Focení japonské techniky Shibari a svázané tělo jako umění
Shibari (japonsky “vázání”) nebo také Kinbaku (přímé označení pro aktivitu jako takovou) je původně japonské umění vázaní. Fascinující techniky svazování lidí se dotýkají jak sexu, tak umělecké sféry. Konsensuální bondáž je vizuálně velmi zajímavá až dech beroucí nejen pro pozorovatele. Jde ale především o velice úzký vztah vázajícího a vázaného. Vztah postavený na absolutní důvěře a intimitě. Jak si jako fotograf poradit s takto intimní zakázkou?
Kinbaku není jen BDSM technika, je to primárně forma umění, která vyžaduje roky učení, zdokonalování se a ctění pravidel.
Co je Shibari a Kinbaku a co je dobré vědět?
V Evropě se používá termín Shibari pro jakoukoliv východní bondáž. Kinbaku pak pro konkrétnější vázání, které je hodně založené na emocích. Existuje názor, že Kinbaku je sexuální a Shibari ne. Takové vnímání je ale velmi individuální. Shibari je tedy více všeobecné označení, a proto u něj zůstaneme.
Při vázání je naprosto základním stavebním kamenem důvěra. Vázající, zvaný také Rigger, a jeho modelka si musí vzájemně důvěřovat. Vázaní důvěřují riggerům, že jim během procesu nijak neublíží. Mohou se během procesu zcela uvolnit a zbavují se tak kontroly nad svým tělem.
Vázající prochází s modelkou procesem se vzájemnou důvěrou, aniž by se stalo něco nečekaného, co by mohlo komukoliv uškodit, eventuálně stav přešel do nechtěné paniky. Takový vztah je v tu chvíli naprosto delikátní a posvátný, a to je přesně ten moment, kdy začíná velká krása k focení.
Svázání je, jak ho známe my, všeobecné upření svobody. Nejčastěji vnímaný až jako kriminální akt. Vidíme oběti zločinu svázané ve filmech. Vidíme vázání či spoutání jako zcela nedobrovolný akt spjatý se zoufalstvím. Shibari je však akt dobrovolné ztráty mobility a odevzdání se.
Je naprosto zásadní, aby Rigger věděl, co dělá. Měl školení, zkušenosti a potřebné znalosti co dělat. Vázat nemůže každý, a proto si pro svůj potenciální projekt vybírejte pouze profesionály. A to skutečné profesionály. Komunikace a příprava je zde více než žádoucí, nepodceňte to, jinak se může něco velice ošklivě pokazit.
Focení Shibari
Pro focení Shibari můžete zvolit relativně jakýkoliv objektiv. Širší skla (širokoúhlé objektivy) mohou tvořit zajímavé umělecké záběry, ač lehce deformují lidskou anatomii. Delší portrétní objektivy zase zařídí krásný bokeh a nechají vázaný objekt vystoupit z fotografie. Samozřejmě, pokud vážete v interiéru, tak myslete na to, že se s delším objektivem nemusíte vejít.
- Můžete se zaměřit na celky i detaily. Podívejte se na proces vázání, vyfoťte si detaily provazů a uzlů. Styl, jakým se provazy otlačí do kůže, může být velmi zajímavým až krásným.
Výsledný pohled na svázanou je jako obraz. Ovšem netrvá dlouho, takže buďte připravení a foťte rychle.
Obzvláště v komplikovaných úvazech nevydrží modelka ani několik minut, a jakmile jí začne být nepohodlně, musí se okamžitě sundat a je úplně jedno, zda jste to stihli vyfotit nebo ne. Její pohodlí je naprostá priorita.
- Můžete zaznamenat proces vázání i jeho výsledek. Podívejte se, jak vázání probíhá, zkuste zachytit kontakt Riggera/ky a vázané/ho. Různé zavazování uzlů, samotné provazy jsou poměrně zajímavé. Proces, který má určitý rytmus a tempo. Všechno je to velice fotogenické, jen doporučujeme do procesu nijak moc nezasahovat. Buďte tichý pozorovatel.
- Můžete zachytit vztah mezi Rigery a vázanými. Podívejte se na to, jak spolu ti dva komunikují, můžete mezi nimi najít i náznak nervozity, nebo naopak kompletní odevzdanost. Vztah může i nemusí být intimní až sexuální. Vypozorujte ho a zachyťte. Jste v situaci, kdy zachycujete tvorbu umění. Je to jiné umění, než tvoříme my, ale o to víc je fascinující.
Co o Shibari říká profesionální Riggerka
„Shibari je japonské umění svazování provazem. Nejčastěji se používají jutové provazy, můžeme ale narazit i na konopné, občas bavlněné nebo kokosové. Kořeny najdeme v japonském bojovém umění Hojojutsu, ze kterého se převzaly některé techniky.
Proměna na BDSM praktiku se stala na počátku 20. století, kdy Ito Seiu ve své kreslířské, později i fotografické tvorbě používal provazy k znehybnění modelek. Jeho náměty byly často mytologické, zadržení vězně nebo trest svázáním jako takový. Po druhé světové válce se Shibari zpopularizovalo díky vydávání časopisů, které obsahovaly fotografie, kresby, erotické povídky a návody na svazování.
Důležité je uvědomit si, že provazy zanechávají stopy, tzv. ropemarks, které přetrvávají na kůži modela/modelky desítky minut až několik hodin.
Pokud chcete vyfotit více pozic, je dobré, aby rigger postupoval od nejjednodušších po nejsložitější, co se množství provazů týče. Od pozic na zemi, kdy napětí v provazech a tlak na kůži není tak velký, k částečným a plným závěsům. Není vůbec špatně ropemarks přiznat na fotografiích, jen je to něco, o čem musíme vědět a počítat s tím.
Je též důležité vykomunikovat s riggerem a modelem/modelkou, jaké pozice se budou vázat, z jakého úhlu jsou nejestetičtější, kde jsou naopak nevzhledné uzly nebo části úvazu, které nechceme tolik ukazovat, a jak dlouho v dané pozici model/modelka vydrží. Některé pozice jsou pohodlné a model/modelka v nich vydrží desítky minut, jiné jsou jen na pár sekund. Je tudíž dobré mít vše připravené, než se model/modelka dostanou do žádoucí pozice.”
Shibari není jen praktika, je to mnohem hlubší
Pokud se vám povede namanout se někdy k vázání, neodsuďte to jako podivnou metodu BDSM. Všimněte si důvěry, na jaké to stojí. Citu, s jakým Riggeři pracují. Odevzdání, kterého modelky dosáhnou. A hlavně výsledku, který je zajímavý, fascinující a velmi fotogenický. Foťte rychle, tiše a ctěte proces vzniku. Užívejte si proces i finální výsledek!
Martina
Dík za článek. Malá poznámka: rigger ani shibari není potřeba psát s velkými počátečními písmeny.
Hrubý Zd.
No musí to bavit i fotografa.