Na světle stojí a padá každá fotografie. Můžete mít dokonalý objektiv, perfektní výraz v obličeji i pózu, ale pokud světlo neodpovídá vašemu záměru, snímek nikdy nebude mít hloubku ani atmosféru. V tomto článku se nebudeme bavit o množství ani kvalitě světla, ale o jeho směru – tedy o tom, odkud dopadá na tvář.

Pro přehlednost jsme jednotlivé varianty nafotili s měkkým světlem z velkého octaboxu, abyste se mohli soustředit jen na jeho účinek. Princip ale platí i u přirozeného světla – třeba když fotíte u okna nebo venku za slunečného dne.

1. Frontální (přední) světlo

Nejjednodušší a zároveň nejspornější typ světla. Někdo ho miluje, někdo by ho naopak nejraději zakázal. Frontální světlo, tedy světlo zepředu, přichází přímo od fotoaparátu směrem k modelce. Určitě jste ho zažili při focení s bleskem – pokud je blesk nasazený na fotoaparátu, jde právě o přímé frontální světlo. Používají ho i fotografové na dokumenty: celý obličej je rovnoměrně nasvícený, nic se neschová ve stínu.

Takové nasvícení potlačuje strukturu pleti, zjemňuje ji a skrývá vrásky. Má však i svá úskalí – mastnější pleť se může nepříjemně lesknout a obličej beze stínu vypadá ploše, což nemusí lichotit plnoštíhlým lidem s kulatým obličejem. 

2. Frontálně-boční světlo (loop)

Zdroj se posune mírně do strany. Na tváři se objeví malý stín pod nosem ve tvaru smyčky (odtud název „loop“). Tento směr patří k nejuniverzálnějším – zachová modelce jemnost, ale přidá tváři tvar a plasticitu. Je vhodný pro většinu typů obličejů a běžně se používá v portrétní fotografii.

Pozor na stín pod nosem! Pokud je světlo tvrdší, dbejte na to, aby jeho délka nepřekročila ústa. Když se vám stín zdá příliš dlouhý, stačí světelný zdroj dát o trochu níž, případně modelku požádat, aby mírně zvedla bradu.

3. Boční světlo (split)

Světlo dopadá přesně z boku a rozdělí obličej na světlou a tmavou polovinu. Efekt je dramatický, kontrastní a působí velmi silně. Boční světlo zdůrazňuje texturu pleti, takže není vždy lichotivé pro ženy – vrásky i drobné nedokonalosti vyniknou. Zato portrét staršího muže může působit díky tomuto světlu charakterově a výrazně.

4. Boční světlo (Rembrandt)

Když se mluví o směru světla, často se zapomíná na polohu hlavy modelky. Tady jsem modelku poprosila, aby se trochu natočila hlavou ke světelnému zdroji – a vznikl nový typ nasvícení: Rembrandtovo světlo. Je to stálé boční světlo, charakteristické malým trojúhelníkem světla na tmavé tváři. Tento styl dodává portrétu hloubku i emocionální napětí.

5. Zadně-boční světlo (rim)

Zdroj se posune ještě víc dozadu, takže světlo jen obkreslí kontury hlavy a ramen. Tenký světelný lem odděluje modelku od pozadí a vytváří prostor. Rim světlo se skvěle hodí jako doplněk k jinému zdroji a působí velmi efektně – zvýrazní vlasy (nebo třeba závoj u nevěsty) a dodá portrétu nádech tajemství.

Rim světlo se často používá také pro zvýraznění textury vzduchu – například při focení s kouřem, v mlze nebo za deště. Mikroskopické částice ve vzduchu začnou světlo odrážet a krásně ho vykreslí.

6. Protisvětlo

Když umístíte světlo přímo za modelku, vznikne silueta. Velký octabox vytvoří zářivě bílé pozadí, zatímco postava zůstane tmavá. Pokud přidáte další světlo zepředu, můžete propracovat i detaily obličeje a získat klasický portrét na čistě bílém pozadí.
Nemáte-li tak velký světelný zdroj, nezoufejte – podobného efektu docílíte i tím, že nasměrujete reflektory na bílé pozadí a využijete jeho odraz.

7. Světlo zespoda

Spodní světlo se v přírodě objevuje jen výjimečně. Na obličeji ho vidíme například u lidí, kteří sedí u ohně nebo pracují u stolu se svíčkou. Může dodat snímku dramatičnost, ale také působit znepokojivě až strašidelně. Člověka obvykle zneklidňuje to, co nezná, a světlo zespoda rozhodně není běžné.

Nemusíte ho však používat jako hlavní zdroj – často postačí položit modelce na klín odraznou desku. Takové světlo není nápadné, ale krásně „provětrá“ příliš hluboké stíny.