Jak se jako fotograf vyvíjet a pěstovat si radost z focení

Jak bojovat s vyhořením? A kde hledat inspiraci? Jak se řídit svým instinktem a jak ho vlastně najít? Co nás vede k tomu, že nás práce netěší? A proč občas máme z vlastních fotek pocit, že jsou ošklivé? V tomto článku vám dáme tipy, jak probudit svou kreativitu a načerpat energii a chuť do dalšího focení.

Kdo zná moje články, ví, že věřím v propojení psychologie a focení. A také si myslím, že náš psychický stav má vliv na to, jak fotíme, jak focení vnímáme a jak se celkově dokážeme motivovat k další tvorbě. Moje poznatky nemusí fungovat pro každého, protože jsme každý jiný. Možná se ale se základem mých myšlenek dokážete ztotožnit. A třeba si z článku odnesete novou energii a inspiraci.

Vyhořet může každý, ale dá se s tím bojovat

Syndrom vyhoření je výsledkem stresu, který můžeme u focení zažívat – stejně jako u jakékoliv jiné práce. Můžete prostě vyhořet, nebo jen narazit na umělecký blok. Můžete ztratit chuť dělat to, co vás baví, nebo si znechutit vlastní tvorbu. Symptomy jako nedostatek energie a chuti do focení, vyčerpání a nechuť k práci jsou znakem toho, že nejsme v pořádku a něco by se mělo změnit. Ať už je focení vaší prací, nebo jen koníčkem, může se stát, že se vám vzdaluje.

Jak se jako fotograf vyvíjet a pěstovat si radost z focení
Fotka, která vznikla jako autoportrét během záchvatu deprese. Špatná fotka, špatný moment a moje zoufalá snaha vyčerpat inspiraci ze silného momentu. Ač jsem tyhle fotky nechtěla nikdy zveřejnit, našla jsem si k nim cestu a vidím v nich něco, co mi krásná modelka nikdy nedá.
Nikon D750, Nikon 50 mm f/1.4 AF-S NIKKOR G, 1/100 s, f/1.6, ISO 200, ohnisko 50 mm.

A teď pozor… Není to lenost. Není to vaše neschopnost nebo chyba. Předvídat vyhoření je složité a skoro nikdy ho člověk nevidí dostatečně včas. Je to stejné fyzické selhání našeho těla jako rýma nebo zlomenina. Je to projev, který souvisí se zdravím člověka. A krok číslo jedna je: neobviňovat se. To je totiž zcela bezvýsledné.

Je potřeba analyzovat, co je špatně a podle toho vyhodnotit, co s tím budete dělat:

Dejte si pauzu

Pokud se vám vyloženě nelíbí vaše tvorba, s níž obvykle nemáte problém, pak jste zjevně mimo sebe a bylo by dobré od všeho na nějakou dobu odstoupit. A vrátit se k práci zase po nějaké době s čistou hlavou.

Je samozřejmě normální, že vaše stará tvorba se vám s časem líbí o něco méně, protože se vyvíjíte. To není nic divného. Ale pokud se vám skutečně znechutí fotky měsíc staré a najednou vám připadají naprosto špatné, pak jen přestaňte poslouchat sami sebe. Protože v tu chvíli jste mimo a ono se to zase s trochou odpočinku a času spraví.

Zkuste něco nového

Jestliže vás nenaplňuje téma, kterého jste se poslední roky spolehlivě drželi, zkuste něco nového. Můžete téma úplně změnit. Například místo přírody a krajin zkuste portrét. Můžete zkusit produktovou fotku, reportáž, street fotku… Prostě cokoliv. Nemusí vám to zpočátku tak jít, ale nenechte se demotivovat! 

Běžte do toho s tím, že to je pro vás novinka a chvíli potrvá, než si ji osvojíte. Což je v pořádku! Začátky jsou těžké a nikdo není hned skvělý ve všem. A vy (i když jste zkušený fotograf) se noříte do něčeho nového a jste tak trochu zase na začátku.

Také můžete zkusit jen lehce změnit to, co umíte. Například já fotím kostýmy a ráda si od nich občas odpočinu formou civilního portrétu nebo párového focení. Je to sice stále portrét, ale jiný.

Jak se jako fotograf vyvíjet a pěstovat si radost z focení
Nebo zkuste fotit na úplně jiný aparát. Analog, Polaroid, dírkovou komoru… To vám dá tady hodně jiný pohled na věc.
Polaroid SX-70.

Věnujte se vlastním projektům

V případě, že máte nechuť k focení všeobecně, vám může pomoci několik věcí. Jestliže fotíte jednu zakázku za druhou, domluvte si třeba TFP focení. Něco, co bude jen a pouze ve vaší režii, bude to váš vlastní prostor pro vyjádření. To vaší kreativitě velmi pomůže. 

Můžete taky zkusit focení na chvíli odložit úplně. Nebo na nějakou dobu odejděte ze sociálních sítí, které bývají silně demotivační. Úniků je více a většinou vám dají prostor se pořádně nadechnout a promyslet, co bude dál.

Musíte zjistit, co vám vadí, a buď to pak odstranit nebo změnit. Zamyslete se nad tím, co od svých klientů, modelů a tvorby očekáváte. Zaměřte se na to, kým chcete být a kde se chcete nacházet. Pokud je něco, co vás drží zpátky, pak najděte řešení, jak to nechat daleko za sebou.

Jak se jako fotograf vyvíjet a pěstovat si radost z focení
Mně například hodně pomáhá si jednou za čas vyfotit Shibari. Je to osvěžující, zajímavé a jednoduše odlišné.
Nikon D750, Nikkor 105mm Ai-S f/2.5, 1/800 s, f/2.8 (cca), ISO 200, ohnisko 105 mm.

Sbírejte inspiraci

Inspirace je významnou součástí kreativního procesu, jakým focení je. A člověk by měl mít hlavu neustále otevřenou k přijímání všeho, co mu připadá zajímavé. K tomu hodně pomáhá internet a sociální sítě. Facebook, Instagram, Pinterest, Twitter, DeviantArt a další. Ať už na internetu sledujete po večerech cokoliv, přijímáte inspiraci. Natahujete ji do hlavy stejně, jako houba natahuje vodu.

Koukejte na tvorbu jiných jako na lekci. Přemýšlejte, co se vám líbí na tom, na co zrovna koukáte. Zastavte se nad tím na minutku. Třeba si to i uložte. Ale nikdy nekopírujte. Jen vsákněte to, co se vám líbí, a uložte si to na později. Pak už to zpracujete vlastní cestou.

Jak se jako fotograf vyvíjet a pěstovat si radost z focení
Focení inspirované seriálem.
Nikon D750, Nikon 50 mm f/1,4 AF-S NIKKOR G, 1/80 s, f/2.8, ISO 400, ohnisko 50 mm.

Nesledujte věci, které se vám nelíbí. To je kontraproduktivní. Pokud aktivně koukáte na tvorbu, která vám přijde špatná, pak stahujete zpátky svůj vývoj. Srovnávání se s něčím, co vám připadá horší než vaše práce, je celkově bezúčelné. Vy víte, co se vám na vaší tvorbě nelíbí. Takže to můžete změnit. Ale koukat na to, co dělají špatně ostatní, vám nemůže nijak pomoci. Proto sledujte tvorbu dobrou a lepší, nesrovnávejte se a ukládejte si všechno, co se vám líbí.

Můžete se nechat inspirovat jakoukoliv formou umění: malbou, hudbou, filmem, knihou, pletením… Čímkoliv. Vy si to pak zpracujete po svém, jako fotograf. Můžete se nechat inspirovat i různými momenty, ať už jsou to krásné večery, milá setkání, zajímavé události, ale i špatné dny, nepříjemné zážitky. Inspirace může být i pochmurná.

Často se může skrývat ve špatných stavech. Tam bývá velmi silná, ale platí se za ni daň. V podstatě stačí vyjít z domu a rozhlédnout se. Všechno, co vidíte, může být základem pro tvůrčí myšlenku. Jen se musíte opravdu dobře dívat.

Jak se jako fotograf vyvíjet a pěstovat si radost z focení
Fotografie inspirovaná mentálním stavem a negativním online prostředím.
Nikon D750, Nikkor 105mm Ai-S f/2.5, 1/125 s, f/2.8 (cca), ISO 650, ohnisko 105 mm.

Poslouchejte svůj instinkt

Co je to vůbec instinkt? Jak ho slyšet přes všechno to hřmění typu: „Měl bych tohle, musím tamto… Tohle by se mělo dodělat… Takhle by to asi bylo lepší…  A co si o tom vůbec budou lidi myslet?“

Je to jakýsi popud, který ani nedává vždycky smysl, ale vychází čistě jen z vás. Je neovlivněný. Instinkt vám napoví, že když jdete zrovna dnes ven, možná by se hodilo vzít si do batohu foťák. To je instinkt. Všechno po tomhle jednoduchém impulzu už je vedlejší. „Jsem obutá, musela bych najít baterku, nechce se mi měnit objektiv, kdyžtak to cvaknu na mobil, stejně moje fotky nikoho nezajímají…“ 

On vám ne vždycky poradí správně, ale je váš. A to, že vám občas poradí špatně, je jen známka toho, že jste normální člověk, který občas udělá chybu a něco neodhadne. Nejsme dokonalí. Nikdo z nás.

Jak se jako fotograf vyvíjet a pěstovat si radost z focení
Instinkt mě nutil si na tuhle akci vzít foťák. A měl pravdu. Sice jsem z foťáku dolovala bahno ještě další měsíc, ale stálo to za to.
Nikon D750, Nikon 50 mm f/1,4 AF-S NIKKOR G, 1/1600 s, f/1.8, ISO 200, ohnisko 50 mm.

Ať už jde o to, jestli si vzít foťák na procházku, zda na focení přinést blesk, fotit tuhle modelku zrovna na tomhle místě, nebo třeba jít fotit východ slunce v pět ráno… Naučte se poslouchat svůj instinkt a nezlobte se na sebe, když selže. Chybami se učíme nové postupy a to za to stojí.

Závěrem

Jako lidé jsme velice komplikované individuální jednotky, které fungují různě. Ale jedno máme společné. Když je něco špatně, dá se to skoro vždy najít a opravit. A je důležité si uvědomit, že je vlastně potřeba něco hledat. Není to naše neschopnost. Neznamená to, že děláme něco špatně. Ale že je prostě nutná změna, nějaká sebereflexe nebo krok zpátky či naopak dopředu. 

Umělci se zadrhávají často. Není snadné tvořit. Dáváte do toho kus sebe a je to vyčerpávající. A ano, vy jako fotografové jste umělci. Jste tvůrci a můžete se vyčerpat jen tím, že děláte něco, co milujete. Nebojte se přiznat si, že je něco špatně. Zjistěte, co to je, najděte nový směr, dejte si pauzu a zaposlouchejte se, abyste vyslyšeli svůj vnitřní hlas. A potom se pusťte do focení s mnohem větší energií!

Každý týden nové články do vaší schránky

Přihlašte se k odběru toho nejlepšího z Milujemefotografii.cz

Email má špatný formát.

Potvrzením odběru dáváte souhlas ke zpracování osobních údajů pro zasílání novinek. Více se dozvíte v zásadách ochrany osobních údajů.

AutorZdeňka Povolen

Nefotím dlouho, ale fotím ráda. Ráda si buduji ve fotkách atmosféru, vkládám do nich emoce a myslím, že na fotce je důležité, aby měla duši. Fotím hlavně lidi, často kostýmy, občas akty a příběhové série. Hodně si zakládám na kvalitní komunikaci a příjemné atmosféře během focení. Mám ráda užívání praktických efektů jako třeba dým, oheň, jiskry, světla, pohyby oblečení a látky. Vím, že se mám ještě hodně co učit. Ale to budu mít i s dvacetiletou praxí. Věřím v celoživotní sebezdokonalování.

Komentáře