Fotografování opuštěných míst mě uchvátilo hned od první chvíle, kdy se před čtyřmi lety na mém Facebooku mihly fotky stránky Opuštěná místa. Od té doby vyrážím fotografovat poklady opuštěných budov a staveb – takové fotky mají své kouzlo.

Ačkoliv bývá urban exploration neboli urbex nejčastěji spojován s průzkumem opuštěných a zanikajících budov a staveb, v širším slova smyslu zahrnuje objevování jakýchkoliv míst, která jsou obtížně přístupná a vznikla lidským zásahem. Mosty, skelety rozestavěných budov, komíny, kanály, opuštěné nemocnice, školy či továrny – tam všude se ukrývá nezvyklá poetika fascinující nejen fotografy.

Nepsané pravidlo urban exploration nabádá, aby si průzkumnicí odnášeli pouze poutavé snímky a nezanechali po sobě nic než otisky svých bot. Ponechat vše nedotčené a zachované i pro další návštěvníky je součástí obdivu k místům, která pomalu chátrají.

Urbex je u nás poměrně známý a rozšířený, ale není to tak dávno, co se byl ještě v plenkách. Nejspíš vůbec prvním českým webem zabývajícím se stopami lidské aktivity byla brněnská Kafélanka (založena v roce 2004).

Pionýrem urbexu a prvním průzkumníkem byl pravděpodobně jistý Phillibert Aspairt, který se v roce 1793 vydal do pařížských katakomb, z nichž už ale nenašel cestu ven. Už tehdy tak stvrdil to, že urbex není jen o skryté kráse, ale také o adrenalinu a nebezpečí. Stát se urbexerem tak není nejspíš pro každého, ale je to možná jednodušší, než vám připadá.

Před první výpravou proveďte průzkum

Zájem o místa zanechaná svému osudu u mne propukl zhruba před čtyřmi lety, kdy na mé facebookové zdi problikly fotografie facebookové stránky Opuštěná místa.

Do své první urbex výpravy jsem se pak vrhla úplně po hlavě. A to není úplně ideální postup. Množství skla, hřebíků, narušená statika, díry v podlahách nebo neočekávaní obyvatelé vybydlených míst mohou leckterému výletu dobře zavařit. Objekty mohou být navíc hlídané, se vstupem zakázaným. A taková návštěva se může snadno přehoupnout v porušení zákona.

Naštěstí mě zatím nic takového nepotkalo, ale je dobré se na problémy dopředu připravit. Jednou jsme například při focení potkali hlídače. Ten nám naštěstí nedělal žádné problémy, naopak nám na sebe dal své telefonní číslo, aby nás v případě nouze mohl najít.

Pátrání na internetu, v seznamech brownfieldů, facebookových skupinách věnovaných urbexu či fórech přinese nejen tipy, kam se vypravit, ale často také informace o přístupnosti objektu a možných nebezpečích. Podrobný výzkum se vám jistě vyplatí, stejně jako pevná obuv, baterka ve výbavě, krabička s první pomocí, nabitý telefon a parťák do nepohody. Ve fotobrašně pak jistě oceníte hlavně široký objektiv, ten se vám bude hodit zejména v interiéru budov. Vezměte si s sebou také stativ. V opuštěných budovách se rádo usazuje šero a tma.

Jednou ze stránek, kde se koncentrují informace o průzkumu opuštěných budov, je web urbex.cz. Na tamním fóru můžete diskutovat s dalšími urbexery a domlouvat společné výpravy. Nečekejte však, že vám ihned vysypou tipy na ty nejlepší lokace. K tomu je třeba projevit určitou aktivitu a zájem. Komunita urbexerů se totiž snaží zamezit tomu, aby místa byla rozkradena nebo jinak svévolně zničena.

Kolem pěkných opuštěných míst však možná chodíte denně, můžete je najít i v novinových zprávách o místech určených k přestavbě či demolici.

Motivů je spousta

Při průzkumu opuštěných místech se mi stává, že mě místo tak pohltí a nadchne, že téměř bezhlavě cvakám jeden snímek za druhým. Snímků opuštěných lokací valně přibývá, a tak přirozeně vyprchává jejich jedinečnost.

Pokud už jste viděli někdy například fotografie z ukrajinské Pripjati, budou vám některá témata připadat zprofanovaná a pravděpodobně budete panenku s vydloublým očkem pohozenou v prachu považovat za vrchol kýče. Každé místo je však jiné, má svou atmosféru a svůj vlastní příběh. Chce to trpělivost, chvilku času se na něm zastavit a třeba se na něj také vrátit v jinou dobu, až světlo vykouzlí lepší scenérii.

Paprsky světla poodhalující zákoutí opuštěných míst jsou jedním z pěkných motivů, kterým lze vykreslit nostalgickou náladu rozpadání a rozkladu. Prostory, které byly dříve plné života, zejí prázdnotou. Kompozice pustých místností, kde zbyla jen poslední židle, stůl, pár papírů poházených po zemi nebo světlo bloudící po zdi, mohou být obzvláště působivé.

Spoustu budov si už přebírá do správy příroda, mechové polštáře se tvoří na podlahách, šlahouny rostlin obepínají zábradlí. Stačí se často jen rozhlédnout a kontrast dvou entit – přírody a člověka – uvidíte na každém krůčku.

Ačkoliv spíše fotografuji černobíle, na fotografování při urbexových výpravách mě často zaujme barevnost scén. Rezavějící plochy a struktury nabývají mnoha odstínů, každý barevný předmět se rozsvítí ve vrstvách šedavého prachu, zeleň vyniká na bílých a žlutých zdech.

Opuštěná místa také někdy nabídnou pěkná zátiší, která vypadají, jako by je zrovna před chvílí někdo opustil. Máte-li štěstí a najdete lokaci, kterou už před vámi neprošla spousta lidí a nestačili ji rozebrat. Můžete narazit na knihy, staré fotografie, nádobí nebo jiné předměty.

Fotografie s příběhem

Kromě hezkých snímků nabízí urban exploration také velkou dávku poznání. Často totiž chátrají objekty s velmi zajímavou historií, s jedinečnou architekturou i komplikovaným příběhem.

Nejenže díky urbexu lépe poznáte své vlastní okolí, rozkrývání minulosti navštívených budov vás může dovést k faktům, které byste jinak neobjevili. Jen samotný průzkum je velký zážitek. Nevíte, co vás čeká v další místnosti, hádáte, k čemu která věc sloužila, představujete si, kdo asi chodil chodbami, kterými teď procházíte vy. Zkoumání takových míst rychle spouští obrátky fantazie. Fotografiemi můžete vyprávět příběh místa, zprostředkovat divákovi jeho náladu.

Auru tajemnosti zachovává i to, když přesné místo snímku fotograf nesdělí. O to více místa na snímcích působí jako ztracené poklady.