Maják na mysu Cap de Formentor je jeden z nejfotogeničtějších objektů ostrova Mallorca. Nachází se na skalnatém výběžku a kolem nenajdete nic jiného než kameny a moře. Ideální místo pro efektní záběry. Chce to ale nějaké plánování, trochu štěstí a čas pro zpracování na počítači. Přečtěte si, jak vznikala tato úvodní fotka.

Během dovolené na ostrově Mallorca jsem měl vyhlédnutých několik fotografických cílů a maják Formentor na severu ostrova byl jeden z těch hlavních. Jeho focení jsem nechtěl nechat na náhodě, takže jsem ho plánoval nejen na mapě. Byl třeba i průzkum den předem.

Průzkumná cesta

Chtěl jsem snímek za svítání a tehdy je čas omezený. Čtvrthodinový náhlý přesun na lepší místo může rozhodovat o tom, jestli stihnete ideální postavení mraků nebo půjdete domů s fotkou, která je sice fajn, ale v hlavě vám bude špitat hlásek, že mohla být výrazně lepší. U takových projektů se vyplatí být připravený. Průzkum nedělám před každým ranním focením, ale tady se sešly hned dva důležité faktory.

První faktor je odlehlost stavby. Měl jsem půjčené auto, ale i z nejbližší obce trvá cesta klikatými cestičkami 25 minut s tím, že zdaleka není jasné, jak daleko od cíle najdu místo k parkování. Silnice na Mallorce jsou naprosto běžně v nejtěsnější blízkosti obehnané zídkou a rozumně odstavit auto je možné až po několika kilometrech. Z parkoviště to pak může být dobré desítky minut cesty na cílové místo.

Druhý faktor ve prospěch průzkumu je zjišťování odkud vlastně fotit. Bude to lepší ze silnice? Z kopce naproti majáku? Nebo z nějakého dalšího výběžku poblíž? Maják je dobře vidět z rozsáhlé části pobřeží. Klidně se můžete přesouvat stovky metrů horizontálně a k tomu asi sto metrů vertikálně (nebo až dvěstěpadesát pokud byste byli odvážní a šli byste k hladině).

Z průzkumné cesty vyplynula fotka, od které jsem se pak odrážel:

Tady je vidět, že se přes den parkovalo přímo u majáku, ale to je z tohoto místa asi 400 metrů a rozhodně ne po rovině – a přesně to je dobré vědět předem (naštěstí jsem pak díky průzkumu našel lepší parkovací místo).

Každopádně světlo na snímku je nudné, a to je důvod, proč počkat na jiný směr slunce další den.

Vedlejší benefity průzkumu

Celou úvodní cestu jsem nepodnikal jen kvůli jediné fotce, kterou zahodím. Podél silnice bylo dost míst, kde zastavit, obdivovat krásy ostrova a samozřejmě je fotit. Mám tak i jiné zážitky a záběry o kilometry jinde.

A pro zajímavost ještě jedna, aby na snímku nebylo čistě jen pobřeží. Canon 5D Mark IV, Canon EF 16-35/2.8 III, 1/25, f/13, ISO 100, ohnisko 20 mm

Návrat další den před svítáním

Jakmile jsem znal vše o situaci, stačilo počkat na hezké počasí kolem svítání, což naštěstí bylo hned druhý den. Mnoho aplikací umí spočítat přesnou dobu východu slunce (já mám třeba na mobilu aplikaci Sun Surveyor), takže není problém se dostavit včas. To ale neznamená přímo na danou dobu, ale už s rezervou před východem.

Je to jednak kvůli nepředvídaným komplikacím, ale hlavně proto, že už před svítáním jsou krásné snímky.

Finální fotka z hlavičky článku je dokonce pořízená 40 minut před spočítaným východem slunce! I po východu jsou záběry příjemné a často velmi efektní, ale tady pro mě zvítězil ten „noční“. Podle stavu mraků a dalších proměnných je těžké dopředu uhodnout, jaký čas focení nakonec vyhraje, proto je dobré na místě fotit vše a vybrat si až doma.

Technika HDR

Rozsahy světel a stínů jsou tak obrovské, že nezbývá než vyfotit několik snímků ze stejného místa s různými expozicemi a poté si je na počítači spojit dohromady, buď automaticky nebo ručně. Navíc je stále poměrně tma, takže stativ je naprostou nutností, protože fotoaparát musí zůstat nehnutě desítky sekund. Takto například vypadá půlminutová expozice:

Štěstí při focení

Čekaly mě dvě překvapení: Jedno bylo, že jsem během ranního pobíhání po kopci potkal tři další fotografy, z toho jednoho také z Česka. To byla ale spíš kuriozita, která se netýkala focení samotného. Druhé překvapení byl ale jiný případ.

Zatímco jsem fotil a zkoušel, jestli nad majákem zachytím hvězdy, přiblížilo se auto. Zareagoval jsem a nastavil focení s velmi dlouhou expozicí právě ve chvíli, kdy vjelo do záběru. Poté jsem celou dobu doufal, že dojede až k majáku a že to stihne v rámci mé expozice. Obojí se povedlo a získal jsem jeden neplánovaný snímek:

Fotka přesně nesedí s těmi ostatními nafocenými, ale jiný pokus jsem už nedostal – bylo to jediné auto, které tam za dvě hodiny projelo. Pokud jsem chtěl využít jeho světelné stopy, muselo to být z tohoto záběru.

Skládání dohromady

Počáteční úpravou a ručním složením dvou zdrojových fotek s různými světlostmi jsem dostal základní verzi.

Rozdíl mezi světlostmi skály a vody za ní byl tak velký, že jsem začišťováním okrajů strávil mnohem víc času, než jsem doufal, ale spolu s dalšími úpravami jsem se dostal blíže výsledku.

Přidání auta

Ani přidání stopy za jedoucím autem nebylo bez komplikací. Protože snímek zadních světel se nedal jednoduše přeložit přes podklad z jiné fotky, zvolil jsem nakonec složitější postup: Světelné stopy jsem ve tmavých místech rozřezal na pět dílů. Výsledné mnohem menší obrázky už šlo pomocí drobných transformací poměrně snadno „napasovat“ na tmavou cestu.

Neměl jsem pokrytou celou cestu, takže světla jdou směrem dolů plynule do ztracena. Jiná možnost by byla dotvořit je uměle, o čemž do budoucna také uvažuji.

Finální úpravy

Zbývají drobné úpravy, jako zvýšení kontrastu a sytosti barev. Nicméně tuhle fázi jsem využil i na to, abych zvýraznil sluneční svit a znovu přidal světlo majáku. Sice jsem si při focení dával pozor, abych maják vyfotil ve chvílích, kdy svítí směrem na mě, ale při úpravách se efekt vytratil, takže je jednodušší světelnou záři znovu dotvořit až na konci.

Nové zkušeností

Během focení i úprav jsem získal mnoho nových znalostí a snad se mi povedlo se aspoň o některé z nich podělit.

Teď bych stejný snímek pojal zase trochu jinak. Na to, abych našel někoho, kdo po silnici projede autem, je už pozdě, ale v oblasti úprav se lze vždy posunout vpřed. To je ovšem nekonečná cesta a nezbývá než se po ní stále trpělivě posouvat kupředu.