Projekt 365 fotek aneb můj fotografický deník

„Moc jsem toho loni nenafotil. Vlastně spíš nic než moc. Těch pár fotek z dovolené jsem pořád ještě neupravil a asi už ani nikdy neupravím. Ale mám pár momentek z večírků…,“ vyčítal jsem si na začátku loňského roku. Můj posun se rovnal nule. Nebo se spíš přibližoval záporným hodnotám. A tak jsem se rozhodl, že to další rok udělám jinak.

Stačí začít

Jako na začátku každého nového roku byl internet plný článků o tom, jak je právě teď ten správný čas na start takového projektu, jako je 365 fotek. Jeden takový článek jsem si přečetl při čekání v autě na parkovišti. Vytáhl jsem proto mobil z kapsy a pořídil jsem první fotku.

S pořízením prvního snímku nemusíte na nic čekat, začněte hned.jpg

S pořízením prvního snímku nemusíte na nic čekat, začněte hned.

Fotografický deník

A tak se zrodil můj projekt „365 fotek v roce 2014″. Snažil jsem se každý den vytvořit snímek, který by nějakým způsobem reprezentoval daný den. A vydržet to celý rok.

To se ale v týdenní pracovní rutině, kdy kupa dní v roce vypadá naprosto identicky, zdálo jako nemožné. Snažil jsem se tedy, aby každá fotka byla aspoň něčím zajímavá. Hlavní bylo vydržet.

Po čase jsem dal projektu ještě další rozměr. I kdyby fotograficky za nic nestál, lákalo mě mít jeden rok zdokumentovaný tak, že když se na fotku podívám, dokážu si aspoň zhruba vzpomenout na okolnosti toho dne nebo aspoň na kontext celého týdne.

Workflow – jak nestrávit nad projektem celé dny

Fotky vyfocené mobilem jsem přímo v mobilu upravil a prostřednictvím aplikace Zoner Photo Studio pro Android nahrál na Zoneramu. Ostatní fotky jsem na Zoneramu nahrával přes ZPS na PC. U fotek ze zrcadlovky bylo workflow celé založené na desktopovém Zoner Photo Studiu.

INSPIRACE:

Podobných projektů se na internetu dá najít mraky. Velmi trendy jsou teď selfie nebo portréty pořizované každý den – například fotografa Frans Hofmeester na videu Portrait of Lotte 14 let dokumentoval, jak jeho dcera dospívá.

Stejně tak najdete mnoho článků o tom, že díky podobnému projektu z vás bude lepší fotograf, budete brát foťák všude s sebou a podobně. Upřímně si nemyslím, že by se ze mě stal lepší fotograf, ale chápu, že podobný projekt má daleko větší význam u člověka, který se chce pořizováním fotek živit.

První krize – kde hledat inspiraci?

Hned v prvním měsíci se samozřejmě dostavila kreativní krize. Pojmenoval bych to asi jako „fotky znouzectnosti“, protože jsem přes den zapomínal fotit a resty doháněl večer. Klasický případ toho, jak to většinou dopadlo, ukazuje následující fotka:

Čelní sklo auta v dešti před nákupním centrem.

Čelní sklo auta v dešti před nákupním centrem.

Zajímavé momenty

Říká se, že zhruba po měsíci ze z nějakého pravidla vytvoří zvyk, který člověk plní bezmyšlenkovitě. U mě to ale moc neplatilo. Střídavě jsem měl období, kdy fotky takříkajíc šly samy, a následně zase období, kdy jsem byl úplně bez fantazie.

Fotograficky nejjednodušší byly dny, kdy jsem byl v nějaké neobvyklé lokalitě – například na dovolené nebo na služební cestě. To pak bylo v podstatě jedno, co člověk vyfotí. Den to bude reprezentovat spolehlivě vždycky a fotka bude zajímavá i obsahově.

Vzpomínka na služební cestu v USA - výhled v kalifornském národním parku Yosemite. Téměř cokoliv, co jsem tam nafotil, by mohlo být fotkou dne.jpg

Vzpomínka na služební cestu v USA – výhled v kalifornském národním parku Yosemite. Téměř cokoliv, co jsem tam nafotil, by mohlo být fotkou dne.

Letní road trip do Itálie - vídeňský Prátr.jpg

Letní road trip do Itálie – vídeňský Prátr.

Vzpomínka na víkend v Beskydech a desetikilometrový výšlap na Radhošť.jpg

Vzpomínka na víkend v Beskydech a desetikilometrový výšlap na Radhošť.

Naopak nejtěžší byla běžná denní rutina, zvlášť když bylo venku škaredě. To jsem pak musel vymýšlet náměty v interiérech. Pokud jsem v těch dnech měl nějaký kulturní program, šel problém vyřešit jednoduše. Naopak dny, jejichž program se nesl v duchu doma – v práci – doma, dopadly téměř vždycky stejným způsobem:

Jedna z dalších thajských večeří.jpg

Jedna z dalších thajských večeří.

Datové hrátky

Kupu fotek za celý rok si také můžeme představit jako kupu dat k vizualizaci. Fotky focené mobilním telefonem v sobě totiž mají GPS souřadnice. Díky pohledu Mapa ve Správci Zoner Photo Studia se dá lehce zjistit, kde byly fotky pořízeny. Snadno se tak dá zjistit, kde jsem se kdy pohyboval. Nejzajímavější je pohled na mapu Brna, protože právě tam vznikla většina alba.

mapa

Díky statistikám v Zoner Photo Studiu si v podstatě na jedno kliknutí můžu zobrazit další zajímavá fotografická data. Mimo jiné jsem například zjistil, že:

  • nakonec jsem pořídil celkem 344 fotek. Dvacet dnů mi tedy uniklo (celkově 5,4 procenta všech fotek).
  • 90 procent fotek je nafocených mobilem, 10 procent je pořízeno ze zrcadlovky.
  • 70 procent fotek je z odpoledních až večerních hodin, tedy mezi 15. a 20. hodinou.

Další data se dají vytáhnout z Facebooku, největší počet likeů a komentářů měly tyto snímky:

Pohled na protější stavbu u brněnského sídla Zoneru. U této fotky by se ještě asi dalo mluvit o nějakém fotografickém nápadu.jpg

Pohled na protější stavbu u brněnského sídla Zoneru. U této fotky by se ještě asi dalo mluvit o nějakém fotografickém nápadu.

Nekonečné dokončování prací na Zoner Photo Studiu 17. Zde už téměř u konce při nahrávání instalačních balíčků na flashdisky. Tady už o nějaký velký fotografický nápad nejde.jpg

Nekonečné dokončování prací na Zoner Photo Studiu 17. Zde už téměř u konce při nahrávání instalačních balíčků na flashdisky. Tady už o nějaký velký fotografický nápad nejde.

Hezký příklad toho, kdy lokalita vítězí. Kdyby na tom kopci bylo o 9 písmen méně, na třetí místo žebříčku by se tato fotka určitě nedostala.jpg

Hezký příklad toho, kdy lokalita vítězí. Kdyby na tom kopci bylo o 9 písmen méně, na třetí místo žebříčku by se tato fotka určitě nedostala.

Mělo to smysl? Mělo.

Čím jsem starší, tím mám větší pocit, že v životě má smysl jakákoliv činnost, které je člověk schopný se dlouhodobě a systematicky věnovat a baví ho to. Žádný sport se nenaučíte hrát dobře za týden. Můžete se mu věnovat léta, ale pokud nechcete a nebaví vás to, je to o ničem.

Projekt 365 fotek mi potvrdil, že jsem schopen se focení věnovat pravidelně a dá se říct, že mě to i bavilo, i když jsem se někdy musel nutit.

Každý, kdo se někdy snažil fotit, patrně pochopil, že focení je řemeslo. A pokud nepochopil a jde mu to, závidím mu jeho talent. Každopádně nejlepší cesta, jak se řemeslo naučit, je poctivě trénovat. Trénink typu Projekt 365 mohu jen doporučit, otestujete si, zda jste schopni se fotografii dlouhodobě věnovat a také to, zda vás to bude bavit.

Zpětná vazba

Navíc, pokud si nastavíte vhodné workflow a vaše fotky se dostanou před obecenstvo, například na Facebooku nebo je jen ukážete svým blízkým, získáte aspoň nějakou zpětnou vazbu, která může napovědět, kam dál.

Stejně tak doporučuju se na fotky podívat s nějakým odstupem a kriticky je zhodnotit. V tom lepším případě se všimnete chyb, které už určitě neděláte, v tom horším tyto chyby můžete teprve objevit.

Zkoušeli jste někdy podobný projekt? Vydrželi jste? Pochlubte se v diskusi pod článkem s jeho výsledkem nebo vaším závěrem. Nevydrželi jste? Pochlubte se taky.

Poslední aktualizace 13. března 2015

103 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Michal Prouza

Michal Prouza pracuje v ZONER software od r. 2010. V létě 2011 vyměnil kompakt za digitální zrcadlovku a od té chvíle se tak seznamuje s pro něj dosud neprozkoumanou fototechnikou. Fotí všude tam, kde cítí příležitost získat nové zkušenosti a prohloubit ty stávající.

Číst všechny články.

Komentáře