Panning – Technika pro zvýraznění pohybu

Třetí rozměr dokáže fotografii vždy obohatit. Můžete ho dosáhnout hned několika způsoby. Například využitím dlouhých tvrdých stínů, nízké hloubky ostrosti nebo zachycením a zdůrazněním pohybu. Právě o poslední možnosti pojednává následující text.

Jako fotografové většinou usilujeme o co nejostřejší snímky. Tentokrát se však podíváme na účelovou neostrost v obraze, s jejíž pomocí dosáhneme zvýraznění pohybu na snímku. Nebudeme natáčet video, ani vytvářet animaci. Pomocí delšího expozičního času se pokusíme vytvořit dojem dynamičnosti (vůči běžnému dojmu statičnosti) na jednom jediném snímku.

Díky záměrnému rozostření okolí můžete efektně dosáhnout zvýraznění hlavního objektu, naznačení směru jeho pohybu, částečné eliminaci nepěkného pozadí apod.

Masarykův okruh, Brno. Canon EOS 20D, 1/30 s, F13, ISO 200, ohnisko 70 mm.

Logika věci – jak to celé funguje

Princip panningu, nebo také švenkování, je jednoduchý. Spočívá v precizním sledování pohybujícího se objektu, který tím pádem vůči snímači znehybníte (tedy zůstane ostrý), rozpohybujete však právě jeho okolí, což způsobí neostrost na finálním snímku, a tedy dojem dynamičnosti. Důležitým faktorem se přitom stává expoziční čas, jenž právě o neostrosti okolí rozhoduje. Asi už tušíte, že neexistuje jen jedno správné nastavení. Cesta ke vzniku ostrého snímku nebo naopak úmyslné pohybové „neostrosti“ vede skrze porozumění tomu, jak se snímaný objekt v průběhu expozice pohybuje v dané scéně vůči snímači. Dále pak to, jaká je jeho rychlost (nejen skutečná, ale ve scéně), trajektorie, zda se přibližuje, otáčí apod.

Nastavte si fotoaparát

Protože se jedná o vyjádření pohybu v čase (který chcete ale zároveň vyjádřit v jediném obraze), využijete k tomu nejlépe expoziční režimy s plnou kontrolou nastaveného času. Tedy jak prioritu času (S, Tv), tak plně manuální režim. Neexistují tabulkové hodnoty pro všechny situace, ale orientačně se naštěstí dá z nějakých čísel vycházet.

Podobně jako pro tzv. „zmrazení“ pohybu, které je pravým opakem toho, co tu popisujeme, zřejmě použijete v závislosti na hladině světla a rychlosti pohybujícího se objektu čas například 1/1000 s, tak pro námi zmiňovaný panning můžete zkusit časy okolo 1/100 s. To už je poměrně prodloužený čas, který může (připomínám – v závislosti na scéně) vytvořit zajímavý efekt rozmazání, ale také vyžaduje pevnou ruku, cit a hlavně trénink.

MS v cyklokrosu, Tábor. Canon EOS 5D Mark II, 1/50 s, F20, ISO 200, ohnisko 200 mm.

Nepodceňujte také režim ostření. V ideálním případě používejte ostření kontinuální, nejlépe ještě v kombinaci se sériovým snímáním. Není totiž ostudou pořídit více snímků, tedy tak trochu „cvakat“. Málokdo totiž hned napoprvé udrží při dlouhých časech perfektně ostře rychle se pohybující závodní vůz. Dobrým pomocníkem přitom bude objektiv s rychlým autofokusem (většinou odvede lepší práci ultrazvukový, než mechanický). Pro snazší dosažení dlouhého času snižte citlivost ISO na co nejnižší hodnotu. Jestliže to váš fotoaparát umožní, pak za denního světla oceníte dokonce i ISO 50.

Klasický panning

Nejběžnějším způsobem využití panningu je precizní sledování objektu pohybujícího se kontinuálně jedním směrem, optimálně v neměnné vzdálenosti od snímače. Můžete si to snadno zkusit – zaostřete a sledujte pohybující se objekt namáčknutím spouště do poloviny a poté exponujte na vhodném místě. Nejsnadněji si to můžete vyzkoušet na jedoucím automobilu v krajině.

Někdy mohou rozmazáním okolního prostřední vzniknout zajímavé barevné plochy. Optimální čas expozice záleží na použitém ohnisku, rychlosti objektu a požadované síle efektu. Při jednoduchém pohybu (příklad s automobilem) by prakticky neměl být velký problém udržet hlavní objekt s trochou cviku i na kratší časy než 1/100 s.

Canon EOS 5D Mark II, 1/20 s, F13, ISO 100, ohnisko 70 mm.

Co dělat, když je světla moc

Využití stabilizace objektivu je většinou prakticky zbytečné. Některé objektivy sice umí efektně eliminovat při horizontálním panningu vertikální stabilitu, někdy účinně a jindy méně, já osobně však při delších expozicích stabilizaci úplně vypínám. Máte-li dostatečnou kapacitu, foťte do RAWu, který při delší expozici umožňuje lépe korigovat případné lokální přepaly, které se před samotnou expozicí špatně odhadovaly. Krom toho pochopitelně můžete následně při vyvolání RAWu lépe nastavit barvy a další parametry bez ztráty obrazové kvality.

Matějská pouť. Canon EOS 20D, 1/6 s, F5, ISO 800, ohnisko 17 mm.
Za ostrého denního světla se může stát, že vám nebude stačit maximální clonové číslo vašeho objektivu. V takovou chvíli může pomoct neutrálně šedý filtr, který dokáže snížit intenzitu dopadajícího světla na snímač. V nouzi si také můžete vypomoct kombinací různých jiných filtrů, které snižují hladinu světla, avšak pozor na vyplývající barevné změny, vinětaci a jiné degradace obrazu. Mějte také na paměti, že s vyšším clonovým číslem se mohou u zrcadlovek projevit v obraze nečistoty na snímači nebo optice, které nejsou při nižších clonách patrné.

 

Kreativní využití

Poněkud těžší může být sledování objektu, který se nepohybuje pouze v jednom směru. Snímač pochopitelně nijak nerotuje a jestliže tedy během exponování některá část objektu změní úhel nebo vzdálenost vůči snímači, může být část vámi sledovaného objektu také rozostřená.

Při dlouhých časech se navíc můžete snadno dostat na extrémně malou plochu ostrosti, přestože budete mít nastavené vysoké clonové číslo. Jako typický příklad můžeme zmínit závodní automobil, vybírající zatáčku ve smyku. Jak si umíte představit, jeho přední a zadní část mění vlivem smyku mírně polohu vůči snímači. Svou roli přitom hraje také použitý objektiv a ohnisková vzdálenost.

MČR v motokárách, Sosnová. Canon EOS 1D Mark IV, 1/125 s, F16, ISO 160, ohnisko 500 mm.

I původně nechtěných neostrostí v obraze můžete někdy využít jako záměru pro zvýraznění pohybu. V extrémním případě tak lze mít třeba ostrou pouze přilbu pilota formule, zatímco zbývající plocha fotografie může být v pohybové neostrosti. Kombinací dalších technik můžeme dosáhnout různě divokých „rozmazanin“. Nemusíte totiž pouze sledovat objekt.

Během exponování klidně zkuste otáčet přístrojem, nebo současně stihnout použít zoom. Tím lze dosáhnout zajímavých efektů. Při fotografování na malou vzdálenost navíc můžete zkusit i blesk se synchronizací na první nebo druhou lamelu, který ještě lépe zvýrazní zaostřený objekt v počáteční nebo koncové chvíli expozice. Asi těžko to půjde třeba u fotbalového utkání, ale z kratších vzdáleností to funguje poměrně dobře.

Pochopitelně všeho s mírou, aby se divákům z vašich fotografií netočila hlava. Ani kvalitní panning ještě není zárukou diváckého úspěchu. Využívejte jej pouze jako jednu z možností, jak zvýraznit pohyb. Často opakuji otřepanou frázi, že fotografie je kresba světlem. Zkoušejte, malujte a pochlubte se svými experimenty připojením odkazu na vaše snímky v diskuzi pod článkem.

Poslední aktualizace 11. září 2013

110 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Tomáš Adamec

Bývalý fotoreportér internetových médií Aktuálně.cz a Český rozhlas Online a Zoo Praha. Mimo to se věnuje zakázkové tvorbě panoramatických prohlídek a natáčení krátkých DSLR videí. Současně přispívá do fotografického portálu DIGIarena.cz a příležitostně vede fotografické kurzy. Jeho tvorbu můžete sledovat na stránkách www.tomasadamec.com nebo na Facebooku.

Číst všechny články.

Komentáře