Rychlý pohyb může pro každého znamenat něco jiného. Někdo si vybaví sport, jiný zase letícího ptáka, závodní auto nebo letadlo. Společné je ale jedno – všechno se děje během zlomku vteřiny a fotograf musí být připraven. Kromě postřehu hraje velkou roli i správně nastavený fotoaparát. Pojďme se podívat, na co se při focení rychlého pohybu zaměřit.

Rychlý pohyb je pro fotografa vždy výzvou. Zajímavý okamžik trvá jen zlomek vteřiny a o výsledku rozhoduje nejen postřeh, ale i to, jak máte nastavený fotoaparát. Správné technické nastavení vám dá prostor soustředit se na samotnou scénu a zachytit to, co by vám jinak uniklo.

Výběr fotoaparátu a objektivu

Pokud jste právě ve fázi, kdy vybíráte techniku na sport nebo pohyb, doporučuji zaměřit se na několik parametrů. Důležitý je počet ostřících bodů a rychlost autofokusu, protože objekt se vám bude často přibližovat, vzdalovat nebo prudce měnit směr. Moderní přístroje už umí rozpoznávat obličeje, oči, zvířata nebo dokonce auta, což se u dynamických scén hodí.

Další podstatná vlastnost je rychlost sériového snímání a velikost bufferu, tedy paměti, do které se ukládají snímky předtím, než se zapíší na kartu. Čím rychleji foťák fotí a čím déle to zvládne bez zpomalení, tím větší máte šanci zachytit ten pravý okamžik.

U objektivu sledujte hlavně rychlost ostření a světelnost. Světelný objektiv vám dovolí používat kratší časy závěrky a držet nízké ISO. I běžnější modely dnes zvládnou rychlé akce, ale samozřejmě platí, že čím lepší technika, tím více prostoru budete mít při focení.

Čas závěrky – klíč k ostrým snímkům

Nejdůležitější parametr při focení pohybu je čas závěrky. Krátký čas umožní zmrazit akci, delší naopak pohyb zachová a dodá snímku dynamiku. Jaký čas zvolit, záleží na konkrétní situaci.

Pro chůzi stačí přibližně 1/250 s, pro sportovce se hodí 1/500 až 1/1000 s. U motorsportu doporučuji jít alespoň na 1/1000 s a u ptáků v letu klidně začněte na 1/2000 s. Vždy ale záleží i na světelných podmínkách a citlivosti ISO, takže berte tyto hodnoty jako orientační.

Pozor dejte také na to, že příliš krátký čas může připravit snímek o pocit rychlosti. Auto na dráze pak působí dojmem, že stojí. Proto je dobré mít v obraze detaily, které dynamiku podpoří – roztočené kolo, odlétající kamínky, prach nebo tetelící se vzduch.

Jak funguje panning a kdy ho použít

Pokud chcete ukázat rychlost ještě výrazněji, zkuste metodu panningu. Spočívá v tom, že nastavíte delší čas závěrky (například 1/30–1/200 s) a během focení sledujete pohybující se objekt fotoaparátem. Objekt zůstane ostrý, zatímco pozadí se rozmaže do šmouh.

Výsledkem je snímek, který doslova vypráví o rychlosti. Nejlépe se panning trénuje například u motorsportu v zatáčkách, kde se objekt pohybuje blízko vás a zároveň trochu zpomalí, takže se vám lépe sladí pohyb s fotoaparátem.

Clona a hloubka ostrosti při rychlém pohybu

Na první pohled to může vypadat, že clona při focení pohybu nehraje velkou roli, ale opak je pravdou. Světelný objektiv vám dovolí snížit ISO a udržet nízký šum. Na druhou stranu, pokud ostření nestíhá a objekt se rychle pohybuje, někdy je lepší trochu přiclonit a získat větší hloubku ostrosti. Máte pak větší jistotu, že bude klíčový prvek snímku ostrý.

Při panningu naopak bývá potřeba clonu hodně přivřít, abyste s delším časem nepřeexponovali snímek. Jen počítejte s tím, že při vysokých clonových číslech se na fotce projeví každá nečistota na snímači – vyplatí se ho mít čistý.

Autofokus a ostření

U focení pohybu je nutné používat kontinuální ostření (AF-C), které neustále doostřuje podle vzdálenosti objektu. Pokud má fotoaparát režim sledování objektu, určitě ho využijte – usnadní vám práci, protože přístroj sám přepíná ostřící body a drží pohybující se cíl zaostřený.

Moderní foťáky často umí detekovat oči, tváře nebo zvířata, což pomůže hlavně v situacích, kdy se v záběru pohybuje více objektů. Při focení na větší vzdálenost se vyplatí využít omezení rozsahu ostření, díky kterému se objektiv nesnaží přeostřovat na celou svou dráhu a pracuje rychleji.

Jak pracovat s ISO a expozicí

Při rychlé akci se objekt může pohybovat chvíli ve stínu, pak na světle a vy nemáte čas neustále upravovat citlivost. Proto je praktické nechat ISO na automatice. Stačí nastavit maximální hodnotu, kterou jste ochotni akceptovat, a foťák se postará o zbytek. Ušetří vám to spoustu starostí a vy se můžete soustředit jen na správný okamžik.

Sériové snímání a výběr paměťové karty

U focení pohybu platí, že je lepší mít více snímků než přijít o ten jediný správný. Proto nastavte sériové snímání na maximum, co váš foťák zvládne. Rozdíly mohou být velké – od několika snímků za vteřinu až po stovku a více u nejmodernějších modelů.

Aby vás při sérii nebrzdil buffer, potřebujete i rychlou paměťovou kartu. Nejde jen o kapacitu, ale hlavně o rychlost zápisu. Výrobci často uvádějí především rychlost čtení, ale pro fotografa je podstatné, jak rychle se data ukládají. Právě to rozhoduje o tom, jestli budete schopni fotit další sérii hned, nebo budete čekat, až se paměť uvolní.

Některé modely navíc nabízejí funkci pre-shooting buffer, kdy se ukládají i snímky pořízené těsně před domáčknutím spouště. To se hodí v situacích, kdy lidská reakce nestačí.

Shrnutí: Jak zvládnout focení rychlého pohybu

Focení rychlého pohybu patří k nejnáročnějším disciplínám. Vyžaduje pohotový postřeh i znalost techniky. Když ale správně nastavíte čas závěrky, clonu, autofokus a využijete rychlost svého fotoaparátu naplno, máte velkou šanci odnést si snímky plné dynamiky, které diváka vtáhnou přímo do děje.