https://www.milujemefotografii.cz/wp-content/uploads/2016/06/titulni_novinaska-fotografie-1050x600.jpg

Novinářská fotografie: Když krása musí stranou

Novinářská fotografie má svá specifika jako každý jiný obor. Pro pořízení kvalitního snímku s dobrou vypovídací hodnotou existuje soubor poměrně přísných pravidel, jimiž se musí fotograf-novinář řídit. Pojďme se tedy alespoň zkraje podívat, o jaká pravidla jde a jak se jimi může nechat inspirovat i „sváteční“ fotograf.

V současné době je už docela běžné mít kdykoliv a nepřetržitě po ruce nějaké záznamové médium – a nemusí jít výhradně o fotoaparát, stačí mobil s poměrně kvalitním foťákem. A odtud se možná taky bere představa, podle níž může každý podle svého gusta zaznamenávat investigativní snímky rádoby hodné fotoreportéra.

Kompozice jako klíč k dobrému snímku

Kouzelný pojem správné kompozice by měl samozřejmě platit u všech fotografických disciplín. Pro novinářskou fotografii však hraje právě postavení objektů na snímku stěžejní roli. Fotografie určené k publikaci ve zpravodajských médiích musí striktně odrážet realitu a rámec úprav je u nich do velké míry omezený. Znamená to tedy, že to, co v terénu vyfotíme špatně, už jen stěží opravíme v postprodukci.

Potřebujete vyfotit davy překypující oficiální slavnostní událost, na kterou ale přišlo málo návštěvníků? Musíte se spolehnout na svůj fotografický um, aby z fotografie nebylo tak moc patrné, že přišlo málo lidí. V žádném případě si ale nemůžete v následné postprodukci více účastníků akce do snímku takzvaně „naklíčovat“.

Zároveň si musíte především u novinářské fotografie dávat pozor na to, jestli fotíte lidi z podhledu nebo z nadhledu, protože tím můžete lehko demonstrovat například sílu politika.

Kompoziční pravidla pro novinářskou fotografii sice můžou odpovídat pravidlům zlatého řezu, nicméně jak už to bývá, soutěže v tomto oboru vyhrávají zejména ti, kteří tato pravidla umí mistrně porušovat a jejich porušení využívat ve svůj prospěch.

>> Přečtěte si serii článků na téma kompozice.

Ze všeho nejdůležitější je reálný svět

V rámci úprav pořízené fotografie můžete také rovnou zapomenout na retuše. Ve zpravodajské fotografii je kladen důraz na informativnost, aktuálnost, výmluvnost a pohotovost, krása a dokonalost zachycovaného výjevu je jednoduše odstrčena do pozadí. Důležitý je reálný svět!

Nešvar retuší a fabulací, stejně jako záměrné pózování modelů k zachycení určité akce na fotografii, se ale vyskytuje i ve vysoce prestižních fotografických soutěžích. A navíc, kdo říká, že i ta nejsurovější fotografie nemůže být svým způsobem krásná?

Zaměření na gesta

„Pořiďte mi reportážní snímky. Budou Dušičky, tak na hřbitově.“ Tuhle větu jsem uslyšela asi před třemi lety z úst vyučujícího kurzu o základech digitální fotografie pro studenty žurnalistiky. Chtěl nám na jednoduché situaci vysvětlit základní principy novinářské fotky. A protože byl sychravý podzim a blížil se Svátek všech svatých, vyhnal nás do nehostinného prostředí brněnských hřbitovů. Pro náš první reportážní projekt nás vybavil základními pravidly: gesta, tváře, emoce, střídat velikost záběrů (celek – polocelek – detail), kompozice a hlavně se nebát.

Pro vypovídací hodnotu fotografie jsou velmi důležitá gesta, která demonstrují zobrazovanou akci. Proto se také na tiskových konferencích rozezní masivní cvakání spouští zejména ve chvíli, kdy promlouvající začne gestikulovat.

Mluvte s lidmi a buďte bezprostřední

Nás, studenty, tak mohly na hřbitově zachránit výjevy se zapalováním svíček, dojatým utíráním očí nebo sledování a focení prodejců smutečních věnců a svíček před bránou hřbitova. Jakmile jsem však namířila objektiv z podezřelé blízkosti na některého ze zúčastněných, potýkala jsem se mnohdy s nevrlými pohledy a zákeřnými otázkami. A pochopila jsem, čeho se tedy podle našeho vyučujícího nesmím bát.

Moje tehdejší snímky byly vlastně všechny špatné, možná i kvůli mé nechuti přiblížit se k náhodným lidem na hřbitově a začít s nimi mluvit. Možná proto, že mé necvičené oko nevidělo možnosti, které se mu nabízejí. Na našeho vyučujícího a jeho nezaplatitelná pravidla jsem pak ale nesčetněkrát vzpomínala během své tříměsíční stáže v redakci regionálního periodika. Proto moje rada zní: nebojte se mluvit s lidmi.

Poučte se z mých chyb: Kompozici hledejte už při mačkání spouště, ne až při prohlížení fotek v počítači

Každý nějak začíná a učí se chybami. Proto se s vámi podělím o sérii nepovedených fotek a ukážu vám, co všechno na nich bylo špatně. Snad to pro vás bude inspirace a poučíte se z mých chyb i vy.

První fotografie: Úmysl nafotit hořící svíčky byl možná dobrý. Nicméně snímek mohl být vyfocen z opačné strany tak, aby bylo vidět do tváře osobě, která na náhrobek svíčky umisťovala. Využít jsem mohla také mírný podhled, který by čtenáři sdělil, že stěžejním zobrazovaným bodem je hořící hřbitovní svíčka a až v pozadí za ní obličej a ruka osoby, která ji umisťuje.

Snímek by mohl mít daleko lepší kompozici.

Snímek by mohl mít daleko lepší kompozici.

Druhá fotografie: „Úplně zbytečné,“ řekl náš vyučující a já s ním dnes musím souhlasit. Možná v rozsáhlejší sérii a kontextu více fotek by tahle mohla mít doplňující vypovídající hodnotu. Samotná fotografie chryzantém však v běžném čtenáři jen stěží bude evokovat právě Dušičky.

Výpovědní hodnota fotografie je velmi slabá.

Výpovědní hodnota fotografie je velmi slabá.

Třetí fotografie: Snaha o zachycení gesta. Kdyby byl však snímek oříznut a pravá třetina byla odstraněna, dostaly by větší prostor tváře žen na fotografii. Takhle se potýkáme se zbytečně nevyužitou třetinou snímku, která čtenáři nic nesděluje. Stejně tak by bylo dobré posunout se směrem víc doprava, aby ženě vlevo bylo víc vidět do tváře a vyniklo jejich pozadí.

Fotka mohla být komponována mnohem zajímavěji, aby vyniklo gesto.

Fotka mohla být komponována mnohem zajímavěji, aby vyniklo gesto.

A do čtveřice všeho špatného: Snaha o podpoření vizuálního sdělení pomocí písmen. Snaha dostat do snímku osobu a její tvář. Mnohem lépe by kompozice dopadla, kdybych tenkrát počkala, až pán dojde zhruba k rohu zeleného trávníku. Jeho tvář by byla výraznější, vlevo na pozadí by vynikl celý kříž, který společně s náhrobky dává jasný signál o tom, že fotografie je pořízena na hřbitově.

A zase ta kompozice…

A zase ta kompozice…

Pozadí hraje v novinářské fotografii velkou roli

Zásadní rozdíl mezi komponováním novinářské a umělecké fotografie je v tom,  že i pozadí prostě hraje roli. Zatímco například u uměleckého portrétu malířky můžeme zachytit její osobu s jedním štětcem a paletou v rukách a zbytek rozostřit s malou hloubkou ostrosti do líbivého bokehu, při pořízení fotky s novinářskou hodnotou bychom museli více přemýšlet o kompozici předmětů v pozadí, možná zvolit nastavení s větší hloubkou ostrosti a vykreslit podstatné detaily, byť stojící na pozadí.

Inspirujte se novinářskou fotografií

Přehlídkou skvostů novinářské a zpravodajské fotografie jsou každoročně soutěžní snímky prestižních soutěží World Press Photo nebo Czech Press Photo. Inspirujte se nejlepšími fotkami z nejlepších. Nejen z novinářské fotografie si můžeme vzít cenné rady, které nám napomohou vylepšit obsah našich uměleckých snímků. O tom si ale budeme povídat až v některém z následujících článků.

Okomentujte článek