Kdyby ptáci zakládali hudební skupiny, rákosník velký by byl nejspíš metalista. To mě vždycky napadne, když sedím u rybníka a vyhlížím, co bych vyfotil, protože je to jeden z nejhlasitějších ptáků našich břehů.

Farní kostel Frauenberg an der Enns je můj oblíbený a cesta mě kolem něj vedla už několikrát. Doufal jsem, že se mi ho jednou podaří vyfotit nad mlhou, ale i když se počasí vydařilo, stále byla cesta k tomuto snímku složitější, než jsem počítal. Povím vám příběh, jak vznikla fotka kostela nad mlhou.

Vítejte v mé kanceláři. Trochu těsná, trochu do ní táhne a wifinu nemá. Pojďte nahlédnout, jak vznikají ty zdánlivě jednoduché letecké snímky krajin a různých objektů nebo dokonce letadel ve vzduchu. Račte se připoutat, startujeme a bude to házet.

Stáří bylo vždy vděčným tématem fotografie. Slavní fotografové, jako například Yousuf Karsh nebo Irving Penn se zkušenost a zážitky, které má člověk vepsaný do své tváře nikdy nesnaží zakrýt. Naopak jej ještě zdůrazňují použitím rafinovaného světla, jakoby vyprávěli opravdový příběh. Jak si může fotograf poradit s tématem stáří s noblesou?

Když je řeč o přírodě Britských ostrovů, většina si asi hned vybaví Skotsko. Podíváme se ale o trochu níž, jen o kousek. Zamíříme totiž do severní části Anglie, kde se nachází téměř souvislý pás tří národních parků připomínajících Tolkienův knižní svět. No a jaké možnosti tato méně známá část Evropy nabízí fotografům?

Končí zima a blíží se jaro. To sebou nese období plné nestálého počasí. Jedná se přibližně o měsíc až dva, které bývají pro fotografy nezajímavé, jednotvárné a plné mdlých barev, nebo ne? Počasí

Shibari (japonsky “vázání”) nebo také Kinbaku (přímé označení pro aktivitu jako takovou) je původně japonské umění vázaní. Fascinující techniky svazování lidí se dotýkají jak sexu, tak umělecké sféry. Konsensuální bondáž je vizuálně velmi zajímavá až dech beroucí nejen pro pozorovatele. Jde ale především o velice úzký vztah vázajícího a vázaného. Vztah postavený na absolutní důvěře a intimitě. Jak si jako fotograf poradit s takto intimní zakázkou?

Co přesně je Svatojakubská pouť (neboli Camino de Santiago)? V původním významu je to cesta ke hrobu svatého Jakuba, který se nachází ve španělském městě Santiago de Compostela. Není jenom jedna

Chtěli byste fotit nějakou evropskou exotiku, ale Island nebo Kanárské ostrovy se vám zdají příliš masové? Zkuste zalovit v portugalských vodách. Kromě krásné a fotogenické Madeiry zde najdete také Azorské ostrovy, které mají od každého z výše uvedených něco a přesto jsou velice svérázné. Díky své odlehlosti Azory stále vzdorují masovému turizmu. Při návštěvě kteréhokoliv z ostrovů budete potřebovat alespoň jedno mezipřistání. Dnes bude řeč o největším a nejsnáze dostupném ostrově, kterým je São Miguel. Azorských ostrovů je devět a všechny jsou unikátní, ale právě na tomto ostrově najdete největší koncentraci zajímavostí.

Realizace obsáhlejšího focení hasičského prostředí vyžaduje vždyvětší přípravy než běžné fotografování. Běžně zaznamenávám hasičskou práci spíš v reportážním stylu přímo u zásahů nebo v případě výcviků. Tentokrát jsem chtěl fotcení více plánovat a mít tak větší kontrolu nad výsledkem. Současně jsem si chtěl vyzkoušet i různé způsoby svícení, protože pojem světla je pro téma požáru celkem zásadní.

Už jste si jistě mnohokrát na nějakém místě řekli, že je to skutečný ráj pro fotografy. Na Madeiře může tahle věta získat zcela nový rozměr. Hlavním důvodem je obrovská rozmanitost koncentrovaná na velmi malém území. Představte si, že se za hodinu jízdy autem dostanete z tropického města na úroveň moře přímo na horu, která je vyšší než 1800 m n. m. (naše Sněžka). Pokud byste si chtěli někde vyzkoušet co nejvíc fotografických situací, tenhle ostrov je to pravé místo.

Vyprávění o tom, jak vznikla tato fotka nás tentokrát zavede na úpatí nejvyšších hor Rakouska do malé vesnice Heiligenblut. Opět bylo potřeba trocha plánování a příprav. Přese všechno to nestačilo a musel jsem nedokonalosti dohánět později na počítači.

Krátké jednodenní túry mají samozřejmě své kouzlo. Můžete volněji plánovat a nosit s sebou jen to nejnutnější. Na druhé straně ale většinou kráčíte v nepěkném poledním světle a o nejkrásnější části dne přicházíte. Něco úplně jiného je, když se vydáte do hor na několik dní, týdnů nebo dokonce měsíců. Najednou se probouzíte do nádherného světla, vše se neustále mění a večer zažíváte epické západy slunce.

Co mají společného šlehač, kýčovitá soška srnek, čaj a plechovka Coca-Coly? Může to být daleko více, než se na první pohled zdá. Zdánlivě nesouvisející a naprosto odlišné věci může spojovat jedna nosná myšlenka, která všechny předsudky smaže.

Fotokalendář je jedním z nejoblíbenějších dárků. Zejména pod stromečkem ho najde vždy spousta lidí. Vánoce se nám pomalu blíží, co si zkusit nafotit vlastní, velmi originální a jedinečný kalendář, kterým můžete udělat radost například prarodičům?

Nemocnice není místo, které by oplývalo pozitivní energií a dobrou náladou. Zdravotní klauni jsou školení profesionálové, kteří jsou systematicky připravováni na to, aby zvládali pracovat s různými reakcemi pacientů a pomáhali jim alespoň na krátkou chvíli navodit dobrou náladu a smích. Dokumentovat takovou práci je velký zážitek a vždy také veliká zkušenost.

Každá žena je krásná, a to i bez make-upu. Krása je individuální a zcela unikátní u každého jedince. Neexistuje žádné pravidlo, které by plošně definovalo, co je krásné a co není, pomineme-li filosofickou disciplínu – estetiku. Společenské standardy krásy se v průběhu let stále mění, a to se týká nejen našeho vnímání, ale také fotografické tvorby.

Během života navštívíme spousty měst a rádi si odsud přivážíme fotky na památku. Samozřejmě i snímky detailů mají svoje místo, ale v tomto článku se budeme věnovat zachycení majestátního vzhledu města jako celku a zobrazení jeho charakteru. Je totiž pokaždé jiný.

Představte si, že jste doslova zaplaveni zelení. Je tak hustá, že zakrývá i slunce a jen tu a tam k vám propouští nějaký paprsek. Všude něco voní, pohybuje se, a prostorem se nese řev vřešťanů. A z téhle krásy se vynořují zvláštní pahorky, které po bližším prozkoumání odhalí tajemné stavby zaniklých civilizací. Zní vám to jako scéna z filmu? Ne, je to realita, se kterou se můžete setkat v džunglích Mexika a Guatemaly.

Mexiko má mezi cestovateli velice dvojznačnou pověst. Na jedné straně se nám vybaví monumentální pyramidy, exotická příroda a tyrkysově modré moře, na straně druhé války kartelů a obrovská chudoba. Fotograf se může oprávněně ptát, jestli do této země vůbec vyrazit. Má odpověď je však jednoznačné „ano“. Pojďme si trochu rozvést důvody, proč si to myslím.