Už téměř dvě desítky let cestuji s fotoaparátem do nejrozmanitějších zemí a oblastí, z toho poslední dva roky žiji přímo na cestách. Nikdy se mi nic nestalo až doteď. Hádáte správně, ukradli mi foťák. A tak vznikl tento článek na motivy skutečného příběhu. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.

Foťák mi ukradl „šikovný“ zloděj v kavárně v Buenos Aires, přímo z batohu, když jsem pracoval na notebooku. Zaskočen drzostí jsem ho začal pronásledovat, ale bylo pozdě. Byl to sice extrémní případ, ale i tak jsem tomu mohl zabránit. Stačilo důsledněji dodržoval pravidla, kterými se řídím už léta. Jaké zásady mě dosud spolehlivě chránily? Co se dalo v Buenos Aires udělat lépe a jaká z toho plynou ponaučení?

Článek je zaměřen především na mé zkušenosti z cest. Nepolevujte ale v ostražitosti ani v našich končinách a v každodenních situacích. Střední Evropa je sice jedním z nejbezpečnějších koutů světa, ale drzí lapkové se najdou všude. Sám znám nepřeberné množství příběhů o ukradených foťácích, mobilech a dalších věcech. Buďte proto vždy opatrní.

Kráčejte ulicí s rozvahou

Mým základním pravidlem při pohybu po rušné ulici je to, že foťák držím v ruce a popruh mám pevně omotaný kolem zápěstí. Zásadně foťák nenosím na krku ani kolem ramene. Zkušený zloděj může snadno přeříznout popruh nebo vám v nestřeženém okamžiku přístroj strhnout z těla. Proto fotoaparát vždy držím pevně v ruce. Výjimkou jsou pouze místa, kde se cítím opravdu bezpečně.

A samozřejmě, pokud kolem sebe nevidíte žádný potenciál pro focení, je vždy lepší nechat fotoaparát odpočívat v batohu. Pamatujte, že s foťákem v ruce přitahujete pozornost, a v případě zrcadlovek a bezzrcadlovek na mnoho lidí křičíte „podívejte, jak jsem bohatý!“.

Nebojte se odhadovat a posuzovat

Znáte to rčení „nesuď knihu podle obalu“. Za normálních okolností je rozhodně dobré nedělat soudy podle toho, jak lidé vypadají. A jestli mě cestování něco naučilo, tak je to právě tohle. Vzpomínám si na svůj první kontakt s divokým tureckým bazarem. Tehdy jsem poprvé zažil chaos, který je pro tyto oblasti tak charakteristický. A měl jsem opravdu strach. 

Teď, po letech, si chaos na bazarech a tržnicích, např. v Asii naopak užívám a necítím se o nic víc nebezpečněji než na vánočních trzích v menších městech Evropy. Chaos a odlišnost nejsou měřítkem bezpečnosti.

Trvalo mi ale roky, než jsem si tento odhad vybudoval. Pokud se tedy na nějakém místě cítíte nejistě nebo vám někdo připadá podezřelý, neřešte, zda je to realita, nebo jen vaše předsudky. V tu chvíli záleží jen na tom, abyste si své vybavení udrželi v bezpečí. Časem svůj odhad vytříbíte.

Vyberte si správný fotoaparát

Hodně záleží na tom, do jaké země a do jakého terénu se chystáte. Pokud jsou pro vás města pouze tranzitním bodem, chystáte se především poznávat přírodní krásy a nevadí vám hmotnost navíc, nebojte se digitální zrcadlovky nebo ještě lépe bezzrcadlovky ani kvalitních objektivů. V přírodě bude vaše vybavení pravděpodobně v bezpečí. 

Pokud se však chystáte do měst, zejména těch exotičtějších, volil bych něco menšího. Osobně jsem po krádeži v Argentině (v té době jsem používal Sony A7III + Sony 24-105 mm, f4) přešel na Fuji x100V s pevným ohniskem 35 mm a clonou f2. Tento typ fotoaparátu je opravdu nenápadný. Ale můžete jít ještě dál, trh je dnes plný skvělých kompaktů. 

Mým osobním favoritem je model Ricoh GR IIIx. Je až neuvěřitelné, že výrobci dokázali do miniaturního Ricohu vměstnat snímač typu CMOS velikosti APS-C. To vše je samozřejmě vykoupeno různými kompromisy. Pokud máte určité standardy, pod které nechcete jít, doporučil bych vám do chaotických ulic Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky bezzrcadlovku s malým pevným sklem. 

Nezapomeňte na pojištění fotoaparátu

Pokud nosíte v batohu vybavení za desítky tisíc korun a hodně fotíte, určitě bych uvažoval o pojištění. V konečném důsledku vám může ušetřit spoustu peněz a hlavně budete mít při focení větší klid. Pojištění si ale dobře vybírejte a pečlivě si přečtěte podmínky.

Schovejte foťák do odpudivé igelitky

Tato rada může znít divně. Na trhu je přece spousta speciálních batohů s různými vychytávkami, které pomáhají lépe zabezpečit vaši výbavu. Ale to může být právě jejich problém. Sofistikované batohy můžou ještě víc přitahovat pozornost. Když vyrážím do ulic, používám svůj deset let starý otlučený batoh Deuter. V něm jsem měl svou bezzrcadlovku Sony zabalenou v opotřebovaném nevzhledném igelitu. V současnosti mám kompakt Fuji, který mám pro změnu zabalený ve starém tričku.

Využívejte moderní technologie

Mnoho technologických společností nabízí zařízení, s pomocí kterých můžete svůj fotoaparát stopovat (například AirTag od Apple). Můžete se díky tomu dostat k přesným souřadnicím svého foťáku a předat tyto informace policii. Samozřejmě záleží na tom, v jaké zemi se nacházíte. V mnoha zemích třetího světa vás může překvapit extrémní neefektivita policie.

Dovětek: Co jsem udělal špatně v Buenos Aires?

Vráťme se ke zkušenosti s krádeží mého foťáku v Buenos Aires. Jaké jsem si z toho vzal ponaučení? Mou chybou bylo, že jsem se nechal unést pocitem relativní bezpečnosti města. Ve srovnání s jinými jihoamerickými městy je Buenos Aires poměrně bezpečné a je také všeobecně známo, že jsou místní Porteños (obyvatelé Buenos Aires) na bezpečnost svého města hrdí. Situace se ovšem rychle mění, protože argentinská ekonomika se zhoršuje, ale to je jiný příběh. 

Pocit bezpečí ve mně vyvolávala i samotná moderní kavárna, ve které pracovala spousta dalších lidí. V důsledku toho jsem neměl batoh mezi nohami nebo u stěny, ale vedle mě, k tomu všemu pootevřený. Zloděj mě předtím musel sledovat, protože přesně věděl, co dělá, a bez váhání sáhl po ošklivé červené igelitce. Možná největší chybou bylo, že jsem seděl zády ke dveřím kavárny. Obvykle sedím čelem a alespoň zběžně pozoruji lidi, kteří přicházejí.

Jak vidíte, je vždy dobré brát do úvahy celou řadu detailů. Je to otravné, ale můžete díky tomu krádeži předejít. Obzvlášť, pokud často cestujete. Já jsem si sice tyto procesy jaksi zautomatizoval, ale ani to mě neochránilo od pochybení.