Fotografování metaforou je umění, které překračuje běžné zobrazování reality. Místo toho, aby snímek jen povrchně ukazoval viditelné, nabízí obraz, který naznačuje, symbolizuje a vybízí k zamyšlení. V této formě fotografie váš pohled, vzpomínky a vnitřní svět dostávají podobu – a divák má šanci sám přijít na to, co jste opravdu chtěli říct, a tak si k vašim fotkám vytvořit vztah.

V rychlém světě s okamžitým efektem se snadno může zdát, že fotografie musí být buď „wow“ hned, nebo nestojí za nic. Jenže ti, kdo u fotografie vydrží delší čas, objevují něco mnohem podstatnějšího. S každým snímkem, který vytvoříte dnes, pokládáte základ pro to, co budete tvořit v budoucnu. 

Když fotíte, každý má potřebu vám radit. Co je „hezké“, co „zabírá“ na lajky, nebo co „musíte“ udělat, abyste byli úspěšní. Jenže naslouchat davu nemusí být ta nejlepší cesta. Někdy je důležitější rady ignorovat a jít si vlastní cestou. Ukážeme vám pět důvodů, proč to dává smysl.

Ve světě umění, a zvlášť ve fotografii, často slýcháme ironické poznámky typu „když se ti to nepovede, vydávej to za umění“. Tahle fráze možná pobaví, ale pokud je myšlena vážně, tak zároveň odhaluje nepochopení podstaty umělecké tvorby. Proč nejde jednoduše „hrát si na umělce“? A proč náhoda nestačí?

Tvorba umění, nebo kýče? Jaký je mezi tím rozdíl? Kdy se fotograf stává uměleckým fotografem? A co je to vlastně ta bájná a tajemná umělecká fotografie? Jsou to akty? Vyvíjí se umělecká fotografie? Jak to vlastně je?

Soňa Šerá je naší ambasadorkou a zaměřuje se na originální portréty, u kterých klade důraz na uměleckou stránku. Jsou pro ni typické zajímavé pózy, šerosvit, minimální úprava retuší, minimalismus a černobílé fotky. Nevyhýbá se ovšem ani focení barev, a to zejména pokud dojde na jídlo, které ona sama uvaří nebo upeče.