Možná jste si už na svých snímcích všimli, že slunce někdy vytvoří hvězdičku. Tento efekt bývá vyhledávaný a působí elegantně. Jenže při jiné příležitosti vám hvězdička nevznikla. O den později měla zase jiný tvar nebo jinou délku. Je totiž několik faktorů, které tvorbu ovlivňují. Přečtěte si, jak hvězdičky při focení slunce nebo jiných světelných zdrojů vytvořit.

Pro tvorbu hvězdiček (anglicky nazývaných sunstars) se musí sejít několik okolností. Některé znamenají volbu správné scény, jiné jsou o výběru fotografické techniky a jejího nastavení. Pojďme si je postupně projít.

Zdroj světla v záběru

Aby se hvězdičky objevily, je nutné mít v záběru bodový světelný zdroj, který je výrazně silnější než okolí. Nejčastěji se jedná o přímý pohled fotoaparátu do slunce.

Hvězdičky se běžně objevují i při nočním focení. Pouliční osvětlení se sice výkonem nemůže se sluncem srovnávat, ale v noci je mu protivníkem pouze velmi tmavé okolí, takže hvězdičky vzniknou.

Jak vzniká hvězdička

Jde vlastně o optickou chybu – difrakci, což znamená ohyb světla na hraně překážky. Překážkou je v tuto chvíli konstrukce clony uvnitř objektivu.

Clona netvoří přesný kruh, a právě díky lomenému tvaru se světlo rozptyluje hlavně do určitých úhlů, čímž vznikají charakteristické hvězdné tvary. Ohyb světla na hranách je normálně zanedbatelný, ale právě u velmi silných světel ho dokážeme na snímku zaznamenat.

Hodnota clony určuje výraznost

Čím víc je clona zatažená (tj. otvor menší), tím větší procento fotonů proletí poblíž krajů a tvoří se výraznější hvězdičky. Pro co nejvýraznější hvězdičku je tedy nutné nastavit vysokou clonu.

Naopak při nejnižší možné cloně je mechanismus zatažený mimo cestu světla. Zůstává tedy základní průzor do objektivu, který je perfektně kruhový a hvězdička nevznikne. Světlo se také ohýbá, ale rovnoměrně všemi směry do okolí.

Konstrukce clony určuje tvar

Hvězdičky nejsou vždy stejné, ale záleží na počtu lamel clonového mechanismu. Ten nezměníme, je pevně daný pro konkrétní typ objektivu a obvykle platí, že dražší objektivy mají lamel víc než levnější.

Pro sudý počet lamel vzniká hvězdička se stejným počtem cípů jako lamel, zatímco pro lichý počet lamel vzniká hvězdička s dvojnásobným počtem cípů než lamel.

Závěrka přidává nechtěné cípy

V některých situacích se objeví vertikální čáry, které nepatří k samotné hvězdičce (pokud fotíte s aparátem na výšku, tak budou i tyto čáry pootočené).

Jedná se o odraz na lamelách závěrky. Když je světlo extrémně silné, odráží se na závěrce během její cesty před senzorem.

Pokud má váš fotoaparát na výběr, můžete otestovat závěrku mechanickou, elektronickou a elektronickou první lamelu a uvidíte, že se tvar mění.

Je tedy jasné, který typ závěrky použít. Bohužel elektronická závěrka má i svoje nevýhody, v případě krajin nás může trápit potenciálně vyšší šum a tím i menší dynamický rozsah. Chce to tedy zvážit její použití případ od případu.

Změna ohniskové vzdálenosti

Na začátku jsem zmiňoval bodové světelné zdroje, ale slunce je přece jen o něco větší než jen bod. Ve skutečnosti koukáme na kruh světla a ten se zvětšuje a zmenšuje během zoomování. I při přiblížení budou hvězdičky stále fungovat, ale přece jen je s menšími světelnými zdroji efekt ostřejší. Naopak s velkými světly je hvězdička neurčitější a také začíná čím dál víc dominovat scéně, což můžeme nebo nemusíme chtít.

Zakrývání slunce

Alternativní způsob, jak docílit ostřejších hvězdiček, spočívá v tom, že slunce částečně schováte za nějaký objekt.

Kromě zmenšení zdroje světla je tu ještě druhý benefit: Objekt je od slunce odvrácen, takže je velmi tmavý a vytvořené světelné efekty jsou na něm skvěle vidět.

Navíc fotoaparát není oslepený sluncem, takže zvládne delší expoziční dobu, což teď už malinkému světelnému zdroji protáhne cípy a snímek se celkově mnohem snadněji upravuje.

Blokování odlesků

Při focení krajin se sluncem se hodí i další trik, který řeší jiný problém. Často se totiž stává, že slunce kromě krásné hvězdičky vytvoří ještě „prasátka“, což jsou většinou odlesky uvnitř objektivu. Jejich počet, velikost a barvy závisí na konkrétním objektivu a bývá nemožné se jim úplně vyhnout.

Menší odlesky a zejména ty, které jsou na obloze lze na počítači snadno nechat zmizet retušováním. Ale když je odlesků hodně nebo překrývají nějaký složitější terén či dokonce člověka a retušování by bylo složité, je tu pomoc přímo při focení.

Stačí stejné místo nafotit dvakrát, ideálně ze stativu. Jednou normálně a podruhé se zakrytým sluncem (prst je na to ideální). Vzniknou dva záběry, kdy na jednom nebude vidět slunce a ani z něj vzniklé odlesky. Tyto dva snímky se později pomocí masky spojí v Zoner Photo Studiu X a vznikne výsledek se sluncem, ale bez odlesků.

Hvězdičky jdou skoro samy

Teď už víte jak na to. Poslední odstavec byl lehce složitější, ale ty předchozí jsou otázkou rychlé změny nastavení. Většinou vám bude stačit zvolit širší záběr a vysokou clonu a vyrazit na fotolov.