Socialistická architektura zažívá v posledních letech tak trochu renesanci. Lidé si jí přestávají spojovat jen s minulým režimem a začínají naopak rozpoznávat estetickou hodnotu, kterou v sobě mnohé stavby bezpochyby mají. Některým cenným budovám a urbanistickým projektům je tak přiznán status památky, ale většina se bohužel dále rozpadá a je odsouzena k zániku. A to by mohl být impulz pro nás – fotografy. Mohli bychom se pokusit zachytit tahle zvláštní místa, dokud ještě existují.

A co je vlastně komunistická architektura? Lidé si ji nejvíce spojují s monstrózními betonovými stavbami. Brutalismus zahrnuje mnohdy nejzajímavější budovy, ale je to jenom část staveb, které se v komunistických režimech s oblibou stavěly. Do komunistické architektury se počítá i socialistický realismus (kupříkladu ostravská Poruba anebo město Havířov), konstruktivismus, architektura sídlišť a podobně. Souhrnně by se dalo říct, že jde o architekturu, která vznikala v Sovětském svazu, jeho satelitech a dalších komunistických zemích.

Fotit tuhle architekturu není úplně snadné. Některé budovy jsou sice tvarově natolik výrazné, že se fotí lehce, většinou jsou ale šedivé, příliš monumentální nebo zapadlé ve vizuálním smogu. Zkusíme si proto načrtnout aspoň několik tipů, jak tyhle stavby fotit.

Kde komunistickou architekturu hledat?

Největší koncentraci této architektury najdete na Ukrajině, v Rusku, v Moldavsku, v Bělorusku, ale i ve státech bývalé Jugoslávie. Čím chudší je region, tím autentičtější a zároveň zanedbanější architekturu tam najdete. Jednoduše proto, že se nenašly peníze na demolici nebo nákladnou rekonstrukci. Nejzajímavější stavby vznikaly v hlavních městech, ve městech s koncentrací těžkého průmyslu nebo ve městech, kde se prováděl nukleární výzkum. V českém prostředí najdete nejzajímavější objekty například v Praze, Ostravě či v Havířově. K nejvydařenějším sídlištím v Česku patří například brněnská Lesná anebo pražské Ďáblice. Studiem historie konkrétního státu a města porozumíte lépe nejen tomu, kde stavby hledat, ale zároveň tomu, na co se zaměřit při focení.

Foťte z nadhledu 

Přejděme ale ke konkrétním situacím. Jedním z nejzapeklitějších problémů komunistických staveb je jejich měřítko. Když se procházíte monumentálními sídlišti, nevíte, kam zaměřit fotoaparát. Jak do fotky dostat jejich velikost. Jednoduchým řešením je vstoupit do jednoho z baráků a fotit z nejvyššího patra. Můžete najít veřejnou budovu nebo se prostě zkusit zeptat nějakého obyvatele paneláků, jestli vás pustí dovnitř. Z vrchu pak sídliště získává úplně nový rozměr.

Použijte širokoúhlý objektiv

Pokud použijete širokoúhlý objektiv, musíte se smířit s tím, že tvary staveb budou vždy do určité míry zkresleny. Na druhé straně tím v hustě zastavěných plochách získáte skvělou příležitost, jak dostat do obrazu větší část scény. Díky tomu můžete v divákovi vyvolat dojem, jako by byl do scény vtažen. Pozor jen na správný úhel držení fotoaparátu – snažte se proporce zkreslit co možná nejméně.   

Zaměřte se na detaily

Abstraktní tvary a určitá neuchopitelnost je doménou zejména brutalismu. Oko neví, čeho se chytit, stavba nemá jasný tvar, je tam toho prostě příliš. Co s tím? Zkuste hledat detaily, které mnohdy o stavbě řeknou více, než kdybyste se snažili do obrazu dostat vše. 

Zakomponujte do scény lidi 

Lidé přidávají do fotografie novou vrstvu. Můžete nimi zdůraznit měřítko staveb a podtrhnout kupříkladu jejich monumentálnost. Nebo ukázat, jak se stavba využívá a jak je zakomponována do současné podoby města. Prostřednictvím příběhu lidí a okolí můžete do fotografie vložit také svůj subjektivní komentář. 

Hledejte nevšední úhly

Poslední tip je tak trochu obecné doporučení, které by se dalo dodat ke všem výše zmíněným bodům. Pokud se vám scéna zdá nudná, zkuste fotografovaný objekt obejít, vzdálit se od něho nebo se naopak přiblížit. Odhalí se vám úplně nové úhly, objevíte různé průhledy a podhledy. Zároveň důkladně pozorujte okolí. Různé lesklé a průhledné plochy mohou vaši fotku zajímavě obohatit.