Jak fotit architekturu bez křivých linií

Kácející se linie patří k nejčastějším problémům při focení architektury. Jak fotit budovy tak, aby jejich svislé hrany zůstaly rovné a fotografie působily přirozeně? Poradíme vám, jak správně držet fotoaparát, kdy použít delší ohnisko a jak se vyhnout nejčastějším chybám při fotografování architektury.

Křivé linie jsou v architektuře asi nejběžnější problém, který ovlivní prakticky každou fotografii. V některých případech stačí drobná úprava na místě a komplikace zmizí, jindy to chce postprodukční zásah. Většina řešení ale není složitá a máte je na dosah ruky.

Co jsou křivé linie

Obecně je problém v perspektivním ubíhání různých hran na zdech. Téměř vždy se musíme soustředit na vertikální linie, které se často takzvaně kácejí nebo padají směrem ke středu fotky.

Někdy se k tomu přidávají i horizontální linie, což se týká případů, kdy se například díváme na budovu přímo čelně a chceme dosáhnout co největší symetrie mezi levou a pravou částí.

Věnujme se ale hlavní bolístce, což jsou hrany vertikální.

Jak ohnisko objektivu ovlivňuje perspektivu budov

Kácející se linie jsou patrné hlavně při použití širokého nebo dokonce ultraširokého objektivu.

Pokud je to možné, zkuste odstoupit od vašeho cíle a použít delší ohnisko. Zdi se sice nejspíš nevyrovnají na sto procent, ale spraví se natolik, že je snímek mnohem lepším výchozím bodem pro další korekce.

Samozřejmě ve městě často není kam ustoupit nebo při změně pozice dělají problémy další rušivé elementy, které se najednou ocitnou v záběru. Delší ohnisko se pak nedá použít.

Foťte vodorovně

Hlavní trik je ale v něčem jiném, a to ve správném držení foťáku. Hrany se totiž sbíhají k sobě při pohledu nahoru nebo dolů, což si můžete zkusit sami zejména s širokým objektivem. Při pohledu vodorovně se ale dostanete do bodu, kde jsou vertikální linie perfektně kolmé na horizont. Drobnou roli někdy hrají také deformace objektivu (který nikdy není opticky dokonalý), ale pro jednoduchost řekněme, že jsou minimální nebo máte zapnuté jejich korekce ve fotoaparátu, případně jste zvyklí je opravovat později například pomocí profilů objektivů v Zoner Studiu.

Upřesním, že focením vodorovně myslím opravdu zarovnání foťáku ve dvou osách. První osa znamená, že fotoaparát nebudete naklánět ani doleva, ani doprava a váš horizont bude perfektně rovný. Druhá osa reprezentuje náklon aparátu nahoru nebo dolů a i tady se chceme držet přesně uprostřed.

Pomůcky na srovnání křivých linií

Máte takřka vyhráno, pokud vaše zařízení dokáže zobrazit elektronickou vodováhu. Zvládne to spousta fotoaparátů a mnoho mobilů. Někdy je bohužel použití trochu krkolomné a například se setkáte s omezením, že neuvidíte vodováhu a živý histogram zároveň, takže si musíte vybrat nebo průběžně přepínat režimy zobrazení.

Elektronická vodováha vám pomůže vyrovnat obě osy, takže opravdu zvládnete mířit vodorovně bez náklonů.

Alternativou je skutečná mini vodováha s tekutinou uvnitř, která je vyrobená tak, aby šla zasunout do sáněk fotoaparátu místo blesku.

Tohle je ale další výdaj a předmět k nošení navíc, takže bez elektronické vodováhy je možná přímočařejší jednoduše zapnout v hledáčku nebo na displeji nějaký typ mřížky nebo vodicích čar a snažit se zarovnat linie a horizont podle této pomůcky.

Problém vodorovnosti

Vyrovnávání fotoaparátu má ale jednu vadu: když stojíte například na chodníku a před vámi se tyčí daná stavba, natočení aparátu do vodorovné polohy je sice pro srovnání linií efektivní, ale budova bude jen v horní polovině snímku. Spodní část bude zabírat právě chodník. Někdy nicméně můžete tento prostor kreativně využít:

Ale dost možná skončíte s tím, že chodník z fotky oříznete a budova tak bude využívat jen polovinu z vašeho cenného prostoru na senzoru.

Pohled nahoru a korekce

U chodníkových pohledů na vyšší budovy je tedy praktičtější skutečně vyfotit architekturu s pohledem vzhůru a snímek později doladit na počítači.

V Zoner Studiu máte pro tento účel k dispozici nástroj Srovnání linií (K) v modulu Vyvolat, který si s takovým pohledem rychle poradí.

Pořád musíte počítat s jakýmsi rozostřením v části fotky, ale pokud se nejedná o masivní korekce, bývá tento postup přijatelný. Jen je potřeba si při focení ponechat kolem budovy dostatek místa pro podobné úpravy.

Při této operaci je snadné případně doladit i horizontální linie, pokud je chcete mít perfektně rovnoběžné (týká se pohledů přímo zepředu). U nich také pomáhá, když při focení stojíte pokud možno přesně na ose budovy, s čímž vám obvykle pomohou například čáry v dlaždicích.

Další možnosti srovnání linií

Pro ty, kteří se focením architektury zabývají na plný úvazek, existuje ještě lepší řešení: speciální objektiv typu tilt-shift. Ten dokáže optickými posuny vyrovnat linie už přímo ve fotoaparátu. Jde ale o dražší řešení, kde navíc strávíte čas laděním perspektivy na místě.

Opačné řešení je někdy perspektivní deformaci ponechat. Jsou totiž situace, kde ani linie příliš opravovat nelze.

Podobně u vysokých budov divák nějakou perspektivu očekává a přílišnou korekcí bychom oko jen mátli.

Rovné linie zaujmou

U běžných architektonických snímků ale vyrovnání vertikálních linií využijete a vaše snímky budou vypadat mnohem profesionálněji. Klidně si zkuste pomocí Zoner Studia srovnat pár svých fotek a uvidíte rozdíl během chvíle. Ale pozor, pak už se s korekcemi špatně přestává a křivých linií si budete všímat na všech fotkách.