Expozimetry zabudované v digitálních fotoaparátech odvádějí ve většině případů dobrou práci a samotné fotografování vám velice usnadní. V některých složitějších podmínkách se ovšem nechají lehce zmást. Pro přesné měření expozice je proto možné buď použít pomůcky, které pomohou expozimetrům ve fotoaparátu s určením expozice, anebo raději externí expozimetry, které měří skutečné množství světla na scéně.

Měření expozice

O expozimetrech jsme se v krátkosti zmiňovali v článku o expozici. Jsou to přístroje, které slouží k měření množství světla na scéně. Expozimetry buď měří světlo, které na ně dopadá, nebo měří světlo odražené od fotografované scény. Jak ale fungují?

Měření dopadajícího světla

K měření dopadajícího světla slouží externí expozimetry. Tyto přístroje jsou vybaveny difuzní polokoulí, na kterou se nechá dopadat světlo v místě fotografované scény. Externí expozimetry jsou přesné, protože měří skutečné množství světla ve scéně. Jedná se o poměrně drahé přístroje a většina dnes prodávaných zároveň umí kromě stálého světla měřit i světlo zábleskové. Ty nejpokročilejší umí dokonce určit poměr stálého a zábleskového světla při jejich kombinování.

V dnešní době digitálního snímání, kdy vás exponovaný snímek prakticky nic nestojí a je možno si expozici kontrolovat hned po pořízení snímku na histogramu, jsou expozimetry pro amatérskou praxi zbytečné. Pokud to ovšem s fotografováním myslíte vážně, neobejdete se bez nich při ateliérovém focení se zábleskovými světly.

Měření odraženého světla

V dnešní době jsou běžnějším řešením expozimetry, které neměří přímo množství světla dopadající na fotografovanou scénu, ale množství světla od fotografované scény odražené. Těmito druhy expozimetrů jsou vybaveny digitální fotoaparáty. Takovéto expozimetry nejsou tak přesné, protože pracují s předpokladem, že fotografovaná scéna odrazí přesně 18 procent světla, které na ni dopadne. Proto se také pro přesné měření expozice používá takzvaná šedá tabulka. Ta odráží právě 18 procent dopadajícího světla.

Expozimetr ve fotoaparátu

Ne každá fotografovaná scéna se chová jako šedá tabulka, takže fotoaparáty jsou vybaveny několika druhy měření expozice a fotograf si tak může vybrat vhodný typ měření podle fotografované situace. V následujících řádcích si představíme různé typy měření expozice – poměrové měření, celoplošné měření se zdůrazněným středem, částečné a bodové měření.

Poměrové (maticové) měření

Poměrové měření představuje nejmodernější a nejpokročilejší typ měření expozice. Fotografovaná scéna je rozdělena na dílčí části, ve kterých je měřena expozice. Následně je toto měření porovnáváno s rozsáhlou databází různých scén uloženou ve fotoaparátu pro optimální nastavení expozice.

Tento typ měření si je schopný poradit i s obtížnými scénami. Nejmodernější fotoaparáty pracují nejen s tonalitou, ale berou v úvahu i barvy na scéně. S tímto typem měření si vystačíte prakticky v každé standardní situaci. Většinou je také při měření zohledněna oblast v okolí aktivního zaostřovacího bodu, neboť fotoaparát předpokládá, že právě tam se nachází fotografovaný objekt.

Celoplošné měření se zdůrazněným středem

Celoplošné měření se zdůrazněným středem bere v úvahu také celou fotografovanou scénu, ale mnohem větší váhu přikládá oblasti v okolí středového zaostřovacího bodu. Hodí se například při fotografování portrétu v protisvětle, u kterého poměrové měření selže.

Částečné měření

Částečné měření využijete u složitých scén, se kterými si předchozí typy měření neporadí. Při částečném měření je pro určení expozice použita menší plocha (do 10 procent plochy obrazového snímače) v okolí středového zaostřovacího bodu. Měření nebere v úvahu zbytek fotografované scény. Využijete ho například v součinnosti s šedou tabulkou pro přesné určení expozice.

Bodové měření

Funguje obdobně jako částečné měření, ale použitá plocha je podstatně menší (do 3 procent plochy obrazového snímače). Opět se jedná o vhodný režim pro měření s šedou tabulkou anebo pro velmi kontrastní scény s vysokým dynamickým rozsahem, u kterých chcete mít konkrétní místo správně exponované a obětujete expozici v ostatních částech snímku. Toto měření můžete také využít pro určení nejtmavší a nejsvětlejší části scény. To se hodí třeba ke stanovení rozsahu expozičního bracketingu pro pořízení více expozičních variant, které můžete v postprocesu složit do jedné výsledné fotografie.

Praxí k dokonalosti

Vestavěné expozimetry v digitálních fotoaparátech měří odražené světlo ze scény, přičemž předpokládají, že scéna má průměrnou odrazivost světla. Nejsou proto tak přesné jako externí expozimetry, které měří skutečné množství světla dopadajícího na scénu.

V době digitální fotografie si můžete vyfocený snímek ihned zobrazit na displeji fotoaparátu, včetně histogramu. Není proto problém opravit chyby v měření a pořídit snímek znovu.

Čím více budete fotit, tím větší získáte praxi a pouhým pohledem na scénu dokážete určit, jak si s ní dokáže expozimetr ve fotoaparátu poradit. Díky tomu můžete už před samotným fotografováním nastavit korekci expozice, což vám ušetří další práci při zpracování snímků v Zoner Photo Studiu.