Jak nastavit fotoaparát na focení rychlého pohybu

Rychlý pohyb může pro každého znamenat něco jiného. Někdo si vybaví sport, jiný zase letícího ptáka, závodní auto nebo letadlo. Společné je ale jedno – všechno se děje během zlomku vteřiny a fotograf musí být připraven. Kromě postřehu hraje velkou roli i správně nastavený fotoaparát. Pojďme se podívat, na co se při focení rychlého pohybu zaměřit.

Rychlý pohyb je pro fotografa vždy výzvou. Zajímavý okamžik trvá jen zlomek vteřiny a o výsledku rozhoduje nejen postřeh, ale i to, jak máte nastavený fotoaparát. Správné technické nastavení vám dá prostor soustředit se na samotnou scénu a zachytit to, co by vám jinak uniklo.

Výběr fotoaparátu a objektivu

Pokud jste právě ve fázi, kdy vybíráte techniku na sport nebo pohyb, doporučuji zaměřit se na několik parametrů. Důležitý je počet ostřících bodů a rychlost autofokusu, protože objekt se vám bude často přibližovat, vzdalovat nebo prudce měnit směr. Moderní přístroje už umí rozpoznávat obličeje, oči, zvířata nebo dokonce auta, což se u dynamických scén hodí.

Další podstatná vlastnost je rychlost sériového snímání a velikost bufferu, tedy paměti, do které se ukládají snímky předtím, než se zapíší na kartu. Čím rychleji foťák fotí a čím déle to zvládne bez zpomalení, tím větší máte šanci zachytit ten pravý okamžik.

U objektivu sledujte hlavně rychlost ostření a světelnost. Světelný objektiv vám dovolí používat kratší časy závěrky a držet nízké ISO. I běžnější modely dnes zvládnou rychlé akce, ale samozřejmě platí, že čím lepší technika, tím více prostoru budete mít při focení.

Čas závěrky – klíč k ostrým snímkům

Nejdůležitější parametr při focení pohybu je čas závěrky. Krátký čas umožní zmrazit akci, delší naopak pohyb zachová a dodá snímku dynamiku. Jaký čas zvolit, záleží na konkrétní situaci.

Pro chůzi stačí přibližně 1/250 s, pro sportovce se hodí 1/500 až 1/1000 s. U motorsportu doporučuji jít alespoň na 1/1000 s a u ptáků v letu klidně začněte na 1/2000 s. Vždy ale záleží i na světelných podmínkách a citlivosti ISO, takže berte tyto hodnoty jako orientační.

Pozor dejte také na to, že příliš krátký čas může připravit snímek o pocit rychlosti. Auto na dráze pak působí dojmem, že stojí. Proto je dobré mít v obraze detaily, které dynamiku podpoří – roztočené kolo, odlétající kamínky, prach nebo tetelící se vzduch.

Jak funguje panning a kdy ho použít

Pokud chcete ukázat rychlost ještě výrazněji, zkuste metodu panningu. Spočívá v tom, že nastavíte delší čas závěrky (například 1/30–1/200 s) a během focení sledujete pohybující se objekt fotoaparátem. Objekt zůstane ostrý, zatímco pozadí se rozmaže do šmouh.

Výsledkem je snímek, který doslova vypráví o rychlosti. Nejlépe se panning trénuje například u motorsportu v zatáčkách, kde se objekt pohybuje blízko vás a zároveň trochu zpomalí, takže se vám lépe sladí pohyb s fotoaparátem.

Clona a hloubka ostrosti při rychlém pohybu

Na první pohled to může vypadat, že clona při focení pohybu nehraje velkou roli, ale opak je pravdou. Světelný objektiv vám dovolí snížit ISO a udržet nízký šum. Na druhou stranu, pokud ostření nestíhá a objekt se rychle pohybuje, někdy je lepší trochu přiclonit a získat větší hloubku ostrosti. Máte pak větší jistotu, že bude klíčový prvek snímku ostrý.

Při panningu naopak bývá potřeba clonu hodně přivřít, abyste s delším časem nepřeexponovali snímek. Jen počítejte s tím, že při vysokých clonových číslech se na fotce projeví každá nečistota na snímači – vyplatí se ho mít čistý.

Autofokus a ostření

U focení pohybu je nutné používat kontinuální ostření (AF-C), které neustále doostřuje podle vzdálenosti objektu. Pokud má fotoaparát režim sledování objektu, určitě ho využijte – usnadní vám práci, protože přístroj sám přepíná ostřící body a drží pohybující se cíl zaostřený.

Moderní foťáky často umí detekovat oči, tváře nebo zvířata, což pomůže hlavně v situacích, kdy se v záběru pohybuje více objektů. Při focení na větší vzdálenost se vyplatí využít omezení rozsahu ostření, díky kterému se objektiv nesnaží přeostřovat na celou svou dráhu a pracuje rychleji.

Jak pracovat s ISO a expozicí

Při rychlé akci se objekt může pohybovat chvíli ve stínu, pak na světle a vy nemáte čas neustále upravovat citlivost. Proto je praktické nechat ISO na automatice. Stačí nastavit maximální hodnotu, kterou jste ochotni akceptovat, a foťák se postará o zbytek. Ušetří vám to spoustu starostí a vy se můžete soustředit jen na správný okamžik.

Sériové snímání a výběr paměťové karty

U focení pohybu platí, že je lepší mít více snímků než přijít o ten jediný správný. Proto nastavte sériové snímání na maximum, co váš foťák zvládne. Rozdíly mohou být velké – od několika snímků za vteřinu až po stovku a více u nejmodernějších modelů.

Aby vás při sérii nebrzdil buffer, potřebujete i rychlou paměťovou kartu. Nejde jen o kapacitu, ale hlavně o rychlost zápisu. Výrobci často uvádějí především rychlost čtení, ale pro fotografa je podstatné, jak rychle se data ukládají. Právě to rozhoduje o tom, jestli budete schopni fotit další sérii hned, nebo budete čekat, až se paměť uvolní.

Některé modely navíc nabízejí funkci pre-shooting buffer, kdy se ukládají i snímky pořízené těsně před domáčknutím spouště. To se hodí v situacích, kdy lidská reakce nestačí.

Shrnutí: Jak zvládnout focení rychlého pohybu

Focení rychlého pohybu patří k nejnáročnějším disciplínám. Vyžaduje pohotový postřeh i znalost techniky. Když ale správně nastavíte čas závěrky, clonu, autofokus a využijete rychlost svého fotoaparátu naplno, máte velkou šanci odnést si snímky plné dynamiky, které diváka vtáhnou přímo do děje.