Street fotografie je o odvaze, všímavosti a schopnosti vidět krásu v obyčejných okamžicích. Na rozdíl od krajiny nebo makra vás ve městě čeká nejen světlo a kompozice, ale i kontakt s lidmi, jejich příběhy a vlastní hranice. V tomto článku se naučíte, jak překonat ostych, fotit lidi s respektem, využít městský ruch ve svůj prospěch a zachytit snímky, které mají duši.

Street fotografie nezačíná zmáčknutím spouště, ale pozorováním. Než vůbec sáhnete po foťáku, věnujte chvíli tomu, abyste si „naladili uši a oči“. Zkuste chvíli jen stát na místě – u rušné křižovatky, v podchodu, na náměstí. Sledujte rytmus – jak se lidé pohybují, kde se zastavují, jak dopadá světlo na různé povrchy. Co se děje v odrazech výloh? Kdo stojí, kdo běží, kdo se zastavil, aby zíral do mobilu?

Pozorujte výrazné typy lidí, ale zatím si je jen „skládejte do kapsy“, nefotografujte. To, že zpočátku jen pozorujete, není chyba, je to součást procesu. Pokud si připadáte neviditelní, je to v pořádku. A pokud naopak cítíte, že vás někdo pozoruje, i to je cenná zkušenost. Pomalu si zvykáte na roli fotografa ve veřejném prostoru. A když se něco děje? Klidně si jen zapište nápad nebo situaci, která vás zaujala. Všimnout si je první krok k dobrému snímku.

Využijte ostych ve svůj prospěch

Ne každý z nás má povahu oslovovat cizí lidi na ulici. A není nutné to dělat hned od začátku. Naopak, vaše zdrženlivost může být výhodou. Naučíte se všímat si jiných věcí než jen očividných situací. Hledejte příběh v detailech, v náznacích.

Street není soutěž o to, kdo se odváží nejvíc. Je to spíš hledání způsobu, jak vnímat město po svém. Místo přímého portrétu zkuste:

• Odrazy ve výlohách – zvlášť když se míchá exteriér s interiérem.
• Stíny na zdi – lidí, stromů, dopravních značek.
• Lidi za sklem – v tramvaji, v kavárně, na zastávce.
• Siluety proti světlu – ideální při západu slunce nebo v podchodech.
• Záběry zezadu – postava s batohem, pár jdoucí po ulici, dítě s bublinou.
• Částečné výřezy – jen nohy, ruce, výrazné oblečení, taška na kolečkách.
• Figuríny – často překvapivě výmluvné, a někdy i znepokojivé.

A praktický tip: když jste nervózní z reakce lidí, držte foťák u pasu a foťte naslepo (tzv. focení od boku), pomůže vám to být méně nápadní a zachytit přirozené momenty.

Mým oblíbeným tématem ve městě jsou figuríny. O lidech toho vypovídají víc, než by jeden řekl. V odraze se navíc tu a tam mihne i skutečný člověk. 

Foťte s respektem

Když se rozhoupete fotit nejen dění, ale i portréty a rozhodnete se někoho oslovit napřímo, udělejte to s respektem. Přistupujte k lidem jako člověk k člověku, ne jako fotograf k objektu. Úplně stačí jednoduchá otázka: „Můžu vás vyfotit?“ Nepotřebujete vizitku ani umělecký statement, důležitější je tón, upřímnost a úsměv.

Inspirovat se můžete například Brandonem Stantonem (Humans of New York), který nejdřív s lidmi mluví – fotka přijde až potom. Podobně to dělá i Mihaela Noroc (Atlas of Beauty), která klade důraz na krátké setkání a souhlas. Jde o vztah, i když je jen na pár minut. Já osobně mám ráda i fotografie Vivian Maier, která se nikoho na nic neptala.

Co pomáhá?

• Zpomalte. Nechtějte hned snímek. Věta, povzdech, vtípek, to všechno může být most.
• Nabídněte fotku. Pošlete ji mailem nebo přes sociální sítě. Dáváte tím foceným lidem najevo, že si vážíte jejich času.
• Vnímejte kontext. Když je někdo zjevně unavený, ve stresu nebo v citlivé situaci, raději nefoťte.

A nebojte se odmítnutí – není to osobní. Čím víc fotíte s respektem, tím snáz to lidé poznají.

Praktické nastavení: ať vám technika nestojí v cestě

Ve street fotografii se často rozhodujete ve zlomku vteřiny. Foťák si nastavte tak, abyste o něm nemuseli přemýšlet – aktivujte tichý režim, ostření na středový bod nebo zonální ostření a vyberte si objektiv, který vám sedne: 35 mm zvládne většinu situací.

Fotografujte ideálně v režimu priority clony (A/Av), třeba s hodnotou f/4 až f/8, která udrží ostrou většinu scény. Pokud fotíte v manuálním režimu (M) nebo v režimu priority času (S/Tv), závěrku držte alespoň na 1/250 s, abyste zmrazili pohyb, nebo klidně zpomalte na 1/30 s, pokud chcete zachytit šmouhy, panning či pohybové rozmazání. ISO nechte na automatice, ale nastavte horní limit (např. 1600), ať vás nezaskočí šero. 

A hlavně: než vyrazíte, nabijte baterie, vyprázdněte kartu a nastražte smysly. Foťák je nástroj. Váš pohled je to, co dává snímku smysl.

Město není jen ulice

Zatímco „street“ v názvu evokuje jen ulice, skutečný život se odehrává i jinde. Zajímavé momenty najdete ve vlaku, v čekárně, v obchodním domě i v muzeu. Děti běhající mezi regály. Starší pár, co mlčky drží za ruce. Kluk, co si kreslí obraz v galerii, a zapomněl na celý svět.

Dívejte se po gestech, pohybech, náznacích emocí. Síla často spočívá v obyčejnosti. V momentu, kdy se někdo zastaví, přemýšlí, zívne, zavře oči, vezme druhého za ruku. To jsou ty drobné výjevy, které tvoří vizuální poezii města.

Někdy se vyplatí zůstat stát. Vybrat si dobré místo – lavičku, schody, roh ulice – a čekat. Ulice vám scénu sama přinese.

Kreativní přístup

Když se oprostíte od „správného“ zachycení reality, otevře se vám celý nový svět možností. Všímejte si linií – chodníky, koleje, světla na zdi. Sledujte rytmy – opakující se sloupy, schody, střídání světla a stínu. Hledejte vrstvy – třeba když se odraz ve skle mísí se životem uvnitř kavárny a děním na ulici.

Jakmile jsem viděla hru světla na plošině pod sebou a všimla si, že se blíží skupina lidí, nezbývalo než čekat. Vidíte, že z většího množství snímků je nakonec jen jeden, ve kterém vše ladí: barvy, světlo i děj ve scéně, kdy se žena otáčí na muže. f/1.8, 1/6400 s, ISO 250, 85 mm

Nebojte se rozmazání. Záměrný pohyb aparátu při expozici, tzv. intentional camera movement (ICM), může dodat fotce energii. Technika panningu, kdy sledujete pohybující se objekt a rozmažete pozadí, přináší dynamiku i v běžném městském provozu. Anebo záměrná neostrost, když se soustředíte na světlo, tvar nebo barvu, ne na detail.

A co třeba zkusit autoportrét? Street fotografie je ideální prostor k tomu hledat nejen druhé, ale i sebe. Ve městě máte tisíc příležitostí fotit sebe jinak: v odraze výlohy, jako stín na stěně, jako siluetu ve dveřích. 

Ráda se hledám v odrazech, k čemuž je město s množstvím výloh nebo muzea s podivnými objekty ideálním prostředím.

A jeden nápad navíc: vyberte si jedno téma – třeba žlutou barvu, kola, lidi s deštníkem – a celý den foťte jen to. Pomůže vám to zbavit se zahlcení a nasměrovat pozornost určitým směrem.

Co říká zákon?

V České republice zákon (konkrétně § 89 občanského zákoníku) umožňuje pořizovat a zveřejňovat fotografie lidí bez jejich souhlasu, pokud jde o umělecký záměr a použití je přiměřené – tedy neponižující, nezasahující do soukromí či důstojnosti. Když máte pochybnosti, zeptejte se. Když vás někdo požádá, abyste snímek smazali, udělejte to.

Street není o tom „nachytat“ lidi. Je to o vztahu k městu, ke každodennosti – a k těm, kdo ji žijí.