Co je to expozice a jak ovlivňuje výslednou fotografii

Už jste určitě zaslechli slovo expozice, možná si ale nejste jisti, co znamená. Úspěšná fotografie závisí na mnoha věcech – například na dobrých světelných podmínkách při focení. Významný vliv na celkový vzhled fotografie má ovšem také správné nastavení fotoaparátu, zejména třech expozičních parametrů – času, clony a citlivosti ISO. Fotograf musí zvolit takové hodnoty, které nejen zajistí správnou expozici (to, jak je fotografie tmavá či světlá), ale zároveň mu pomohou vyjádřit jeho záměr. Nastavení parametrů totiž ovlivňuje, jak bude na fotografii zaznamenán prostor a čas.

Expozice

nedávném článku jsme si říkali, že termín fotografie lze doslova přeložit jako kresbu (malbu) světlem. Správné nastavení expozice je tedy základní podmínkou pro získání kvalitní fotografie. V každém okamžiku se na scéně vyskytuje určité množství světla, které je potřeba zachytit na světlocitlivé buňky digitálního snímače. Pokud není snímač vystaven světlu v dostatečné míře, vznikne tmavý, podexponovaný snímek. Naopak při nadměrné expozici snímače vůči světlu dojde k přesycení světlocitlivých buněk snímače a vznikne přeexpozice, při níž se zcela ztratí kresba.

Základní expoziční parametry – clona a čas

K regulaci množství světla, které dopadne na digitální snímač, slouží dva základní expoziční parametry – clona a čas závěrky. Clona se u dnes běžně používaných fotoaparátů nachází v objektivu a umožňuje regulovat průtok světla objektivem. Funguje prakticky stejně jako baterie u vodovodu. Čím více otevřete kohoutek, tím je větší průtok vody. Analogicky čím více otevřete clonu v objektivu, tím více proteče objektivem světla.

Druhým expozičním parametrem je čas závěrky. Tedy doba, po kterou necháte světlo proudící objektivem plnit světlocitlivé buňky snímače – může to být setina vteřiny, ale třeba i deset sekund.

Jednotlivé světlocitlivé buňky si můžete představit jako prázdné sklenice, které je potřeba naplnit vodou. Sklenice v místech, kde je scéna tmavší, budou naplněny menším množstvím vody, a pomyslné sklenice ve světlejších místech scény budou naplněny větším množství vody. Ideální je nastavit takový průtok (clonu) a zvolit takový čas, kdy se i v těch nejtmavších místech sklenice alespoň zčásti naplní a v těch nejsvětlejších místech nepřetečou. To ovšem předpokládá, že budete fotografovat scénu s takzvaným nízkým dynamickým rozsahem (Low Dynamic Range).

Scéna s nízkým dynamickým rozsahem. I v nejtmavších místech je scéna prokreslena (neslévá se do černé plochy) a fotografie neobsahuje přepaly (bílá místa bez kresby).jpg

Scéna s nízkým dynamickým rozsahem. I v nejtmavších místech je scéna prokreslena (neslévá se do černé plochy) a fotografie neobsahuje přepaly (bílá místa bez kresby).

Dynamický rozsah scény

Dynamický rozsah scény představuje rozdíl v jasu nejtmavší a nejsvětlejší části fotografované scény. Je možné ho vyjádřit v expozičních stupních (Exposure Value, EV), přičemž hodnota +1 EV představuje dvojnásobek světla, než je při hodnotě 0 EV, a opačně hodnota -1 EV představuje polovinu světla, než je při hodnotě 0 EV.

Scéna s nízkým dynamickým rozsahem. I v nejtmavších místech je scéna prokreslena (neslévá se do černé plochy) a fotografie neobsahuje přepaly (bílá místa bez kresby).jpg

Scéna s nízkým dynamickým rozsahem. I v nejtmavších místech je scéna prokreslena (neslévá se do černé plochy) a fotografie neobsahuje přepaly (bílá místa bez kresby).

Totožná scéna jako na předchozí fotografii. Snímek vznikl interpretací HDR obrazu, který byl složen z devíti dílčích expozic. V nejtmavších stínech i nevyšších jasech je zachována kresba.jpg

Totožná scéna jako na předchozí fotografii. Snímek vznikl interpretací HDR obrazu, který byl složen z devíti dílčích expozic. V nejtmavších stínech i nevyšších jasech je zachována kresba.

Dynamický rozsah, který je možné zobrazit ve formátu JPEG (standardní obrazový výstup fotoaparátu), je přibližně 6 až 7 EV, přičemž dynamický rozsah scény za slunečného dne bývá zpravidla větší. Proto je vhodné, pokud to fotoaparát umožňuje, fotografovat do formátu RAW. Dynamický rozsah snímačů u dnešních fotoaparátů bývá větší a umožňuje tak zachytit scény s větším dynamickým rozsahem. Při následné postprodukci je tak možno vytáhnout kresbu ze stínů a vrátit kresbu do světlých částí scény, která by při fotografování do formátu JPEG byla nenávratně ztracena.

Už jste slyšeli o HDR?

Speciální technikou, při které je možno zachytit scénu s vysokým dynamickým rozsahem (High Dynamic Range – HDR), je pořízení několika snímků stejné scény s různě nastavenou expozicí. Tyto snímky se pak v digitální komoře (např. v Zoner Photo Studiu) spojí do jednoho výsledného snímku se standardním dynamickým rozsahem. Takto je možno při tisku nebo prohlížení na monitoru interpretovat scény s vyšším dynamickým rozsahem, než kolik dokáže monitor či papír normálně zobrazit.

V běžné praxi je obvykle nutné vyhodnotit celou scénu a rozhodnout se, kterou část dynamického rozsahu na výsledné fotografii oželíte. Vhodné je vždy nastavit expozici tak, aby byl správně exponován hlavní motiv. Klasickým příkladem je fotografování portrétu v protisvětle vůči obloze. Pokud pro určení expozice zohledníte celou scénu, tak na výsledné fotografii bude správně exponovaná obloha, ale místo portrétu vyfotíte siluetu. Obloha totiž zabírá výrazně větší část scény než portrétovaný a tak ovlivní celkové měření expozice. V takovém případě je nutné oželet kresbu v obloze a exponovat podle portrétovaného.

V tomto konkrétním případě je možno snížit dynamický rozsah scény přidáním světelného zdroje, kterým nasvítíte portrétovaného. Může se jednat jak o umělý zdroj světla (například systémový blesk), tak i o přirozené světlo odražené na portrétovaného např. odraznou deskou. Obdobně například v krajinářské fotografii můžete snížit dynamický rozsah scény použitím neutrálního přechodového filtru nasazeného na objektiv, který částečně omezí průtok světla objektivem.

Technicky správná expozice

Pro technicky správné nastavení expozice slouží expozimetry. Ty sofistikovanější dokážou měřit přímo množství světla na scéně. Jednoduše změříte množství světla, které se nachází v místě hlavního motivu, a podle toho nastavíte expoziční parametry. Expozimetr je poměrně nákladná záležitost, jehož cena několikanásobně překračuje cenu běžného kompaktního fotoaparátu. Proto se většinou spokojíte s expozimetrem zabudovaným ve fotoaparátu. Takovýto expozimetr nedokáže přečíst přímo množství světla na scéně, ale dokáže přečíst množství světla, které se odrazí od fotografované scény a dopadne do objektivu fotoaparátu. Podrobněji se budeme funkci expozimetrů věnovat v některé další části seriálu.

Kvalitní digitální expozimetr pro měření přirozeného i zábleskového světla.jpg

Kvalitní digitální expozimetr pro měření přirozeného i zábleskového světla.

Kreativní expozice

Ne vždy bude vaším tvůrčím záměrem zachytit technicky správně exponovanou scénu. Budete-li chtít zachytit fotografii plamene svíčky v černočerné tmě, ale okolní hladina světla bude ještě poměrně vysoká, tak při technicky správné expozici vyfotíte kromě samotného plamene i okolí svíčky. V takovém případě je potřeba přistoupit k záměrné podexpozici a nastavit expoziční parametry tak, že se relativně slabá hladina okolního světla nenaexponuje, zatímco zářící plamen svíčky bude exponován dostatečně.

V příštím článku se budeme podrobně zabývat clonou a expozičním časem a ukážeme si, že k docílení technicky správné expozice vede více různých kombinací nastavení času a clony. Každá taková kombinace ovšem vede k rozdílné interpretaci fotografované scény a volba expozičních parametrů tak bude zcela záviset na vašem tvůrčím záměru.

Třetí expoziční parametr – citlivost ISO

Pro základní ovládnutí expozice si vystačíte s clonou a časem, které mají přímý vliv na množství světla, které dopadne na digitální snímač. Třetí expoziční parametr – citlivost ISO – považujte za pomocníka v případě, kdy vzhledem k omezenému množství světla na scéně nejste schopni docílit požadované expozice.

Nastavením vyšší hodnoty ISO nedojde k většímu přísunu světla na snímač, ale dojde k vynásobení množství světla, které na snímač dopadlo. Nevýhodou tohoto postupu je, že při nastavení vyšší hodnoty ISO dochází k vynásobení množství digitálního šumu, který se zaznamenává do světlocitlivých buněk současně s informacemi o světle. Čím menší jsou světlocitlivé buňky digitálního snímače, tím méně se do nich vejde informací o světle a poměr mezi zaznamenaným množstvím světla a digitálním šumem je menší. Malé snímače jsou tak při zvyšování hodnoty ISO mnohem náchylnější na digitální šum než velké snímače, které mají větší světlocitlivé buňky.

Z této informace je rovněž zřejmá nesmyslná snaha výrobců fotoaparátů vměstnat na malé snímače velké množství světlocitlivých buněk. Pro kvalitní výtisk fotografie do formátu A3 bohatě postačí fotoaparát s rozlišením 8 MPx. Přitom s narůstajícím množstvím pixelů na snímači významně roste množství digitálního šumu a detaily už nepřibývají. Naopak vlivem odšumovacích algoritmů zabudovaných do fotoaparátů, které fungují na principu rozmazání kresby, dochází k další degradaci obrazu.

Při fotografování se tedy vždy snažte nastavit základní hodnotu ISO vašeho fotoaparátu (většinou to bývá ta nejnižší ISO 100 nebo ISO 200). Hodnotu ISO zvyšujte, pouze pokud to bude potřeba. Na druhou stranu se digitálního šumu nebojte, vždy je lepší mírně zašuměná fotografie než fotografie rozmazaná vlivem nastavení příliš dlouhého expozičního času.

Přestože můžete určité nedokonalosti expozice opravit v Zoner Photo Studiu, pochopení toho, jak expozice funguje, a správné nastavení fotoaparátu vám může ušetřit mnoho práce.

Chcete vědět víc o expozici? Přečtěte si další články na toto téma:

Z čeho se skládá fotografie? Seznamte se se základními prvky fotografického obrazu

Pronikněte do tajů expozice: Expoziční trojúhelník

Pronikněte do tajů expozice: Citlivost ISO

Ovládněte barvy fotografie: Vyvážení bílé

Pronikněte do tajů expozice: Měření expozice

Pronikněte do tajů expozice: Expoziční režimy fotoaparátu

Pronikněte do tajů expozice: Rozdíl mezi technicky správnou a kreativní expozicí

Jak změřit expozici pomocí šedé tabulky?

Poslední aktualizace 2. února 2015

56 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.
Jejda! Mrzí nás, že se vám článek nelíbil. Řeknete nám prosím proč?


Autor: Honza Zeman

Digitálním úpravám fotografií se věnuji od roku 1996. Fotografovat jsem začal v roce 2006 a od té doby jsem postupně směřoval k fotografování jako k hlavnímu oboru své činnosti. Profesně se věnuji portrétní fotografii (http://portretyzeman.cz), fotografii architektury, městské krajině a také produktové a reklamní fotografii. Průřez mojí tvorbou najdete na webu http://janzemanphotography.com a další články a fotografie na blogu http://janz.cz.

Číst všechny články.

Komentáře