. Tvrdé světlo vytváří ostré, jasně ohraničené stíny. Typickým příkladem je letní slunce vysoko na obloze. Měkké světlo má naopak plynulé přechody mezi světlem a stínem, podobně jako světlo za zatažené oblohy nebo rozptýlené světlo z okna. 

Tady rozhoduje velikost světelného zdroje vzhledem k fotografovanému objektu. Čím je zdroj relativně větší, tím je světlo měkčí. Čím menší, tím jsou stíny ostřejší. Zeptáte se: „Však to Slunce je obrovské, proč se to počítá za tvrdý zdroj?“ Je velké, ale zároveň je od nás neskutečně daleko. A pokud se nám zdroj vzdaluje, začíná být pro nás relativně menší a tvoří tvrdší stíny. 

Takže pokud velký softbox vytáhnete vysoko nad modelku, světlo „ztvrdne“. Ve výsledku bude působit stejně jako světlo z menšího softboxu umístěného těsně nad hlavou. Jakmile se vám tento princip usadí v hlavě, spousta věcí začne dávat smysl.

Boříme mýty o kvalitě světla

Kolem tvrdého a měkkého světla se koluje několik mýtů, které se mezi fotografy předávají skoro automaticky. Pojďme je zbořit všechny najednou! 

„Tvrdé světlo – hluboký stín“ 

Často se říká, že tvrdé světlo znamená hluboké (tmavé) stíny. Ve skutečnosti hloubka stínu nezáleží na kvalitě světla, ale na tom, jestli na stín dopadá nějaké další světlo. Odrazy od stěn, země nebo další světelné zdroje mohou i u velmi tvrdého světla stíny výrazně zesvětlit. A naopak – měkké světlo může mít překvapivě tmavé stíny, pokud v prostoru žádné odrazy nejsou (a ještě z tmavé strany umístíte černý flag).

„Voština světlo tvrdí“

Několikrát jsem slyšela od svých studentů: „já se té voštiny bojím, nechci totiž tvrdé světlo!“. Voština ale světlo netvrdí ani neměkčí, jen ho směruje. Pomáhá určovat, kam světlo dopadá a kam už ne, třeba aby se nedostalo na pozadí. Pokud se ale nezmění velikost světelného zdroje, nezmění se ani jeho kvalita! Světlo zůstává stejně měkké jako předtím, jen je více pod kontrolou.

První snímek byl pořízen bez voštiny, Na druhém jsem na stejný softbox navlékla voštinu. Změnila se hloubka pozadí, kvalita světla ale zůstala úplně stejná. 

„Tvrdé světlo zvýrazňuje texturu pleti“

Není to úplně pravda! O tom, jak moc vyniknou póry, vrásky nebo struktura kůže, nerozhoduje tolik tvrdost světla, jako jeho směr. Boční světlo, ať už tvrdé, nebo měkké, texturu zvýrazňuje. Světlo zepředu ji naopak potlačuje. Takže i měkký softbox umístěný z boku dokáže být k pleti dost neúprosný.

„Difuzor světlo změkčí“

Difuzor, kus látky, papíru nebo vroubkovaného plexiskla, se považuje za „změkčovač“ světla. Občas nám to dokonce tvrdí i prodejci. To je chyba. Pokud difuzor nezvětší samotný světelný zdroj, tvrdost světla se nemění. Změní se ale vzhled stínu na pozadí – jeho okraje se natolik rozptýlí, že stín nám skoro zmizí. Světlo dopadající na objekt bude mít stejný charakter jako předtím. Malý zdroj i s difuzorem je pořád tvrdý zdroj.

Kdy použít tvrdé světlo

Tvrdé světlo funguje tam, kde chceme výraz, kontrast a jasně čitelné tvary. Miluji tvrdé světlo ve street fotografii: vytváří silné světelné akcenty a stíny, které dávají scéně strukturu a rytmus. Ve fashion fotografii pomáhá zdůraznit střih, materiál a detaily oblečení. V reklamní nebo food fotografii často připomíná letní slunce – fotka pak září svěžestí a energií.

Kdy použít měkké světlo

Měkké světlo naopak působí klidněji. Přechody mezi světlem a stínem nejsou rušivé a pozornost zůstává na hlavním motivu. Právě proto se tak často používá u dámských nebo fine art portrétů, kde zákaznice obvykle nechce dramatické světlo, ale něžnou fotografii, na které se sama sobě líbí. Stejně přirozeně funguje u dětských portrétů a novorozenců. V interiérové fotografii pomáhá udržet vyvážený obraz prostoru bez tvrdých kontrastů.

Závěrem jen chci říct: nebojte se tvrdého světla! Není vůbec horší, jen ho musíte správně používat. A stejně nepřehánějte s měkkým světlem, může občas totiž působit nevýrazně. Zkoušejte a nebojte se dělat chyby. Hodně štěstí!