Umění manuálně ovládat expozici při kombinaci fotografování s umělým a přirozeným zdrojem světla umožnuje mít plně pod kontrolou tonalitu fotografií. Můžete vytvořit dokonale exponovanou fotografii, u které divák ani nemusí poznat, že pro její vytvoření bylo použito jiné než pouze přirozené světlo.

Kombinace přirozeného a trvalého umělého světla

Situace, ve které budete fotografovat v kombinovaném světle, je poměrně častá. Běžně se setkáte s kombinací přirozeného a umělého zdroje světla při reportážním (rodinném) fotografování v interiéru. Oknem vchází do místnosti přirozené světlo, ale kvůli jeho nedostatku je v místnosti rozsvíceno.

Tato situace je obvykle velmi jednoduchá z hlediska určení expozice – pracujte s ní stejně jako u fotografování při přirozeném světle. Problém může nastat s určením vyvážení bílé. Umělý zdroj světla má obvykle jinou barevnou teplotu (teplotu chromatičnosti) než venkovní denní světlo. Je tedy důležité vyvážení bílé důsledně nastavit, aby hlavní motiv nebyl barevně posunutý na úkor jeho okolí. Ideální je fotografovat do formátu RAW a pohrát si s nastavením vyvážení bílé v digitální fotokomoře. Nezřídka budete muset přistoupit i k lokálním úpravám barevnosti.

Kombinace přirozeného a zábleskového světla

Mnohem zajímavější je práce s přirozeným a zábleskovým světlem. Pokud jako zábleskové světlo použijete systémový blesk kompatibilní s vaším fotoaparátem, můžete pracovat i v plně automatickém expozičním režimu. Při použití výkonnějších zábleskových světel budete ve většině případů odkázáni na manuální nastavení expozice.

Automatická expozice

Systémové blesky a některá nejmodernější záblesková světla umožňují pracovat v plně automatickém režimu označeném zkratkou TTL (Through the Lens – skrze objektiv). Na fotoaparátu zvolíte libovolný expoziční režim od plně automatického až po manuální a poté nastavíte expozici celé scény. Scéna je tedy exponována podle měření vestavěného expozimetru fotoaparátu.

Systémový blesk nastavený v automatickém režimu TTL před samotnou expozicí vyhodnotí fotografovanou scénu a podle potřeby nastaví svou intenzitu tak, aby nasvítil stinné partie scény. Při použití automatického režimu zábleskového zařízení se tak vzdáváte možnosti kreativně ovlivnit světelnou skladbu scény, ale budete mít jistotu dobře (průměrně) exponovaných fotografií.

Nevýhodou použití automatického režimu blesku může být určitá nekonzistentnost tonality série fotografií, protože expozimetr vestavěný ve fotoaparátu i měření bleskem je ovlivněno tonální skladbou scény, která se může při změně kompozice výrazně měnit. Více se o měření expozice dozvíte v samostatném článku.

Kreativní expozice

Pokud chcete mít výslednou tonalitu fotografie zcela pod kontrolou, musíte pracovat v manuálním expozičním režimu. V tomto případě můžete zcela oddělit expozici prostředí od expozice hlavního motivu. Prostředí budete exponovat přirozeným světlem, zatímco hlavní motiv bude exponován bleskem.

Postup je takový, že zvolíte požadovanou pracovní clonu a této cloně přizpůsobíte intenzitu záblesku pro správné nasvícení hlavního motivu. Pro přesnou práci je vhodné použít externí expozimetr, který měří množství světla dopadajícího na scénu. Intenzitu záblesku ovlivníte buď přímo nastavením jeho výkonu, nebo jeho posunutím blíže či dále od fotografovaného motivu. Pro další nastavení expozice hlavního motivu můžete také pracovat s nastavením clony ve fotoaparátu.

Množství přirozeného světla ovlivňujícího expozici prostředí ovládáte nastavením expozičního času přiměřeně ke zvolené pracovní cloně. Ve většině případů budete chtít prostředí udělat oproti motivu tmavší, aby mohl motiv vyniknout. Nastavení krátkého expozičního času pro ztmavení prostředí nemá vliv na expozici motivu, neboť ten bude exponován bleskem. Záblesk trvá řádově tisíciny vteřiny, takže zkrácení expozičního času z desetin na setinu expozici hlavního motivu zábleskem nijak neovlivní.

Chcete-li prostředí světlejší, zvolíte delší expoziční čas. Pro tmavší prostředí nastavíte expoziční čas kratší. Také se nemusíte bát nastavit poměrně dlouhé expoziční časy, které juž nejdou udržet z ruky. Hlavní motiv bude „zmražen“ bleskem, tedy ostrý. A jistá pohybová neostrost v pozadí nemusí být vůbec na škodu, pokud prostředí nehraje v obraze nějakou důležitou roli. Naopak v portrétní anebo sportovní fotografii se tohoto efektu s oblibou používá pro ozvláštnění fotografie a vyjádření pohybu.

Problém může nastat ve chvíli, kdy je přirozeného světla na scéně příliš mnoho a ani nejkratší možný expoziční čas neumožňuje prostředí dostatečně ztmavit. Každý fotoaparát má takzvaný synchronizační čas (x-sync), tedy nejkratší možný expoziční čas, při kterém je plně otevřena závěrka a snímací čip je celý najednou vystaven světlu. Tento čas se obvykle pohybuje okolo 1/250 s. Při snímání kratším časem již není po celou dobu expozice celý čip najednou vystaven světlu, a tak záblesk exponuje pouze část obrazu. To se projeví tmavým pruhem na fotografii.

Problém s příliš velkým množstvím světla se dá řešit dvěma způsoby. Pokročilejší systémové blesky umožňují pracovat v režimu vysokorychlostní synchronizace. V podstatě je nastavený výkon blesku rozdělen na řadu menších, po sobě rychle následujících záblesků. Takže je během expozice postupně osvětlována otevřená část čipu. Tento postup je ovšem velmi náročný na energii a velmi rychle vyčerpává baterie v blesku.

Druhým řešením je namontování neutrálního šedého filtru na objektiv. Ten sníží množství světla proudícího do objektivu. Ztrátu světla na hlavním motivu vykompenzujete vyšším výkonem blesku. Toto řešení vám také umožní pracovat s menší pracovní clonou a můžete tak lépe oddělit hlavní motiv od pozadí, které necháte ležet mimo pole hloubky ostrosti.

Naučte se manuálně ovládat světlo

Fotografování v kombinaci přirozeného a zábleskového světla je náročnější na pochopení a vyžaduje velkou dávku praxe. Rozhodně ale stojí za to se o jeho ovládnutí alespoň pokusit. Jedná se sice o velmi technickou disciplínu fotografie, ale pokud ji zvládnete, otevřou se vám nové tvůrčí možnosti.