Pojem nebezpečí je pro každého velmi relativní. Až na několik výjimek budete jen těžko hledat zemi, která je zcela bezpečná nebo naopak. Vždy byste měli mluvit o konkrétních regionech a nevztahovat bezpečnostní rizika na celou zemi. V průběhu let jsem cíleně navštívil mnoho zemí, které jsou považovány za nebezpečné. Jak se na takových místech fotí si přečtete v článku.

Popravdě, v žádné z níže zmíněných zemí jsem se necítil vyloženě nebezpečně. V rámci každé země se totiž dají najít relativně bezpečná místa. Přesto je dobré vždy používat zdravý rozum a respektovat regionální specifika. 

Pokud cestujete do méně turistických oblastí, mělo by být důkladné prostudování cílové destinace samozřejmostí. Od politického kontextu přes společenské normy a tabu až po náboženské zvyklosti. Dalším důležitým faktorem je alespoň zevrubná znalost jazyka a schopnost domluvit se v běžných situacích. To vše vám připraví půdu pro pohodové poznávání a focení. A nejen to! Obohatí to také vaše fotky, protože do nich můžete promítnout své kulturní porozumění. 

Pákistán 

Pákistán má obecně, a zejména u nás, velmi špatnou pověst. Spojujeme si ho hlavně s radikalismem a různými incidenty, jako byl například únos dvou Češek v roce 2013. V zemi jsou skutečně velice nebezpečná místa. Zejména oblasti podél afgánských a íránských hranic, která jsou stále pod kontrolou různých kmenů nezávislých na centrálních vládách těchto zemí. 

Po Pákistánu jsem cestoval více než měsíc a celou dobu jsem tam zůstal sám. Nejprve jsem se vydal do hlavního města Islámábádu a po dlouhém váhání také do města Péšávar. Zejména druhé jmenované místo se občas objevuje v našich médiích kvůli bombovým útokům, které tam provádějí radikálové. Tyto útoky jsou však statisticky vzácné a čistě matematicky máte větší šanci, že se vám něco stane na dálnici D1. 

Navštívil jsem také různá údolí na severu Pákistánu, v Himálaji a Hindúkuši. Tam jsem se cítil stejně bezpečně jako například v Tatrách nebo Krkonoších. Většinou jsem nosil fotoaparát v ruce, omotaný kolem zápěstí. Lidé se obvykle chtěli fotit sami, často proto, aby ukázali, že jejich země není taková, jak jí líčí světová média. Když jsem fotoaparát schovával, bylo to spíše proto, že jsem byl unavený z komunikace s lidmi než z obav o svou bezpečnost.  

Podněstří

V Evropě nenajdeme příliš mnoho nebezpečných míst. Jedním z těch, které se netěší příliš dobré pověsti, je Podněstří. Tento zvláštní útvar je dle práva součástí Moldavska, ale ve skutečnosti je nezávislým státem podporovaným Ruskem. Pokud znáte slovní spojení „sovětský skanzen“, Podněstří tento pojem dokonale naplňuje: srp a kladivo ve státním znaku a Stalinovy a Leninovy sochy v každém větším městě. 

Vícekrát jsem se setkal s tvrzením, že Podněstří není bezpečné. Za prvé proto, že de facto neexistuje, a za druhé kvůli stabilní přítomnosti ruské armády, která je připravena území bránit. Přestože se politická situace v poslední době poněkud vyostřila, lidé jsou zde přátelští a turisty obvykle rádi vidí, protože jsou jim vzácní. 

Během své návštěvy tohoto neobvyklého místa jsem se zdržoval především v největších městech, Tiraspolu a Benderu. Necítil jsem ani náznak nebezpečí, a to ani v noci. Fotil jsem hlavně sovětskou architekturu, která mě fascinovala. Architektura zde neztratila svou funkci, ani se nijak netransformovala. Vše jakoby zamrzlo v čase. Místní se často zastavovali a divili se, co to fotím, ale vždy to byla jen obyčejná zvědavost.

Mexiko

Mexiko se pravidelně umisťuje na předních místech žebříčků nejnebezpečnějších míst na světě. Opět je však obrovský rozdíl například mezi severem Mexika a jihem, kde se nachází poloostrov Yucatán. Dokonce ani sever se nedá obecně označit za nebezpečný. Mexico City je dokonalým odrazem této relativity. V jednu chvíli se procházíte příjemnou zelenou čtvrtí se spoustou kaváren, v další chvíli zeleň zmizí, místní se na vás podezřívavě dívají a vy víte, že se máte otočit. 

Není to nic, co by vás mělo od návštěvy této země odradit, ale je dobré být opatrnější a ostražitější. Střední a Jižní Amerika je velmi odlišná od toho, na co jste zvyklí z tradičních evropských a asijských destinací. 

V Mexico City jsem nosil fotoaparát v ruce jen ve čtvrtích, kde jsem si byl jistý jejich bezpečností. Pak taky v místech, kde se pohybovalo více běžně vypadajících lidí a v rezidenčních čtvrtích, kde bydlí rodiny. Jindy jsem fotoaparát nechal raději v batohu.

Yucatán je jiný příběh. Na většině míst na poloostrově (vyhýbal jsem se pouze turistickému Cancúnu) jsem fotil naprosto bez problémů a bez pocitu ohrožení. Lidé jsou zde navíc na turisty a fotografování zvyklí, takže je nepřekvapí, když fotíte. 

USA

USA si asi běžně s nebezpečím nespojíte, ale i zde se nacházejí města a čtvrtě, které se turistům nedoporučují navštěvovat. Města „rezavého pásu“, jako jsou Detroit, Toledo a Buffalo, jsou spojována s nezaměstnaností, vysokou kriminalitou a občasnými sociálními nepokoji. 

O čem se už tolik nemluví, je masivní snaha o transformaci a revitalizaci těchto míst. A tak zde vedle skutečně divokých částí měst existují rovněž bezpečná a historicky nesmírně zajímavá místa, kam se navíc v poslední době stěhuje střední vrstva. 

Tato americká města jsou nesmírně dynamická. Na některých místech se zvýší kriminalita, na jiných dojde k masivní transformaci. Doporučuji sledovat různé cestovatelské blogy, vždy v aktuální rok, ve kterém se město chystáte navštívit. V angličtině najdete nepřeberné množství podrobných informací. 

Tak jsem postupoval i já. A i když některé čtvrtě působily znepokojivě (hlučné partičky mladých nebo naopak podivně prázdné ulice), ani zde jsem nepociťoval žádné skutečné nebezpečí. S foťákem jsem pracoval s rozvahou, hlavně při focení lidí. Mnozí zažili těžké životní podmínky a vůči cizincům s foťákem mohou být dost nedůvěřiví.

Kolumbie

Spolu s Mexikem, je Kolumbie další země Latinské Ameriky, do které se mnoho lidí bojí cestovat. Zejména ti, kteří znají seriály jako Narcos. V současnosti už Kolumbie není zmítaná drogovým násilím ani občanskou válkou. Naopak, snaží se postavit na nohy a nutno říci, že poměrně úspěšně.

Když se řekne Medellín, většině lidí se vybaví Pablo Escobar. V Medellínu najdete čtvrti, kam byste opravdu neměli chodit. Stejně jako jinde v Latinské Americe je paradoxem, že jedním z nejnebezpečnějších míst je samotné historické jádro města. 

Já jsem fotil opatrně dokonce i přes den. V Medellínu najdete ale i spoustu bezpečných čtvrtí, kam se dokonce stěhují mladí Američané a Evropané.

Zvýšenou pozornost dodržuji při focení dětí. Nejen v Kolumbii, ale i dalších latinskoamerických zemích je násilí na dětech, zneužívání, a dokonce únosy velkým problémem. Při focení dětí se proto můžete setkat s nelibostí lidí. Pohybujte se po ulicích s úsměvem a výrazy místních vám napoví, co je a co není přijatelné.

Ukrajina

Mariupol jsem navštívil půl roku před vpádem ruských vojsk. Toto město tehdy bylo vzdáleno čtyřicet kilometrů od fronty a stejně jako celá Donětská oblast i Mariupol se nedoporučoval navštěvovat. Po pečlivém studiu jsem však dospěl k závěru, že život ve městě se neliší od jiných ukrajinských měst. A skutečně, objevil jsem normálně fungující město. 

Místní obyvatelé v té době nevěřili, že Rusko zaútočí. Fotil jsem běžný život v ulicích, foťák jsem neschovával ani v noci. Fotografoval jsem nicméně s respektem. Lidé si mě příliš nevšímali a obavy jsem měl nejvíce z toulavých psů, které jsem potkával na periferiích. 

Dobrá příprava je základ úspěchu 

Cestování do „nebezpečných“ oblastí se z mého vyprávění může zdát snadné, ale věřte mi, že mu předchází dlouhé dny příprav. Popisovaná místa byla bezpečná, protože jsem se ve svém odhadu nemýlil. Ale mohl jsem, riziko jednoduše existuje vždy. 

Pokud si nejste stoprocentně jisti, že se do takových míst chcete vydat, raději sáhněte například po českém magazínu Reportér nebo americkém seriálu Vice, který vás těmito oblastmi provede autenticky s hlubokým vhledem a skvělým obrazovým materiálem.