Fotíme divadlo: světlo ze tmy

Fotografování ve světelných podmínkách divadla případně tance není zrovna jednoduché. Je třeba důkladná příprava a také odpovídající vybavení. Nic ale není nemožné.

Rozhodnete-li se pro fotografování divadelního představení tance, baletu či výrazového tance, nepodceňujte důkladnou přípravu. Zvláště tanec s sebou nese nejen neustálý pohyb, ale také změny osvětlení a s tím spojené změny světelných podmínek. Tanec či divadlo můžete fotografovat nejčastěji ze dvou důvodů, jednak jako zakázku pro divadelní soubor, choreografa či někoho jiného, anebo vyloženě sami za sebe, pouze pro své vlastní účely. Oba dva případy se od sebe z části liší, mají však i několik společných prvků.

Těžko na cvičišti…

Budete-li fotografovat divadlo či tanec jako zakázku pro divadelní soubor, pak je velice důležité účastnit se zkoušek. Při zkouškách se nejen naučíte pohybovat pod pódiem či na něm společně s herci, ale také poznáte průběh celé hry, zjistíte, které části jsou vypjaté, které naopak klidné. Celkové seznámení s představením je prakticky nutností, pokud se má fotografování podařit. Finální snímky pak většinou vznikají při generálce, protože v průběhu představení chce být málokdo rušen. Něco jiného je samozřejmě případ divadelního festivalu či obdobné akce

Jelikož na jevišti panují velice nepříznivé světelné podmínky, je vhodné promluvit i s osvětlovačem, případně si nechat jeviště před zkouškou nasvítit stejně, jako tomu bude při představení, abyste věděli, jak se scéna vlivem světla změní, a jaké vybavení bude nejvhodnější.

V případě fotografování na festivalu či podobné hromadnější akci je nutností je svolení od produkčního nebo režiséra, který vám fotografování posvětí a určí prostor, kde se můžete pohybovat a fotografovat. Pokud tak neučiníte, může se stát, že budete uprostřed představení vyhoštěni ze sálu.

Velmi kontrastní scény vás vyškolí, jak pracovat s měřením expozice a celkovou ostrostí obrazu

Málo světla, fotografova smrt

Prakticky každé divadelní nebo taneční představení se z velké části odehrává za nedostatku světla (z pohledu fotografa), což s sebou nese různá omezení. Hladina světla se na jevišti mění každým okamžikem. Typicky je nejvíce nasvícen hlavní aktér scény a vše ostatní je v šeru. Rozdíl v intenzitě osvětlení je velice výrazný, z toho důvodu je pro optimální naměření expozice nutné použít bodové měření světla a exponovat tzv. na světla

V důsledku nedostatku světla je nutné použít i vyšší citlivost snímače typicky ISO 800 až ISO 1 600, pokud je to možné, volte samozřejmě citlivost co nejnižší, abyste eliminovali digitální šum. I přesto však budete muset používat dlouhé časy, hodnoty kolem 1/30 až 1/5 s nejsou ničím výjimečným. Pokud chcete zachytit ostře rychlejší pohyb, pak je možné použít časy kolem 1/500 s, počítejte však s rizikem podexpozice.

Při podobných scénách se ve většině případů nevyhnete přepalům ve snímku, nicméně v rámci celku nebudou působit nehezky

Technika na prvním místě

Alternativou k dlouhým časům a vysoké citlivosti jsou světelné objektivy, které jsou pro podobné světelné podmínky ideální a prokážou vám velkou službu. Z toho vyplývá, že digitální zrcadlovka je v podstatě nutností, a to především pro nízkou úroveň šumu při vysokých citlivostech a také kvůli rychlosti autofokusu.

Při divadelní fotografii použijete zpravidla objektivy delších ohniskových vzdáleností, typicky 70–200 mm (světelnost nejlépe F2,8) nebo objektivy s pevným ohniskem, které mívají vynikající světelnost F1,2–1,8. při použití s digitální zrcadlovkou s menším formátem snímače se ve většině případů prodlouží ohnisko, a tak máte z portrétní pětaosmdesátky pevné sklo s ohniskem např. 127 mm a světelností 1,4, což je ideální kombinace. Nezapomeňte ani na stativ, může se stát, že ho s sebou budete brát zbytečně, můžete ho však také využít při záběrech celku nebo detailů. Jako podpěra při snímání na dlouhé ohnisko je stativ neocenitelným pomocníkem.

Při ostření platí to stejné jako u portrétu, ostřete vždy na oči, to se však týká detailních pohledů, při snímání celků by mělo být ostré prakticky vše

Vyzkoušejte si také před samotnou akcí, jak hlučné je zrcátko vašeho fotoaparátu, není nic horšího, než rušit herce neustálým „mlaskáním“ zrcátka. Pokud váš digitál patří mezi hlučnější kousky, tak stojí za úvahu použití černého fusaku (například ze sametu, filce nebo vícevrstvého flanelu), který částečně utlumí zvuk zrcátka. Pokud je fusak větší, můžete se do něj schovat i s hlavou.

Poslední aktualizace 1. prosince 2010

12 0
Děkujeme! Nasdílejte prosím článek dál, ať se o něm dozví další lidé.

Autor: Petr Březina

Komentáře