Pokud chcete pochopit, jak funguje světlo ve fotografii, zhasněte. Tma vás donutí převzít kontrolu nad snímkem, a zároveň se jí vzdát. Expozice není strašák, ale hra se třemi hráči: časem, clonou a ISO. Když jim porozumíte, můžete začít kouzlit i v obýváku při svíčkách nebo s baterkou v koupelně.

Trocha teorie, než se pustíme do praxe: porozumět expozici se vyplatí všude tam, kde světla není nazbyt. Ať už fotíte divadelní představení, vánoční besídku plnou pobíhajících dětí nebo piknik s lampiony – automatika často selže.

Právě tam přichází ke slovu manuální režim (nebo alespoň priorita času/clony), který vám dává svobodu. Pokud víte, co děláte.

Seznamte se s expozičním trojúhelníkem

O tom, kolik světla skončí na vašem snímači a jak bude fotka vypadat, rozhoduje takzvaný expoziční trojúhelník. Funguje jako houpačka – jakmile jednu stranu zvednete, musíte jinde ubrat. O čem se to bavíme?

• Expoziční čas neboli rychlost závěrky rozhoduje, jak dlouhou dobu necháme světlo dopadat na snímač. Fotoaparát po celou dobu zaznamenává vše, co se před objektivem děje, tedy veškerý pohyb.
• Clona znamená, jak velkým otvorem v objektivu se světlo propouští. To ovlivňuje množství světla, které fotoaparát přijímá.
• ISO je digitální posilovač citlivosti. Čím vyšší ISO, tím lépe fotoaparát „vidí“ ve tmě. Ale pozor – čím vyšší číslo, tím víc digitálního šumu.

Nejde o perfektní výpočet, ale o rozhodnutí, co obětujete a co chcete zdůraznit. Pohybová neostrost může být i výtvarným prvkem – třeba když chcete zachytit tanec. Záleží, zda to byl váš záměr.

Fotografování kulturních akcí, v tomto případě taneční improvizace, přináší nejedno úskalí. Mnoho pohybu a málo světla vyvažují reflektory, které zaměřují pozornost nejen diváků, ale i fotografa. Čas šedesátina sekundy je na hraně, i tak není snímek perfektně ostrý. Clona nemohla být nižší, musela jsem proto navýšit ISO za cenu šumu. f/2.8, 1/60 s, ISO 800, 50 mm

Praktické tipy pro focení ve tmě

Při focení za horších světelných podmínek je stabilita naprostý základ. Ideální je používat při focení stativ, ale klidně použijte hromádku knih, převrácený hrnek nebo pytlík s čočkou jako podložku. Když už máte scénu připravenou, aktivujte samospoušť. I nepatrný otřes při zmáčknutí spouště totiž může výslednou fotku rozmazat.

A co šum? Ten bývá v interiéru s nízkým osvětlením častým strašákem. Místo toho, abyste ISO tlačili do extrému, zkuste raději scénu trochu přisvítit – i obyčejná lampička může udělat divy.

Šikovným pomocníkem při kontrole expozice je histogram, ukáže vám, jestli neztrácíte detaily v příliš tmavých nebo naopak přepálených místech. A pokud fotíte do formátu RAW, získáváte ještě větší svobodu. V postprodukci z něj totiž vytáhnete víc detailů, lépe upravíte vyvážení bílé nebo stáhnete přepaly. Ve tmě se vám tahle flexibilita bude hodit víc než kdy jindy.

Zátiší se světýlky

Ne vždycky musíte fotit ve tmě „tmu“. Někdy stačí, když bude zdrojů světla méně – a vy je promyšleně využijete. Co funguje? Třeba vánoční světýlka pro bokeh efekty nebo „magickou atmosféru“, svíčky vydávají hřejivé světlo a malé lampy a baterky poslouží pro bodové nasvícení detailů.

Zkuste jednoduché zátiší – kniha, brýle, šálek s čajem. Nasviťte ho jen z jedné strany. Sledujte, jak stíny modelují předměty a jak se mění dojem ze scény podle vzdálenosti světla nebo úhlu dopadu.

Stínové divadlo

Chcete si opravdu vyhrát? Zkuste vytvořit domácí stínové divadlo. Stačí bílý papír nebo prostěradlo, silná lampa a několik figurek nebo vlastních rukou. Umístěte lampu tak, aby svítila zezadu. Mezi světlo a „plátno“ postavte rekvizity. Můžete nafotit třeba siluetu hmyzu, co vypadá jako z hororu, rukama tvořené zvířecí postavy nebo dramatické stíny každodenních předmětů. Foťte zepředu směrem na plátno a sledujte, jak se změní kompozice, když světlo posunete nebo přiblížíte figurky.