Třetí díl ze série článků zaměřené na základy fotografického řemesla a jednotlivých fotografických žánrů. Dnešní díl bude věnován okrajové kategorii – focení ohňostrojů. Naším nadšeným studentem je jako vždy Jirka, který má fotoaparát teprve několik měsíců, jeho průvodci v cestě za lepšími fotkami pak zkušeností a praxí ostřílení fotografové, kteří s ním i vámi sdílí své know-how.

Úvodem bych rád představil fotografického mentora, který mě focením provázel. Je jím osoba nejpovolanější – Milan Kylar. Milan vede kurzy Zoner Photo Studia pro naše významné multilicenční partnery a kromě toho také čistě fotografické kurzy, z nichž zřejmě nejúspěšnější je právě fotografování ohňostrojů v rámci Ignis Brunensis.

Příprava

S sebou na brněnskou přehradu, kde se přehlídka ohňostrojů každoročně koná, jsem si po konzultaci s Milanem sbalil zrcadlovku a základní setový objektiv (na focení ohňostrojů je výhodou, že nepotřebujete žádná zvláštní skla, „seťák“ naprosto stačí). Od kolegů jsem si půjčil nezbytně nutný stativ a přes internetový obchod jsem nakoupil kabelovou spoušť (stojí zhruba dvě stovky). I bez dálkové spouště ohňostroj nafotíte pomocí opožděného spuštění závěrky, to ale důrazně nedoporučuji, je totiž potřeba na výbuchy a vzlety raket reagovat ihned. Asi nikomu z našich čtenářů nemusím připomínat jít na akci s nabitým fotoaparátem a dostatkem místa na kartě.

První překvapení byl pro mě čas srazu. Ohňostroje se odpalují většinou v noci a tak mi povinný sraz už v osm za plného světla přišel zvláštní. Milan mi to ale vysvětlil:

Nastavit fotoaparát tak, aby na stativu měla fotka absolutně vodorovný horizont, není vůbec jednoduché. Každý stupeň vychýlení znamená ořez, každý ořez znamená u většiny fotek ohňostrojů riziko, že se vám do snímku fotografované efekty prostě nevlezou kvůli tomu, že se snažíte kompozičně naplnit fotografii. Proto jsem si prvních pět minut hrál a posouval foťák o milimetru tu na jednu, tu na druhou stranu. Protože můj Canon nemá elektronickou vodováhu, kontroloval jsem nastavení přiblížením hladiny vody v posledním snímku na displeji. V celém procesu mi vůbec nepomáhal sice drobný, ale neustávájící déšť.

Když se mi konečně povedlo vše správně vyrovnat, bylo nutno provést konfiguraci samotného fotoaparátu. Dobré je si předostřit na místo odkud budou ohňostroje odpalovány a následně vypnout autofokus. Dále jsem vypnul také některé automatické funkce, například automatické tónování, protože ohňostroje představují velmi nestandardní scénu se kterou si automatika moc neumí poradit.

Ohnivá show

Poté to všechno začalo. Půl hodiny před ohňostrojem zkušební výstřel, několik fotek a kontrola expozice. Tu jsem měl nastavenou dle Milanových rad:

Pozici jsem měl, sice ne ideální (v záběru jsem měl lano, někdy také plot po pravé straně), ale jinak dobrou, bez nutnosti se bít s diváky o prostor, fotoaparát nastavený podle Milanových pokynů a kabelovou spoušť v ruce. Zmoklý, rozladěný nepřízní počasí, čekal jsem až konečně začne ohnivá show.

Zlé časy

Stačilo několik fotek, abych přišel na to, že fotografování ohňostrojů je o souboji s časem. Zaprvé, tím, jak jsem byl zaujatý focením, utekla celá show ohromně rychle. Jakmile mi nějaký moment utekl, nebylo možné ho vrátit, přestože choreografie některých sad efektů se zopakovala, nepodařilo se mi ani jednou daný okamžik odhadnout. Z toho vyplývá, že musíte reagovat na hudbu, předvídat, který efekt se na obloze objeví za půl vteřiny.

Třetí a nejdůležitější je čas expoziční. Může se pohybovat mezi dvěmi až deseti vteřinami a s každou hodnotou vám při stejném efektu ohňostroje vyjde úplně jiný výsledek. Jak zjistíte s popisků pod fotkami v tomto článku, nedá se přesně říct, který čas bude ideální, záleží na každém konkrétním efektu, obecně mi však Milan poradil:

Celá show pro mě skončila dřív než začala a mohli byste mě rozkrájet, ale nepovím vám, jaká hrála během ohňostrojů hudba. Nervozita a soustředění na efekty bylo silnější než Milanova rada předvídat efekty podle reprodukované skladby. Ohňostroje jsou víc než cokoliv jiné o zkušenostech, musíte si jich pár fotograficky zažít, protože výsledky vypadají úplně jinak než to co vidíte před sebou vlastním okem.

S výsledky spokojený nejsem, stejně jako u poslední lekce, fotografování koncertu, bych se normálně zde vystavenými fotkami nechlubil. Ovšem zkušenost to opět byla k nezaplacení. Takže se sami ničeho nebojte a vyrazte k nejbližším ohňostrojům fotit, jedná se o fascinující podkategorii a příští rok(y) mě se stativem potkáte na Ignis Brunensis stoprocentně znovu.