Focení všech lidí je komplexní proces, který je úzce spjatý s psychologií a zahrnuje v sobě komunikaci, empatii a smysl pro krásu. Focení plus size modelů a modelek není výjimkou, spíše naopak. Je důležité vnímat, co je hezké, mít soudnost a uvědomit si, že špatný úsudek bude mít možná větší následky, než si můžeme myslet.

Portrétní fotografie zachycuje člověka. Člověka, který by se na ní měl vidět a být spokojený. My fotografové máme určitou zodpovědnost za to, v jakém mentálním stavu za sebou zanecháme svého modela nebo svou modelku. To, co vytváříme, může mít velice pozitivní dopad na člověka, může ho to posunout dál v životě, pomoci mu přijmout sebe sama a zlepšit stav mentálního zdraví.

Ale může to být i naopak. Může se stát, že se člověk podívá na svoje fotky a skončí v slzách. Může se sobě nelíbit, může se až nenávidět, může mu to silně poškodit vnitřní vývoj nebo ho až otočit špatným směrem.

Najděte tu nejhezčí podobu portrétovaného

Nikdo nemá jen jednu podobu. Máme jich mnoho. Když se smějeme, když se mračíme, když stojíme rovně nebo když se hrbíme u počítače. Když máme padnoucí oblečení, nebo naopak máme na sobě něco, co nám nesedí. Každému sluší jiná barva, jiný účes, jiný výraz. Není to tak, že člověk nějak vypadá a my ho tak prostě vyfotíme. Je na nás abychom našli tu podobu, která člověku sluší.

A existuje jedna z mnoha skupin, u které je dobrá fotka naprostý základ a pro mě, jako autorku, je snadné se s ní ztotožnit, protože do ní patřím. Plus size lidé. Nebudeme se bavit o tom, zda moc jedí, jsou nemocní nebo jde o genetiku. To totiž není vůbec důležité. V dnešní době je velice jednoduché soudit lidi za to, jak vypadají. Tlustí, hubení, bledí, tmaví, vysocí, malí a tak dále… To ale nás jako fotografy nezajímá. Jsou to lidé a my je fotíme. A dobrý fotograf by měl zvládnout dobře vyfotit každého.

Určitě se najdou tací, kteří budou tvrdit, že než se jdeme fotit, měli bychom zhubnout. Přesně takové hlasy nebudeme poslouchat. Každý na světě je krásný. Je jedno, jaký ještě je k tomu. Zda hubený, krátký nebo bez ruky… Krásný. A občas je složité tu krásu najít, ale jde to. Protože pozitivní přístup způsobí dobrou náladu. Kdo má dobrou náladu, je uvolněný, září a dostane tu podobu, která mu sluší – a tu chceme najít a vyfotit.

Nemodelky jsou větší výzvou

I my plus size holky umíme být krásné, jen je složitější to vyfotit. S profesionální modelkou je to jednoduché. Sama jsem to pochopila hned, když jsem začala fotit. Bylo to tak snadné! Cítila jsem se, jako kdybych se neuvěřitelně zlepšovala!

Ale kdykoliv jsem se setkala s nemodelkou, najednou to nebylo tak jednoduché. Dlouho jsem se děsila focení plus size modelek, protože mi to přišlo nehezké. Protože to bylo moc složité, bála jsem se, že moje fotky najednou nebudou tak pěkné a já chtěla jen pěkné fotky.

Ale čím dál se ve focení dostávám, tím víc vyhledávám zajímavé a netradiční dívky i kluky. Fascinují mě vrásky, šediny, kila navíc, vylezlá žebra a další aspekty, které na klasické modelce nebo modelovi nenajdete. A samozřejmě se nejvíc potýkám s plus size. Ale došlo mi, že mám na své straně obří výhodu. Já vím, jaké to je. Vím, jaké úhly jsou špatné a jaké mě vždy rozbrečí.

A jak na to v praxi?

Poprosila jsem dvě kamarádky, aby mi stály modelem. Obě jsou moc krásné ženy a focení s nimi bylo plné lásky. A tady přichází psychologie. Obě jsem citlivě instruovala, jak mají stát a otáčet se. Oběma jsem opakovala, jak jsou krásné a jak jim to sluší. A co je nejdůležitější, ukazovala jsem jim náhledy. A když se jim něco nelíbilo, smazaly jsme to. Spousta fotografů to dělá nerada a samozřejmě je to pochopitelné.

Ale pokud chcete, aby vaše modelka byla spokojená a šťastná, měli byste ji pustit do procesu tvoření fotografie. Když vidíte, že se jí nějaká fotografie hodně líbí, udělejte ji pro ní, i kdyby vám toho zas tolik neřekla. Ale modelka se uvidí a strašně moc jí to pomůže se vším. Opravdu se může stát, že někomu pomůžete s mentální nemocí, s úzkostí, se sebepřijetím.

Je důležité mít fotku technicky v pořádku, ale zároveň je důležité mít na ní krásného člověka – tedy člověka v jeho dobré podobě. Pokud budete koukat jen na technickou správnost fotky a zapomenete na lidský prvek, pak portrét neděláte dobře. A ač je to silný názor, tak já vždy budu tvrdit, že nechat za sebou spokojenou modelku, která se má o trochu radši, je lepší, než vyhrát prestižní cenu a dostat milion lajků. Nemusí se tak řídit každé focení. Bavíme se o focení s nemodelkami, o TFP spolupracích, o focení běžném a lidském.

Praktické rady k focení plus size

A k samotnému focení. Není to jen o tom, jaká póza funguje a který úhel je lepší. Musíme také pochopit, jak funguje psychologie za tím vším a dopady toho, když to děláme špatně. Což jsme trochu načali v odstavcích výš. Ale i tak ještě doporučuju přečíst si článek o komunikaci s modelkou.

Focení plus size je pak už vlastně jednoduché:

• Všeobecně platí, že fotit seshora trochu pomáhá. Většinou se tak znevýrazní druhá brada a celkově je kladeno víc pozornosti na tvář, což ale může tělo zkrátit. Osobně ráda seshora fotím jen closeupy od pasu a výš.
• Fotit odspoda je často velké ne, ale není to pravidlem. Focení z tohoto úhlu přidává na výšce, což je pozitivní. Ale pozor na podbradek, v tomto úhlu bude samozřejmě větší.
• Poloprofil je vždy hodně slušivý a správné umístění rukou může odvést pozornost od problémových partií.
• Zkřížení nohou pomůže podtrhnout krásný tvar těla à la přesýpací hodiny.
• Ruce kolem obličeje mohou podtrhnout zajímavost a zároveň schovají druhou bradu či silnější krk.
• Vždy platí, že pomáhá se narovnat. Srovnaná záda krásně prodlouží tělo a celkově zeštíhlí.
• Není dobré moc zvedat bradu, ač by se mohlo zdát, že to může pomoci. Je fajn ji lehce vystrčit a nechat narovnanou hlavu. Úplný profil nebývá moc dobrý a není většinou ani zajímavý.

Ale všechny tyto rady jsou samozřejmě velice individuální, protože každý člověk je jiný.

Nápady na pózování jsou k nalezení na Googlu, na Pinterestu nebo i na YouTube. Obecné zásady pro pózování platí pro všechny stejně a existují i nápady na pózování pro plus size.

Věnujte pozornost výběru fotek

Na závěr bych ještě ráda podtrhla důležitost výběru finálních fotek. Je dobré se u každé fotky zamyslet, zda potěší foceného. Pro spoustu z vás může být složité určit, co je hezké a co ne. A tak si řekněte, zda by se vám líbilo, mít takovou fotku? Kde jsou případně vidět nedokonalosti, podtrhuje něco, co není hezké nebo vás prostě zachycuje ve špatné podobě?

Pokud se dokážete ztotožnit s objektem, pak dokážete udělat správně výběr. Obecně platí, že třeba fotky, na kterých někdo prostě jen mluví, nejsou moc hezké. Pokud se u toho zrovna neusmívá nebo mu to vyloženě nesluší. Fotky, kde se někdo mračí, je zamyšlený. U plus size jsou to fotky, kde je velký podbradek, bříško nebo zadek.

Úhly, které rozšiřují. Teď už se nebavíme jen o portrétu. Tohle může platit i na reportáž. Pokud se tetičky a maminky na fotkách ze svatby nebudou líbit samy sobě, tak kromě toho, že budou nešťastné, vás nikde nedoporučí. Asi je jasné, jak moc by se tohle nemělo dít s nevěstami.

Každý si zaslouží krásné fotky

V dnešní době je hrozně těžké najít zdravé sebevědomí. Na všech sociálních sítích sledujeme krásné lidi, vidíme fotografy, jak fotí profi modelky, nevěsty a svalnaté muže. Snažíme se přiblížit dokonalosti, kterou nám sociální sítě servírují.

Ale ta dokonalost je fabrikovaná, neexistující. A čím více se jí snažíme přiblížit, o to více jsme frustrovaní, že to nejde a jsme zklamaní sami sebou. Když plus size žena nebo dívka hledá fotografa, který by ji nafotil, má to těžké. V portfoliích většiny fotografů totiž vidí převážně fotky hubených modelek.

Sama jsem bojovala s tím, že při hledání svatebního fotografa jsem u žádného neviděla práci s ženami, jako jsem já. Všechny nevěsty byly štíhlé a překrásné. Ale já nejsem ani jedno. Ač jsem obdivovala tvorbu mnoha fotografů, nedokázala jsem si představit, že by nafotili mě.

Představila jsem si sebe, jak se z plna hrdla směju a někdo mě při tom vyfotí – a zhrozila jsem se. Mám druhou bradu a když jen trochu otevřu pusu, hned vypadám jako obluda, natož se naplno smát. Pak jsem si představila sebe z profilu a zhrozila se znovu. To je ten nejméně lichotivý úhel, mám obří břicho a zase ta brada. A takhle jsem si představovala sebe v různých pózách a situacích, až jsem řekla, že svatební fotky nechci.

Raději jsem se vzdala svatebních fotek, protože jsem se bála, že se pak na fotky kouknu a zkazí mi to celou svatbu. Že uvidím, jak jsem ošklivá. To jsou pocity, které ze sebe mám, protože jsem se už viděla na tolika nelichotivých fotkách. A protože mám tendenci si pamatovat negativní zážitky více než ty pozitivní, všechny ty ošklivé fotky doteď vidím před sebou. A jsem přesvědčená o tom, že takhle přece vypadám. Že tohle je moje opravdová podoba.

Věnujte péči tomu, koho fotíte

Focení kohokoliv je proces zachycení dobré podoby. A tu máme všichni. Stačí ji najít, jen občas je náročnější ten proces hledání. Ale dobrý fotograf ji najde vždy. Nikdy za sebou nenechejte nešťastného člověka. Někoho, kdo se na sebe podívá a začne se nenávidět, začne o sobě pochybovat a začne se bát zrcadel. Věnujte péči tomu, koho fotíte, dejte mu krásný zážitek a víru v to, že je nádherný. Protože máte tu moc.