Když dnes vidíme na ulici ženu s fotoaparátem, bereme to jako naprostou samozřejmost. Vždy tomu tak ale nebylo. Ještě před sto lety by fotografující žena vzbudila značnou pozornost svého okolí. Společnost tehdy byla mnohem patriarchálnější a pro ženy měla vyhrazenou úplně jinou roli. O to větší budí obdiv tvůrkyně, kterým se tyto společenské vzorce podařilo obejít nebo prolomit a svým dílem ohromily svět.

Všichni dobře víme, jak důležité je pro fotografa umět ovládat svůj fotoaparát, znát kompoziční principy nebo rozumět světlu. Avšak to, co ho opravdu posouvá dál, je kritika a konfrontace s jinými názory. Zpětná vazba vás vytrhává ze spokojené usedlosti a nutí vás dále rozvíjet své schopnosti. Klíčové je proto kritiku nejen snést, ale také si z ní vzít co nejvíc.

Svou fotografií můžete pobavit i nechtěně. V tomto článku ale bude řeč o úsměvu, který vyvoláte záměrně. Ať už skládáte fotografickou sérii, vkládáte fotky na sociální sítě nebo je jen promítáte pro svou rodinu, nikdy neuškodí, pokud je čas od času zpestříte humorným momentem. To pak uvidíte, jak soustředěný pohled vašeho diváka najednou vystřídá pobavený úsměv, nebo v tom nejlepším případě přímo salva smíchu.

Těžko hledat riskantnější a nebezpečnější fotografický žánr, než je válečná fotografie. Fotograf jde často tak daleko, že pro své dílo nasazuje vlastní život. Můžete se ptát, proč to vůbec tihle lidé dělají a k čemu je to dobré. Velice výstižnou odpověď na to dal jeden z nejvýznamnějších válečných fotografů James Nachtwey: „Byl jsem svědkem a tyto fotografie jsou mým svědectvím. Události, které zaznamenávám, by neměly být zapomenuty a nesmí se opakovat.“ Tahle odpověď je zároveň silným humanistickým apelem, který můžeme najít za prací mnoha fotografů pohybujících se ve válečných konfliktech.

Pořídit dobrou fotografii za každou cenu? Této touze by fotografové neměli podléhat. Není důležité jenom to, že vyfotíme dobrou fotku, ale také to, abychom brali ohledy na focené osoby, na jejich důstojnost a zvyklosti země nebo kultury, ve které fotíme. Mnozí fotografové se dokonce nerespektováním základních etických pravidel dostali do velkých problémů. Naučte se jim vyhýbat!

Dokumentární fotografie bývá zaměňována za reportáž. Přitom odlišit tyto dva žánry je velice snadné. Reportáž je obvykle krátkodobý záznam z nějaké události. Dokument je naproti tomu vždy dlouhodobý. Výsledek se nikdy nedostaví ihned a vybudovat poutavou sérii vám může trvat i celé roky.

V reportážní fotografii je důležité být ve správný čas na správném místě a také zmáčknout spoušť v tom správném okamžiku. To je jistě základ, ale neméně podstatné je umět z výsledných fotografií poskládat poutavý příběh. Jako každý jiný příběh, i ten reportážní by měl diváka vtáhnout, udržet jej v napětí a přinést mu určité rozuzlení. Pojďme si nyní ukázat, jak jej pomocí fotografie vyprávět.

Máme pro vás 7 tipů na činnosti, které každý fotograf může dělat, když je zrovna doma. Co takhle protřídit fotky, vytvořit si portfolio nebo nafotit sérii rodinných portrétů? Možností je mnoho.