Učte se od velkých fotografů: 7 věcí, které vás naučí Josef Koudelka

Nechte se inspirovat tvorbou Josefa Koudelky (*1938), který se stal jako jediný český autor členem proslulé agentury Magnum Photos. Jeho život formovala potřeba bezmezné svobody a nezávislosti, potřeba cestovat sám a poznávat svět pomocí fotografie. V propojení se silným estetickým cítěním vytvořil snímky, jež se bezesporu řadí mezi ty nejlepší, které kdy vznikly. Čím vás může jeho tvorba i život obohatit ve vaší vlastní tvorbě?

Koudelka prožil bezmála čtyřicet pět let jako nomád. Na zádech batoh, v něm jedno náhradní tričko, spacák a to nejcennější – fotoaparát. Každodenně musel řešit, kde bude spát a co bude jíst. Ale zda to bude pod širým nebem, na hliněné podlaze ve světnici Romů, které fotil, nebo v bytě uznávaného fotografa Henri-Cartier Bressona, na tom nesešlo. 

Uchovejte si svobodu a nezávislost

Bezpochyby zažíval krušné chvíle, i když o nich nemluví, což můžeme vyčíst z jeho cyklu Exil. Tak či tak byl bezpodmínečně svobodný a finančně nezávislý a mohl se věnovat pouze těm fotografickým projektům, které ho naplňovaly. Ale nemyslete si, navzdory tuláckému způsobu života si s ním na jeho osmdesátiny zazpívaly moravské písničky i jeho syn, dvě dcery – a přátelé z celého světa.

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů - autoportrét

Josef Koudelka, Autoportrét, 1986.

Využijte každé příležitosti k rozvíjení své vášně

Nemusíte se hned stát tulákem na plný úvazek a prodat dům, auto a kočku, abyste se mohli věnovat fotografii. I Josef Koudelka začínal pozvolna – ve třiadvaceti začal ještě jako letecký inženýr fotit představení Divadla za branou a během služebních cest na Slovensko dělal zacházky do romských osad při práci na cyklu Cikáni. Přestože se fotografii oddal plně až ve třiceti letech, do té doby jí věnoval tolik času a energie, aby zjistil, že mu za ty tulácké boty stojí.

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů - Rumunsko

Rumunsko, 1968. Zdroj: Magnum Photos / Josef Koudelka.

Staňte se součástí života těch, které fotografujete

Čím to, že jsou Koudelkovy fotografie Cikánů nabité silnými emocemi a téměř hmatatelně cítíme blízkost až intimitu, jako bychom byli přímými svědky jejich každodenního života? Koudelka byl s fotografovanými doslova na jedné vlně. Nepřicházel do romských osad s prázdnou, ale s malým, otlučeným magnetofonem, ze kterého jim pouštěl cikánskou a lidovou hudbu – a nahrával i tu jejich. Našel něco, co mají společné, a vyjádřil upřímný zájem o jejich kulturu. 

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů

Strážnice, Československo. 1966. Zdroj: Magnum Photos / Josef Koudelka.

Také se k nim od počátku snažil přistupovat bez předsudků a po dobu dnů nebo týdnů, které s nimi v průběhu osmi let strávil, často spával v jejich domě, jídával s nimi, povídal si, fotografoval je a fotky jim poté i věnoval. Získal si jejich úctu. Právě práce na cyklu ho naučila, že toho člověk k životu moc nepotřebuje. 

Experimentujte: zkoušejte fotit s různými objektivy a používejte různé formáty

Druhým důvodem, proč máme pocit, že jsme s Cikány v jedné místnosti, smějeme se s nimi, tancujeme a loučíme se s jejich mrtvými, je použití širokoúhlého objektivu. S ohniskem 25 mm se fotce neskryje ani pavouček v rohu, což je ideální při fotografování stísněných interiérů. Díky tomuto ohnisku se vám podaří zachytit hlavní námět i jeho okolí, který dodává fotografii kontext.

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů

Jarabina, Československo. 1963. Josef Koudelka se stal součástí místní komunity, díky tomu se dostal i k tak intimní situaci, jako je poslední loučení s mrtvou. Zdroj: Magnum Photos / Josef Koudelka.

Každý námět a každé prostředí vyžaduje specifický typ objektivu. Při fotografování mořských orlů krmících mláďata vám širokoúhlý objektiv poslouží leda jako podložka na čaj. Neváhejte však s objektivy experimentovat, mají nedocenitelný vliv na naše vizuální vnímání. Koudelka ví své. Přestože rád fotografuje scenérie, nikdy nebyl docela spokojený, dokud si nepůjčil panoramatický fotoaparát, díky kterému dokázal zachytit civilizovanou krajinu přesně tak, jak si představoval. 

A světlo světa spatřil dechberoucí ekologicky laděný cyklus Chaos nebo Černý trojúhelník se snímky z uhelných severních Čech. S tímto formátem vytvořil kultovní obrazy člověkem způsobené devastace životního prostředí. Formát panoramatické kamery dodává snímkům rozlehlost až nekonečnou bezútěšnost.

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů

Krušnohoří, Československo, 1992. Černý trojúhelník. Zdroj: Magnum Photos / Josef Koudelka.

„Stejně tak jako existuje zločin proti lidskosti, existuje i zločin proti krajině. Není důležité, čím je tento zločin obhajován, a jak je nazýván. Lidé se mohou bránit, ale krajina ne.“ 

Snažte se vyvážit silný obsah a precizní kompozici

Koudelkovy fotografie z hlavy jen tak nevyženete. Nejen, že si volí přitažlivé náměty, ale pomocí propracované kompozice dodává fotografii harmonii a rovnováhu. Korejský pouliční fotograf Eric Kim na fotografiích Cikánů ukazuje kompoziční pravidlo trojúhelníku, kterým propojuje hlavní náměty svých fotografií. 

„Neexistuje dobrá fotografie bez dobré kompozice. Původně jsem byl letecký inženýr. Jak to, že létají letadla? Díky rovnováze.“ 

Ať už je to na snímku chlapců v typickém gestu „dívej, jaký mám svaly“ nebo na snímku hrdě shlížejícího muže, kdy náš pohled po vzoru trojúhelníku putuje z jeho tváře k tvářím na obraze a na minci. Nic podstatného vám díky tomu neunikne a udržíte pozornost diváka přesně tam, kde ji chcete mít.

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů

Slovensko. 1967. Cikáni. Kompozice do trojúhelníku dodává fotografii harmonii a vyváženost.

Fotografujte to, co vás opravdu zajímá

Hoďte za hlavu všetečné otázky typu „a proč je to černobílé?“, přestaňte se frustrovat očekáváním druhých a foťte alespoň chvíli jen sami pro sebe. Josef Koudelka si svá témata vybíral převážně sám a u aktivního fotografování vydržel s nadšením a zvědavostí až do svých osmdesáti let. 

Když ho režisér Otomar Krejča požádal o nafocení představení, nedočkal se pouze strohé dokumentace. Koudelku zajímal především moment, kdy se herec plně oddá své roli, zlomky sekund ve výrazu jejich tváře, které prozradí vše o charakteru postavy. Jejich gesta a emoce podtrhl v postprodukci extrémním kontrastem, zrnitostí a výřezem. 

Přestože od něj Krejča možná očekával pouhý záznam představení, Koudelkovy snímky vypovídají o samotné podstatě divadla a určují vizuální podobu Divadla za branou 60. let.

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů

Československo. 1965. Divadlo za branou. Zdroj: Magnum Photos / Josef Koudelka.

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů

Československo. 1965. Divadlo za branou. Zdroj: Magnum Photos / Josef Koudelka.

A na závěr: foťte, cvičte oko a buďte vybíraví

Po každé divadelní zkoušce Koudelka své fotky vyvolal a zhodnotil, co mohl udělat lépe. Stále se rozvíjel. Fotoaparát prakticky nikdy neodkládal. Během okupace Československa v roce 1968 spotřeboval zhruba 261 filmů po 36 záběrech, což je kolem 10 000 fotografií. 

Fotografie za posledních třicet let, které vznikaly mimo vystavované projekty, již zpětně neprohlížel. Místo aby se krčil za počítačem nebo byl zavřený v temné komoře, raději věnoval veškerou svoji sílu focení a k výběru a editaci se dostává až v posledních letech. 

7 věcí, které se můžete naučit od velkých fotografů

Amman, Jordánsko. 2012. Chaos. Zdroj: Magnum Photos / Josef Koudelka.

Svými fotografiemi se neobklopuje, snaží se na ně nahlížet jako na kus potištěného papíru bez emoční vazby, aby mohl vybrat ty skutečně dobré, které se osvědčí v čase. Pokud se mu povede za rok jedna až tři dobré fotky, je spokojený, i když leckterý jeho fanoušek by řekl, že je na sebe příliš přísný. 

Je to jako u sportu – cvičení dělá mistra. Můžete si přečíst stovky článků o tom, jak fotografovat, můžete si prostudovat tisíce fotek profesionálních fotografů a inspirovat se jejich tvorbou, ale dokud nepřiložíte oko k hledáčku a nezmáčknete spoušť, lepší fotograf z vás nebude.

Tip na závěr: běžte fotit!

Poslední aktualizace 3. ledna 2020

23 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Ester Dobiášová

Obdivuji (nejen) dokumentární fotografy a sama se v rámci vlastní tvorby snažím vytvářet série, které propojuje čitelná myšlenka, ale ponechávají prostor domýšlení, příběhům. Věnuji se i reportážní a cestovatelské fotografii a již třetím rokem vedu fotografické kurzy pro teenagery. Na moji tvorbu se můžete podívat na mých stránkách.

Číst všechny články.

Komentáře