Profesionálové učí Jirku fotit – ohňostroje

Třetí díl ze série článků zaměřené na základy fotografického řemesla a jednotlivých fotografických žánrů. Dnešní díl bude věnován okrajové kategorii – focení ohňostrojů. Naším nadšeným studentem je jako vždy Jirka, který má fotoaparát teprve několik měsíců, jeho průvodci v cestě za lepšími fotkami pak zkušeností a praxí ostřílení fotografové, kteří s ním i vámi sdílí své know-how.

Úvodem bych rád představil fotografického mentora, který mě focením provázel. Je jím osoba nejpovolanější – Milan Kylar. Milan vede kurzy Zoner Photo Studia pro naše významné multilicenční partnery a kromě toho také čistě fotografické kurzy, z nichž zřejmě nejúspěšnější je právě fotografování ohňostrojů v rámci Ignis Brunensis.

Příprava

S sebou na brněnskou přehradu, kde se přehlídka ohňostrojů každoročně koná, jsem si po konzultaci s Milanem sbalil zrcadlovku a základní setový objektiv (na focení ohňostrojů je výhodou, že nepotřebujete žádná zvláštní skla, „seťák“ naprosto stačí). Od kolegů jsem si půjčil nezbytně nutný stativ a přes internetový obchod jsem nakoupil kabelovou spoušť (stojí zhruba dvě stovky). I bez dálkové spouště ohňostroj nafotíte pomocí opožděného spuštění závěrky, to ale důrazně nedoporučuji, je totiž potřeba na výbuchy a vzlety raket reagovat ihned. Asi nikomu z našich čtenářů nemusím připomínat jít na akci s nabitým fotoaparátem a dostatkem místa na kartě.

První překvapení byl pro mě čas srazu. Ohňostroje se odpalují většinou v noci a tak mi povinný sraz už v osm za plného světla přišel zvláštní. Milan mi to ale vysvětlil:

„Na místo focení je nutné přijít v předstihu kvůli nalezení místa, odkud budeš fotografovat, a nastavení foťáku. O pozice se ve většině případů neustále pereš s ostatními diváky, proto je dobré najít si prostor ve kterém bude stativu s fotoaparátem hrozit co nejmenší nebezpečí a odkud budeš mít na scénu dobrý výhled.

Protože jdeme fotit na přehradu a budeš pracovat s vodní hladinou, je druhou nutností nastavit stativ s fotoaparátem ještě za světla kvůli srovnání horizontu. Přestože srovnat horizont se dá jednoduše softwarově, ve většině případů ale tato úprava znamená ořezání fotky o část ohňostroje.“

 

Canon EOS 450D, Canon EF-S 18-55mm F3,5-5,6 II, 3 s, F11, ISO 100, ohnisko 21 mm; Milanův komentář: „Vzhledem k okolnostem je to paráda. Kdyby nebyl dým, tak by se mohly ty horní boční efekty exponovat déle (a začít i dříve). Asi bych to ještě oříznul ze spodu a z vrchu…“

Nastavit fotoaparát tak, aby na stativu měla fotka absolutně vodorovný horizont, není vůbec jednoduché. Každý stupeň vychýlení znamená ořez, každý ořez znamená u většiny fotek ohňostrojů riziko, že se vám do snímku fotografované efekty prostě nevlezou kvůli tomu, že se snažíte kompozičně naplnit fotografii. Proto jsem si prvních pět minut hrál a posouval foťák o milimetru tu na jednu, tu na druhou stranu. Protože můj Canon nemá elektronickou vodováhu, kontroloval jsem nastavení přiblížením hladiny vody v posledním snímku na displeji. V celém procesu mi vůbec nepomáhal sice drobný, ale neustávájící déšť.

Když se mi konečně povedlo vše správně vyrovnat, bylo nutno provést konfiguraci samotného fotoaparátu. Dobré je si předostřit na místo odkud budou ohňostroje odpalovány a následně vypnout autofokus. Dále jsem vypnul také některé automatické funkce, například automatické tónování, protože ohňostroje představují velmi nestandardní scénu se kterou si automatika moc neumí poradit.

Ohnivá show

Poté to všechno začalo. Půl hodiny před ohňostrojem zkušební výstřel, několik fotek a kontrola expozice. Tu jsem měl nastavenou dle Milanových rad:

„Na kreativní režimy můžeš rovnou zapomenout, přestože existují i takové, co mají obrázek ohňostroje. Foť místo toho v manuálním režimu. Čas je u focení ohňostrojů nejdůležitější, přepni na BULB – režim, při kterém je závěrka otevřena tak dlouho, dokud je zmáčknuta spoušť. ISO nastav manuálně na hodnotu 100. I s tak nízkou hodnotou se může díky dlouhé délce expozice na fotce objevit digitální šum, tím se ale trap až v počítači a funkci redukci šumu ve fotoaparátu také vypni. Hodnota clony by se měla v našem případě pohybovat kolem F11, to je dle mé zkušenosti s brněnskými ohňostroji optimální clona při použití našich časů.“

 

Pozici jsem měl, sice ne ideální (v záběru jsem měl lano, někdy také plot po pravé straně), ale jinak dobrou, bez nutnosti se bít s diváky o prostor, fotoaparát nastavený podle Milanových pokynů a kabelovou spoušť v ruce. Zmoklý, rozladěný nepřízní počasí, čekal jsem až konečně začne ohnivá show.

Zlé časy

Stačilo několik fotek, abych přišel na to, že fotografování ohňostrojů je o souboji s časem. Zaprvé, tím, jak jsem byl zaujatý focením, utekla celá show ohromně rychle. Jakmile mi nějaký moment utekl, nebylo možné ho vrátit, přestože choreografie některých sad efektů se zopakovala, nepodařilo se mi ani jednou daný okamžik odhadnout. Z toho vyplývá, že musíte reagovat na hudbu, předvídat, který efekt se na obloze objeví za půl vteřiny.

Canon EOS 450D, Canon EF-S 18-55mm F3,5-5,6 II, 2 s, F11, ISO 100, ohnisko 37 mm; Milanův komentář: „Na téhle fotce je vidět, že Jirka měl na výběr ohňostroje smůlu. Ohňostroj zahalil opravdu hustý dým, ve kterém se ztratila většina efektů. Na tomto výřezu se ho povedlo nepřepálit a dobře zachytit vysoký barevný efekt. Dobrá je i třetinová kompozice, leč bych volil o kousek širší záběr.“

Třetí a nejdůležitější je čas expoziční. Může se pohybovat mezi dvěmi až deseti vteřinami a s každou hodnotou vám při stejném efektu ohňostroje vyjde úplně jiný výsledek. Jak zjistíte s popisků pod fotkami v tomto článku, nedá se přesně říct, který čas bude ideální, záleží na každém konkrétním efektu, obecně mi však Milan poradil:

„Pro rakety s vysokými efekty je nejsnazší zmáčknout spoušť ve chvíli, kdy projektil stoupá vzhůru, a nechat ji otevřenou dokud efekt nedozní. Tímto způsobem vznikají známé fotky ohnivých květin. Záleží však také na rychlosti efektu, rychlejší efekty fotíme kratší dobu, pomalejší naopak necháme „rozvinout“. Pokud jsou v záběru nízké bengálské ohně, je lepší nižší čas kvůli možným přepalům.“

 

Celá show pro mě skončila dřív než začala a mohli byste mě rozkrájet, ale nepovím vám, jaká hrála během ohňostrojů hudba. Nervozita a soustředění na efekty bylo silnější než Milanova rada předvídat efekty podle reprodukované skladby. Ohňostroje jsou víc než cokoliv jiné o zkušenostech, musíte si jich pár fotograficky zažít, protože výsledky vypadají úplně jinak než to co vidíte před sebou vlastním okem.

S výsledky spokojený nejsem, stejně jako u poslední lekce, fotografování koncertu, bych se normálně zde vystavenými fotkami nechlubil. Ovšem zkušenost to opět byla k nezaplacení. Takže se sami ničeho nebojte a vyrazte k nejbližším ohňostrojům fotit, jedná se o fascinující podkategorii a příští rok(y) mě se stativem potkáte na Ignis Brunensis stoprocentně znovu.

Canon EOS 450D, Canon EF-S 18-55mm F3,5-5,6 II, 3 s, F11, ISO 100, ohnisko 18 mm; Milanův komentář: „Typická fotka ohňostroje s odrazem, kterou vyfotí v podstatě každý. Jsou na ní nízké efekty i vysoké. Možná to šlo zkombinovat kreativněji…“

Canon EOS 450D, Canon EF-S 18-55mm F3,5-5,6 II, 5 s, F11, ISO 100, ohnisko 21 mm; Milanův komentář: „Zde podle očekávání dým zcela pohltil nízké efekty a částečně vznikl přepal. Nicméně tento ‚atomový hřib‘ je doplněn správně zachycenými vysokými efekty a snímek má správný ořez. U ohňostrojů hrozně záleží na zkušenostech, fotograf musí mít ‚odfoceno‘. Na první pokus si Jirka nevedl špatně.“

Poslední aktualizace 4. července 2012

47 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Jiří Vicherek

Jirka měl v minulosti v ZONERu na starosti public relations a k fotografování se dostal až díky nadšení svých kolegů. Ve své práci strávil značnou část týdne čtením o fotografii. Rád objevuje a zkouší nové věci nejen ve fotografování.
Je také jedním z organizátorů akce PechaKucha Night Ostrava.

Číst všechny články.

Komentáře