Otestoval jsem ultraširoký objektiv Sony 12-24/4. Počáteční ohnisko 12 mm je tak extrémně široké, že podobné objektivy mají různé kompromisy a práce s nimi chce cvik. Přečtěte si, jak si vede Sony 12-24/4, a na jaké záludnosti u něj můžete při reálném focení narazit.

Už jsme psali o ultraširokých objektivech, v tomto článku se tedy nebudu věnovat obecným věcem a zaměřím se na tento konkrétní objektiv.

Proč právě Sony 12-24/4

Už dlouho používám objektivy typu 16-35/2.8 (pro full frame senzor), ale zjistil jsem, že asi 40 % snímků pořízených tímto objektivem fotím na nejširší ohnisko. Je to tedy pro mě limit, který se mi hodilo rozšířit.

V úvahu připadalo i několik jiných objektivů, jenže žádné dokonalé řešení neexistuje a vždy dojde na rozhodování, co obětovat. Některé pevné objektivy, jako Laowa 10/2.8, jsou skvělé, ale musel bych k nim nosit další, abych pokryl i jiná ohniska. 

Sice existuje i objektiv Laowa 12-24/5.6, ale ten nemá elektronické kontakty, takže aparát neví, jaké ohnisko je právě zvolené a nemůže obraz správně stabilizovat. Velký problém jsou také pozdější korekce zkreslení, které jsou závislé na přesném ohnisku.

Najdete i objektivy s plnou elektronickou komunikací s tělem, jako Sony 12-24/2.8, ale tam mě odradila vysoká hmotnost, a Sigma 14-24/2.8 zase nemá tak široký úhel pohledu.

Po několikaměsíčním zvažování ještě asi deseti dalších alternativ jsem nakonec vybral bazarový objektiv Sony 12-24/4, který má své silné, ale i slabé stránky. Na ty se podíváme podrobněji.

Rozdíl mezi 12 a 16 mm

Na první pohled se může zdát přechod ze 16 na 12 milimetrů jako drobná změna, ale ve skutečnosti jde o výrazné rozšíření pohledu. Srovnejte si sami záběry těchto ohnisek:

Ve spoustě případů bude větší zabraný prostor značné ulehčení.

Vnější vlastnosti objektivu

Objektiv váží rozumných 565 gramů a na délku má 117 mm. Kvůli vypouklému přednímu členu nelze použít přední filtry, ale k sehnání jsou zvláštní zadní filtry, o kterých si ještě povíme.

Bohužel nestandardní poslední čočka znamená i speciální tlustou krytku, která se jednak bude špatně nosit po kapsách a také její ztráta bude drahá. Zatímco běžný kryt objektivu seženete i za padesátikorunu, tady se připravte na cenu třicetinásobnou. 

K ovládání slouží zoomovací a ostřící prstenec, které zabírají tolik místa, že při manipulaci s objektivem obvykle některým z nich omylem pootočím.

Je tu také standardní přepínač manuálního a automatického ostření a univerzální konfigurovatelné tlačítko. Naopak chybí tu clonový prstenec a případné prvky s ním spojené (aretace, přepínání mezi klikáním a hladkým chodem), což u focení nevadí, ale filmaři je mohou postrádat.

Kvalita obrazu

Rozlišení je velmi slušné a s mým fotoaparátem se 60 megapixely nenacházím na fotkách větší nedostatky. V úplných rozích je občas kvalita o chlup horší, ale z velké části bývá problém spíš v tom, že roh je v tu chvíli mimo hloubku ostrosti a také hůř stabilizovaný aparátem. V praxi je obraz dostatečně ostrý asi pro jakékoliv použití.

Na 12 mm ohnisku se objevuje lehčí soudkovité zkreslení, ale to není u širokých objektivů nijak neobvyklé a v případě nutnosti ho lze řešit při editaci.

Viditelná je i vinětace, která je také opravitelná, byť za cenu vyššího šumu.

Jediné, co mě více trápí, jsou odlesky od slunce. Ty jsem potkal v různých podobách a kvůli obrovskému záběru je bohužel velká šance, že slunce bude na snímku nebo poblíž. V nejhorším případě tu je možnost obrázek zkombinovat ze dvou záběrů, kdy na jednom z nich slunce zakryjete prstem.

Zadní filtry

Výrobce nepodporuje žádné uchycení filtrů, ale objevil se systém od firmy Haida v podobě zvláštních zadních filtrů. Trik je v tom, že s filtry je dodáván i zadní koncový plast objektivu, který se vymění za původní a obsahuje miniaturní prostor se západkou na uložení filtrových sklíček.

K systému jsou dodávané čtyři ND filtry o různých intenzitách. Nejsilnější je ND 3.0, který odpovídá 1000x ztmavení, což znamená posun o 10 EV. Takže tam, kde byste fotili s expozicí 1/100 s, budete s filtrem používat čas 10 sekund.

Filtry samozřejmě znamenají další výdaj a k dispozici jsou jen tyto ztmavující ND filtry. Na polarizační můžete tedy zapomenout. Jinak vše funguje skvěle a můžete se tak bavit dlouhým časem nejen uprostřed noci.

Vkládání a vyjímání filtrů je trošku krkolomné. U běžných šroubovacích filtrů jednou rukou držíte fotoaparát s objektivem a druhou šroubujete. V tomto případě napřed odmontujete objektiv a protože na vložení zadního filtru potřebujete dvě ruce, musíte stranou odložit odkryté tělo aparátu. Krytku těla jsem zatím nenosil, protože jsem ji nikdy nepotřeboval, ale možná bude vhodné ji v tuto chvíli použít. 

Po drobné improvizaci následuje velmi opatrné vkládání filtru, kdy špatným pohybem můžete zanést nečistotu na jeho sklo nebo nedejbože vmést špínu dovnitř objektivu.

Vyndávání filtru je také kuriózní, protože v hloubi držáku ho není jak chytnout, takže nejlepší je nechat si ho vypadnout do ruky. Už v tomto pohybu získávám praxi, ale stejně se stále bojím, že mi titěrné sklo jednou spadne nebo na něm budou moje otisky prstů.

Unikátní fotky

Kritiku ovšem více než vyrovnávají možnosti, které objektiv nabízí. Ohnisko 12 mm dovoluje velmi dramatické kompozice a s pomocí ND filtrů jde navíc používat speciální efekty.

Jsem spokojený

Zmínil jsem sice různé problémy, ale nutno dodat, že podobné neduhy mají i ostatní extrémně široké objektivy. Zvláštní krytky, divoké sluneční odrazy, vinětace a složité nebo nemožné použití filtrů jsou v této kategorii úplně běžné.

Sony 12-24/4 je celkově velmi slušný ultraširoký objektiv, použitelný na krajiny, architekturu i těsné prostory. Nebudu se ho bát použít při jakékoliv příležitosti. A spíš než technika, mě budou limitovat moje malé zkušenosti s takto extrémním ohniskem. Ale to se snad bude časem zlepšovat.