Určitě už mnohé z vás napadlo, jaké to asi je, živit se focením. Jestli to za to stojí, zda byste to zvládli a jestli by to vůbec mohlo fungovat. Odpověď není vůbec jednoduchá a ve zkratce zní: Je to boj. Ale pro někoho ten boj stojí za to. O tom, jak se focením živit a jaké to vlastně je stát na vlastních nohou, se rozepíšeme v tomto článku. Třeba v něm někteří z vás najdou dlouho hledanou odvahu!

První krok bývá obvykle nejtěžší. Jsou lidé, kteří jdou do všeho po hlavě a o následcích svého jednání přemýšlí až později. Pak jsou lidé, kteří o věcech přemýšlí tak dlouho, že je nikdy neuskuteční. Nejlepší je samozřejmě najít zlatou střední cestu.

Je důležité si všechno pořádně promyslet. Ale také je důležité v nějaký moment ten krok do neznáma podniknout. Vždy před vámi bude riziko, že se to nakonec nepovede. Riziko je takový bubák (jeden z mnoha), kterého se jen tak nezbavíte. Ale když si na něj zvyknete, nebude už tolik strašidelný. Rovněž je důležité na něj nezapomínat, protože vás žene kupředu a trochu i drží při zemi.

Jak tedy začít?

Nejlepší je si focení vyzkoušet při práci nebo při škole, dokud máte nějakou jistotu. Občas si si za nějakou rozumnou, trochu nižší cenu domluvte nějaké víkendové focení. To je samozřejmě rada pro pokročilé.

Jako úplný začátečník byste placené zakázky prostě brát neměli. Prvních pár měsíců nebo i let budete fotit TFP, pro kamarády a s kamarády a naučíte se dobře fotit, než začnete své služby zpoplatňovat. Také je dobré chodit po kurzech, učit se od profíků a stát se fotografem.

Kdo je vlastně profesionální fotograf? Přesná definice asi není, názory se různí. Určitě k titulu profesionála patří:

• zkušenosti,
• kvalitní výbava (ne nutně nejnovější bezzrcadlovka, ale určitě ne nejlevnější foťák z bazaru a jeden setový objektiv),
• umění komunikace s lidmi,
• vystupování,
• ještě jednou – zkušenosti.

Nejsou to jen zkušenosti s focením jako takovým, ale i s různými situacemi, které mohou nastat. Se špatnými světelnými podmínkami, technickými potížemi, s různými typy klientů a tak dále.

Staňte se fotografem. Profesionálním fotografem. Zkuste občas nějaké focení nacenit a zmapujte si, jak velký je o vaši práci zájem.

V dnešní době existují způsoby, jak začít s fotografickým marketingem zadarmo. Tak můžete nabídnout své služby a zjistit, zda se někdo ozve. Nejjednodušší jsou k tomuto účelu sociální sítě. Ať už použijete Facebook, Instagram nebo obojí. Můžete si tam vystavit fotky, nabídnout své služby, komunikovat s lidmi a navázat kontakty. To je určitě krok správným směrem.

A když už máte hodně lidí, kteří vám rádi zaplatí, a třeba i trochu zvednete ceny, tak už je možná čas zařídit si živnost.

Ne vždy se bude dařit

Hned na začátku je dobré si uvědomit, že může přijít takzvaná okurková sezóna. Tedy období, kdy se zakázky moc objevovat nebudou a kromě finanční náročnosti vás to unaví i psychicky. Je to samozřejmě velice demotivující a taková sezóna by vás neměla zasáhnout hlavně na začátku.

Dobré je začít s podnikáním na jaře nebo v létě. Zima a předjaří jsou k focení poněkud horší období. Ale jakmile začne být teplo a příroda se probere, fotí se jedna báseň.

Mějte plán B

Jak se s takovou sezónou vypořádat? Různí fotografové mají různé „bokovky“. Můžete k focení rozjet ještě druhou živnost, které se budete občas také věnovat. Někdo k focení něco vyrábí, někdo vede blogy, někdo profesionálně líčí, někdo upravuje cizí fotky za poplatky, někdo učí… možností je nepočítaně. Můžete si i pro jistotu někde nechat poloviční úvazek.

Zní to docela zvláštně: staňte se fotografem na plný úvazek, ale vlastně si sežeňte i bokovku. Ale je to záloha, plán B. Když nebudete mít plán B, při prvním špatném měsíci se může stát, že hodíte flintu do žita. Další rada na horší měsíce je: mějte finanční polštář. Během dobrých období si dávejte stranou na horší časy. Bude se to hodit.

Časem se probojujete do fáze, kdy přes samou práci nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Nebo bude těch špatných měsíců víc a víc a to už je pak asi známka toho, že se to nepovedlo. Ale to je něco, co se prostě stát může a není to konec světa, ale životní lekce, která vás zase posune o kus dál.

Buďte rozmanití

Je dobré nesoustředit se jen na jeden typ focení. Mějte široký záběr, abyste dokázali přijmout jakoukoliv zakázku, která vám přijde pod ruku. Portréty jednotlivců, ale i rodinné akce, promo fotky, zvířecí fotky, cokoliv vám přijde jen trochu zajímavé a cítíte se na to.

Vyčlenit si jeden specifický styl můžete časem, až budete mít vybudované jméno. A vždycky se můžete zdokonalovat tím, že zkoušíte jen tak pro sebe úplně jiná odvětví. Protože prostor na zlepšení je vždycky. 

Určete rozumné ceny

Nepodceňujte se, ale ani nevyhánějte ceny moc vysoko. Jako začínající freelancer samozřejmě budete mít ceny nižší než fotografové, kteří to dělají roky. Ale dbejte na to, aby nebyly až směšně nízké. Musíte si trochu věřit.

Ideální k vytvoření ceníku je podívat se na ceníky ostatních a odrazit se od nich. A pokud vám někdy nějaký fotograf řekne, že vaše ceny jsou moc nízké a podrýváte práci ostatních, tak ho vůbec neposlouchejte. To není argument. Vy se naceníte podle toho, jak se cítíte a to je v pořádku. Pokud to vašim klientům bude vyhovovat, nemáte zapotřebí se řídit nevyžádanými radami. Není vaše vina, že jiní neumí svou práci prodat.

Komunikace

Buďte vstřícní, komunikujte s klienty, poslouchejte jejich požadavky a přizpůsobujte se jim. Je neskutečně příjemné, když někdo dokáže vyjít vstříc vašim požadavkům. Neupouštějte od svého stylu, samozřejmě ale nebuďte nezlomní, když přijde na nějaké úpravy a dodělávky. Často vás něco takového dokáže i mnohé naučit. A když budete s klienty jednat mile a rozumně, budou se vracet a říkat o vás, že jste šikovní a přivedou vám další zákazníky. 

Rad, co dělat a nedělat, je samozřejmě mnohem víc, ale na to jeden strohý článek nestačí. Buď se to všechno naučíte za pochodu, nebo můžete vyhledat kurz nebo přednášku na toto téma. 

A stojí to tedy za to? 

Pro některé lidi je odpověď ano. Pro některé ne. Záleží na typu osobnosti, ale můj názor je, že ano. Občas je to velmi náročné. Můžete narazit na konfliktní situace, můžete se setkávat s kritikou, můžete mít měsíce, kdy si nikdo nenapíše o focení. Může se vám ve špatný moment něco pokazit. Třeba přijdete o techniku a nemáte na novou. Můžete pokazit něco důležitého, může vás něco překvapit a vy nezvládnete zareagovat. Zapomenete kartu do foťáku, baterii nebo rovnou foťák, klient odmítne zaplatit, prostě může se to kazit a kazit.

Ale pak jsou ty skvělé momenty. Jste svým vlastním pánem. A ač se občas stane, že budete pracovat 16 hodin denně a víkendy a státní svátky pro vás přestanou existovat, tak si taky sem tam můžete v pondělí říct, že se vám nechce a prostě nebudete nic dělat. Také to děláte pro sebe, splňujete jen svoje vlastní očekávání a naplňujete svoje vize. Můžete dělat cokoliv, co vás napadne a nikdo vám nemůže říct, že to máte dělat jinak. Vlastně může, ale vás to nemusí zajímat. Takže sečteno podtrženo: stát na vlastních nohách je těžké, ale stojí to za to!