Jak na focení hub

Podzimní sběrači hub vyrážejí do lesů za svým koníčkem, jiní touží po smaženici. Další se válejí v mechu a snaží se co nejlépe zachytit detail obrovského klobouku, který ohryzal slimák. Jak si co nejjednodušeji a přitom efektivně poradit s focením hub?

Kam na houby?

Ne každý houbám rozumí, ale fotograf má tu výhodu, že je bude jen fotit a ne jíst. Abychom mohli vyrazit fotit houby, je třeba si o nich prvně něco málo zjistit. Například kdy rostou a kde se vůbec dají najít. Obecně platí, že houby mají rády tmu a vlhko, takže je pravděpodobně nenajdeme za největších pařáků v létě. Pokud se ovšem vydáte na lov po deštivých dnech, pravděpodobnost nálezu je velmi vysoká. Nejčastějším místem jejich výskytu je pak les. Pěkně hustý les.

Z fotografie lze cítit tma a vlhko, které v lese převládaly. Nikon D3300, AF-S NIKKOR 18-55 mm 1:3.5-5.6 G II, 1/6 s, f/5.6, ISO 200, ohnisko 55 mm

Z fotografie lze cítit tma a vlhko, které v lese převládaly.
Nikon D3300, AF-S NIKKOR 18-55 mm 1:3.5-5.6 G II, 1/6 s, f/5.6, ISO 200, ohnisko 55 mm

Každá houba se liší svými požadavky na život, stejně jako se liší při snášení horka například pes s dlouhou srstí od psa s krátkou. Za mnohá léta chození v jihomoravských lesích jsem už vypozorovala pár základních poznatků, a sice že bedly určitě najdu ve vysoké tenké trávě na pasece a babky zase schované v listí či spadaných větvích. Jenže pak se například přesunu na Vysočinu a mé poznatky mi jsou k ničemu, neboť přírodní podmínky se liší a právě bedly zde najdu těžko.

Výskyt hub tedy sice záleží na období, ale také na geografické poloze růstu. Dobré je tedy se buď zeptat vášnivého houbaře, anebo jednoduše prohledat internetové diskuze. Ostatně právě houbař je jako parťák při fotografické procházce k nezaplacení.

Pokud vychytáme období, kdy víme, že houby rostou, můžeme se vydat na lov. Důležité je zamyslet se nad vhodnou denní dobou. Pod korunami lesů je sice relativně stabilní tma, nicméně v pravé poledne se slunko dokáže prodrat mezi listím stromů a na zemi pak dopadají ostré světelné body, které by na výsledné fotografii nemusely vypadat dobře. Doporučuji proto vydat se na lov až k večeru.

Fotografie je laděná v příjemně zelenkavých barvách, od nejtmavší až po světlounce brčálovou. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/125 s, f/2.8, ISO 3200, ohnisko 100 mm

Fotografie je laděná v příjemně zelenkavých barvách, od nejtmavší až po světlounce brčálovou. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/125 s, f/2.8, ISO 3200, ohnisko 100 mm

Jaké houby fotit

Některé houby najdeme například na stromech, jiné na starých ztrouchnivělých pařezech. Většina ovšem roste přímo na zemi. A tak nezbývá nic jiného, než se obléct řádně po vesnicku a nebát se ušpinit. Stejně tak je potřeba nebýt líný a hýbat se a připravit se na opravdové dobrodružství při prodíráním se křovím. Opravdu se budeme válet na zemi a houbu obíhat ze všech možných směrů a úhlů.

Starý pařez posypaný houbami. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 300D DIGITAL, Canon EF 50mm f/1.8, 1/100 s, f/5.6, ISO 400, ohnisko 50 mm (EQ 80 mm)

Starý pařez posypaný houbami. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 300D DIGITAL, Canon EF 50mm f/1.8, 1/100 s, f/5.6, ISO 400, ohnisko 50 mm (EQ 80 mm)

Pokud jsme již nalezli několik hub, je třeba vybrat si určitý typ, který je něčím zajímavý a zvláštní a pokud možno i hezký.

Houba takovéhoto typu připomíná mořské řasy, což může člověka hned na první pohled zaujmout, neboť je to zvláštní a neobvyklé. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/125 s, f/3.5, ISO 3200, ohnisko 100 mm

Houba takovéhoto typu připomíná mořské řasy, což může člověka hned na první pohled zaujmout, neboť je to zvláštní a neobvyklé. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/125 s, f/3.5, ISO 3200, ohnisko 100 mm

To ovšem neplatí ve chvíli, kdy chceme na fotografii ukázat například stáří houby.

Starý hřib v člověku vzbuzuje sympatie. Všimněte si navíc malého doubku, který vedle houby raší. Může sloužit jako měřítko její velikosti. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 5D Mark II, EF28-135mm f/3.5-5.6 IS USM, 1/125 s, f/6.3, ISO 800, ohnisko 135 mm

Starý hřib v člověku vzbuzuje sympatie. Všimněte si navíc malého doubku, který vedle houby raší. Může sloužit jako měřítko její velikosti. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 5D Mark II, EF28-135mm f/3.5-5.6 IS USM, 1/125 s, f/6.3, ISO 800, ohnisko 135 mm

Dekorace

Teď přichází na řadu zdobení. Je to stejné jako s modelkou, kterou například líčíme a češeme. Opatrně očistíme klobouk, abychom jej nepoškodili, a rozhlédneme se po okolí, v němž se houba nachází. Poklidíme rušivý nepořádek okolo (rozházené větve, škaredě vypadající jehličí, v horším případě i odpadky) a zapřemýšlíme nad pozadím. To by mělo být pokud možno co nejvíc jednolité a jednoduché, aby se centrem dění stala jenom houba samotná.

Nádherná muchomůrka okamžitě pohltí divákovy oči díky svému výrazně rudému kloboučku. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 5D Mark II, Canon EF 50mm f/1.8, 1/100 s, f/2.8, ISO 400, ohnisko 50 mm

Nádherná muchomůrka okamžitě pohltí divákovy oči díky svému výrazně rudému kloboučku. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 5D Mark II, Canon EF 50mm f/1.8, 1/100 s, f/2.8, ISO 400, ohnisko 50 mm

Úhel a kompozice

Při fotografování hub máme z hlediska úhlu docela volnou ruku. Vždy záleží na tom, co daným záběrem chceme říci. Pokud chceme zdůraznit a umělecky znázornit zajímavé rourky pod kloboukem, můžeme houbu vyfotit zcela zespodu. Obecně je dobré nedeformovat přirozenou postavu houby a vystihnout její opravdovou velikost. Proto je přirozené si před houbu lehnout a na fotce znázornit, jak roste. Vidíme tedy nohu a částečně i klobouk.

Z fotografie vidíme nožičku, prstýnek a téměř celý klobouk muchomůrky. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 300D DIGITAL, Canon EF 50mm f/1.8, 1/1000 s, f/1.6, ISO 200, ohnisko 50 mm (EQ 80 mm)

Z fotografie vidíme nožičku, prstýnek a téměř celý klobouk muchomůrky. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 300D DIGITAL, Canon EF 50mm f/1.8, 1/1000 s, f/1.6, ISO 200, ohnisko 50 mm (EQ 80 mm)

Pokud bychom houbu fotili svrchu, tedy vestoje, vidět by byl jenom klobouk. Taková fotka o přirozenosti houby nic moc nevypovídá, ale může v některých případech vytvořit pěknou čistou kompozici.

Na fotografii sice chybí tělo houby, ale samotný klobouk je natolik zajímavý, že se můžete pochlubit například pouze jeho barvami nebo velikostí. Přesto doporučuji volit úhel spíše zespoda a na obrázku zobrazovat přirozenou postavu houby. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 300D DIGITAL, Canon EF 50mm f/1.8, 1/160 s, f/4.0, ISO 200, 50 mm (EQ 80 mm)

Na fotografii sice chybí tělo houby, ale samotný klobouk je natolik zajímavý, že se můžete pochlubit například pouze jeho barvami nebo velikostí. Přesto doporučuji volit úhel spíše zespoda a na obrázku zobrazovat přirozenou postavu houby. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 300D DIGITAL, Canon EF 50mm f/1.8, 1/160 s, f/4.0, ISO 200, 50 mm (EQ 80 mm)

Co nastavit na fotoaparátu

Pokud máme houbu nachystanou dle našich představ, přichází na řadu to nejdůležitější – co nastavit na foťáku. Téměř každý by řekl, že houbu budeme fotit na makro. Na kompaktu je to určitě nejmoudřejší volba. Na zrcadlovce můžeme zkusit i jiné režimy, například režim A neboli prioritu clony. Zde si ručně volíme pouze vhodnou hodnotu clony, automatika sama doplní expoziční čas. Sami si tak můžeme regulovat hloubku ostrosti na výsledné fotografii, zatímco automatický režim makro by dělal vše za nás.

Všimněte si cíleně rozmazaného popředí a pozadí fotografie. Houba s částí mechu tak vystupuje jakoby 3D, působí více živě a neplasticky. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/60 s, f/3.5, ISO 3200, ohnisko 100 mm

Všimněte si cíleně rozmazaného popředí a pozadí fotografie. Houba s částí mechu tak vystupuje jakoby 3D, působí více živě a neplasticky. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/60 s, f/3.5, ISO 3200, ohnisko 100 mm

ISO se snažíme udržet co nejnižší, aby nás ve výsledné fotografii nerušil šum, ale to je potřeba vyzkoušet vzhledem ke světelným podmínkám a k použitému fotoaparátu.

V hledáčku pak sledujeme expozimetr. Ve chvíli, kdy se objeví čárka uprostřed, víme, že je expozice fotografie nejvhodnější. Pokud se nachází jinde, točíme kolečkem do té doby, dokud nedosáhne čárka středu.

Barvy volíme spíše teplé. Vyvážení bílé natavíme na režim zataženo. Ostříme manuálně, neboť houby nám nikam neutečou, a tak případná rozmazanost není chybou pohybujícího se objektu.

Osvětlení

Jak již bylo zmíněno výše, houby mají rádi tmu, což je strašák každého fotografa. Co se světlem? Profesionální fotografové by si s sebou do lesa vzali extra vybavení, jako je například barevné světlo a odrazná deska. Možností je spousta.

Hezkých fotek dosáhneme i s minimem přidaného vybavení. Blesk většinou nedoporučuji, protože dělá nehezké stíny a zkresluje opravdové barvy houby. Skvělou vychytávkou je například obyčejný mobil se světelnou diodou. Houbu si můžeme z určitého úhlu nasvítit umělým, přidaným světlem. To samé můžeme zkusit s baterkou, a pokud chceme houby opravdu pořádně nasvícené, nasadíme na hlavu čelovku. Sami si tak hrajeme se světlem a navíc si můžeme zvolit, jaké části houby chceme nasvítit.

Na klobouku lze pozorovat krásně nasvícenou pravou část. Levý roh je ponořen do ponurého temna. Výrazné barvy dodávají houbě živost a hravost. Autor: Aleš Hasala Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/60 s, f/4.0, ISO 800, ohnisko 100 mm

Na klobouku lze pozorovat krásně nasvícenou pravou část. Levý roh je ponořen do ponurého temna. Výrazné barvy dodávají houbě živost a hravost. Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/60 s, f/4.0, ISO 800, ohnisko 100 mm

Stabilizace

Někteří lidé preferují stativ a dálkovou spoušť, aby dosáhli naprosto dokonalé ostrosti. To se může v temném lese hodit, ale výborné fotografie zvládneme i rukou bez stativu.

Fotoaparát si umístíme na zem, čímž dosáhneme stabilizace a druhou rukou manuálně ostříme, dokud nejsme zcela spokojeni s tím, co od díla očekáváme. Může se stát, že se nám fotografie při každém domáčknutí spoušti lehce změní a není tak ostrá, jak jsme ji viděli před vyfotografováním. Při každém zmáčknutí totiž lehce pohneme s fotoaparátem. Zabránit se tomu dá například nastavením samospouště.

Jako na většině fotografií doporučuji alespoň ze začátku držet se kompozice podle zlatého řezu nebo pravidla třetin. Po osvojení tohoto pravidla se od něj můžeme vždy lehce odchýlit a zjistit, jestli fotce nebude slušet středové umístění.

Autor: Aleš Hasala Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/160 s, f/3.5, ISO 800, ohnisko 100 mm

Foto: Aleš Hasala
Canon EOS 5D Mark II, EF100mm f/2.8 Macro USM, 1/160 s, f/3.5, ISO 800, ohnisko 100 mm

Výlet do přírody člověka naplní klidem a pohodou. Někdy také parádními zážitky a pořádnou dávkou dobrodružství. Atmosféra lesů v nás vzbuzuje novou inspiraci a umožňuje nám zachytit zcela přirozené, člověkem nedotčené dílo přírody, a to bez velkého množství profesionální techniky. A tak si z lesů můžeme odnést uměleckou památku na umělecký výtvor matky země s pouhou zrcadlovkou v ruce, čelovkou na hlavě a nadšením v duši.

Poslední aktualizace 30. září 2016

44 2
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Lenora J.

Fotí vše, co ji okouzlí. Nikdy nepřestane žasnout nad věčně trvající silou světla a tmy. Pluje mezi světy, které se prolínají. Hudba v těle. Poezie v mysli. Fotografie v očích. Próza v ústech.

Číst všechny články.

Komentáře