8 tipů, jak na dokumentární fotografii 

Kolem málokterého fotografického žánru panuje tolik nedorozumění jako okolo dokumentu. Dokumentární fotografií jsme si navykli označovat vše, co není aranžované. Nejčastěji bývá zaměňována za reportáž. Přitom odlišit tyto dva žánry je velice snadné. Reportáž je obvykle krátkodobý záznam z nějaké události. Dokument je naproti tomu vždy dlouhodobý. Výsledek se nikdy nedostaví ihned a vybudovat poutavou sérii vám může trvat i celé roky.

Právě dlouhodobý charakter dokumentu je to, co mnohé fotografy od tohoto žánru odrazuje. V době, která fotografy motivuje k zaplavování sociálních sítí fotkami, není zrovna snadné budovat projekt, ze kterého po letech publikujete něco kolem 15-20 fotografií. Odměnou vám však bude radost z příběhu, který může být velice osobní a jde opravdu do hloubky.

Držte se témat, která jsou vám blízká

V případě dokumentu volte téma skutečně pečlivě. Nezapomeňte, že tu bude s vámi opravdu dlouho a chvilkové nadšení nepostačí. Pokud budete pracovat s lidmi, snažte se, abyste s nimi byli tak nějak na stejné vlně a zároveň se do jejich údělu dokázali vcítit. Pamatujte, že nejlepší témata na vás často čekají v nejbližším okolí.

Ideální je, pokud máte blízko k nějaké konkrétní skupině lidí, komunitě nebo menšině. Získáte si tak snadněji přístup do jejich světa a zároveň jejich důvěru. Může se stát, že vám téma nesedne, že o něj ztratíte zájem nebo zjistíte, že nemá potenciál. V takovém případě se jej nebojte opustit a porozhlédnout se po jiném.

dokumentární fotografie

© Bieke Depoorter. Fotografie ze série „Agata.“ Bieke se v ní zaměřila na osobnost mladé striptýzové tanečnice. Postupně s ní navázala velice osobní přátelství a tanečnice ji vpustila i do těch nejintimnějších životních situací.

Zužte výběr

Čím užší tematický záběr si nastavíte, tím hlouběji můžete jít. Nemusíte dokumentovat celou komunitu. Zaměřte se klidně jen na hrstku, nebo dokonce jednoho člověka, a uchopte téma jeho pohledem.

S méně lidmi se vám taky může povést navázat hlubší vztahy. Pokud by vás lákalo dokumentovat například život na Ukrajině, zkuste tenhle výběr zúžit na region, vesnici, město nebo jednu městskou část.

Buďte empatičtí a trpěliví

Už jsme si řekli, že dokument vám zabere velké množství času. Cílem není počkat si na kompozičně a technicky perfektní snímek. Cílem je proniknout do tématu, které fotíte. Josef Koudelka při své slavné sérii „Cikáni“ trávil s těmito lidmi množství času. Opakovaně je navštěvoval, přespával u nich a navazoval s nimi přátelství. Právě to mu umožnilo vytvořit tak silné snímky.

Kromě času budete potřebovat také nutnou dávku empatie. Dokument by měl pronikat do intimity lidí, které fotíte. Měl by odrážet nejen to, co dělají, ale i jejich vnitřní pohnutky a důvody toho, proč si zvolili svou životní cestu. Pokud se s foťákem dostanete k lidem opravdu blízko, měli byste zároveň vědět, kdy je správný čas na focení a kdy je lepší foťák nechat v kapse.

dokumentární fotografie Josef Koudelka

© Josef Koudelka. Ze série „Cikáni.“

Jděte pod povrch

Neklouzejte po povrchu, buďte zvědaví a komunikujte s lidmi, které fotíte. Dobrým pomocníkem budou také knihy věnující se vašemu tématu. To, co odhalíte, nemusíte na snímcích ukazovat explicitně. Pracujte s náznaky a nechte diváka samotného odhalovat váš záměr.

Dokumentární fotografie Jindřich Štreit

© Jindřich Štreit. Fotka ze Štreitova celoživotního projektu dokumentujícího život ve vesnici Sovinec.

Přistupte blíž

Zapomeňte na dlouhá ohniska. „Lovení“ těch správných momentů z dálky nestačí. Slavný válečný fotograf Robert Capa jednou řekl: „Pokud tvoje fotka není dost dobrá, nebyl jsi dostatečně blízko.“ Dokumentární fotograf už často není jen nezaujatým pozorovatelem, ale i naslouchačem a přítelem. Stává se součástí příběhu.

Nejčastější výzbrojí dokumentaristů je 35mm ohnisko, případně ještě širší. Mnozí fotografové pracují jen s tímto jediným pevným ohniskem. Nejenže jste blízko, ale i divák má pak pocit, jako by byl do děje přímo vtažen.

Dokumentární fotografie Kučera

© Jaroslav Kučera.

Obsah na prvním místě

V dokumentu nehraje kvalita objektivu či důsledná ostrost snímků tak velkou roli. Mnohem důležitější je to, co se na snímku odehrává. Co se snažíte fotkou říct. Když prolistujete archivy agentury Magnum, najdete množství rozmazaných, zašuměných, přesvětlených anebo jinak technicky nedokonalých fotek, které vybočují ze všech klasických pouček. Přesto jsou mistrovské.

Dokumentární fotografie Salgado

© Sebastião Salgado. Ze série „Kuwait: Poušť v ohni.“

Tvořte sérii

Nesnažte se vše vyjádřit jednou fotkou. Od začátku o svém projektu přemýšlejte jako o sérii. Myslete na začátek, ve kterém diváka uvedete do děje, na vizuální i obsahovou návaznost dalších fotek a taky na logické zakončení (rozuzlení) celé série.

Dokumentární fotografie

© W. Eugene Smith. Kultovní série „Vesnický lékař“ dokumentuje každodenní život doktora, který poskytuje v odlehlé americké vesničce místním obyvatelům 24hodinovou péči. Smith se při skládání své série inspiroval skladbou divadelní hry.

Inspirujte se

V Česku má dokumentární fotografie dlouhou a bohatou tradici, a pro inspiraci tak nemusíte chodit daleko. Podívejte se na dokumentární série, které vytvořili fotografové jako Josef Koudelka, Markéta Luskačová, Dana Kyndrová, Jaroslav Kučera, Jindřich Štreit anebo Libuše Jarcovjaková. V případě zahraničního dokumentu je ideálním zdrojem bohatý online archiv agentury Magnum.

bannermf_690x120

Poslední aktualizace 14. července 2020

6 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Ondrej Čechvala

Fotka mě baví i živí. Buď mě potkáte s foťákem na svatbě, nebo se toulat někde po světe. Od polárního kruhu až po rovník. Domov mám všude, kde najdu člověka s úsměvem. Rád pak sbírám příběhy lidí a míst, které skládám do dlouhodobějších sérií. Něco z toho najdete na mých stránkách.

Číst všechny články.

Komentáře