Tato slovinská vodní plocha je tak proslulá, že ji jezdí navštěvovat a fotit lidé z celého světa. Ani já jsem neodolal a také už mám doma vlastní snímky. S pořádnou dávkou ranního vstávání jsem samozřejmě vyfotil ten nejobvyklejší, ale ještě více se mně líbí jiný, kde jsem musel jít štěstí naproti. Přečtěte si, jak se to všechno seběhlo.

Jezero Bled, nebo také Bledské jezero, je na severu Slovinska, má zhruba 1 x 2 kilometry a potkává se tu několik faktorů, které z jezera dělají cíl turistů a fotografů.

Neuvěřitelná podívaná

Na fotkách samozřejmě okamžitě zaujme malebný kostel na malinkém ostrově uprostřed jezera. Aby scéna nebyla placatá, tak ji v pozadí rámují hory s výškou přes 2 000 m n. m. (přitom jezero je v nadmořské výšce pod 500 m n. m., takže převýšení je skutečně vidět). Navíc hned vedle jezera jsou kopce, ze kterých můžete vše z výšky pozorovat. Scenérie je tak úchvatná, že chudák Bledský hrad na skále nad jezerem, který by jinde byl hlavní chloubou okolí, je tady trošku ušlápnutý příbuzný.

Plán postupu

Nebyl jsem ve Slovinsku jen kvůli tomuto místu, takže jsem ani nebyl ubytovaný u jezera, ale asi 25 minut cesty autem odtud. První cíl byly záběry z vyhlídek na kopci, protože jsem z webu věděl, že v podstatě nemůžu udělat chybu.

Existuje spousta aplikací pro zjištění polohy slunce v daný den a čas. Já obvykle používám Sun Surveyor pro Android, který mně prozradil, že východ bude o půl šesté ráno a slunce se objeví nad horami přímo za jezerem. Teoreticky bude nějakou dobu trvat, než se planoucí kotouč dostane nad vrcholky, ale na druhou stranu, dobré fotky se dají udělat i před východem slunce, takže dává smysl mířit na ještě dřívější čas.

Navíc mě čekala cesta autem, parkování a noční chůze neznámým lesem do kopce, takže rezerva byla na místě. Budíček byl tedy naplánovaný na tři hodiny ráno. Chtělo to ale den s dobrým počasím.

Okamžitě na start

Hned po příjezdu do Slovinska hlásila předpověď další den s nádherným ránem, takže se plán začal realizovat. Vstávání takto brzo je sice náročnější, ale přináší výhodu: Kolem vyhlídek jsou drahá parkoviště (v roce 2024 byla cena v různé měsíce 4-6 EUR/hod.), ale když člověk přijede ve čtyři ráno, je šance využít zdarma jedno z posledních volných míst na nedalekém lesním odpočívadle.

Před pátou hodinou už jsem stál na vyhlídce Ojstrica a mohl si vybrat místo na focení. Moc jich k dispozici nebylo, takže když se jen o pět minut později objevili další ranní cestovatelé, byl jsem rád, že jsem si přivstal.

Čekání a focení detailů

Čas do východu slunce jsem si krátil focením různých detailů. Zajímavý byl jak nasvícený kostelík na ostrově, tak detaily úplně mimo hlavní oblast – například vrstvy hor ubíhající do dáli.

Fotil jsem pravidelně i celý záběr před sebou, protože nikdy není jasné, jestli právě tohle nejsou ty nejlepší světelné podmínky a poté se počasí zhorší.

Finální foto s trikem

Počasí ale vydrželo, takže nejlepší fotka byla skutečně jedna z posledních, focených v okamžiku, kdy sluneční kotouč napůl vykukuje zpoza hory. Tohle je můj oblíbený moment, který ale trvá jen zhruba tři minuty, takže je potřeba být připravený.

Ideální by bylo si na slunce počkat s perfektně vyladěným fotoaparátem na stativu, jenže se ukázalo, že kolem vyhlídky je několik keřů, které lezou do záběru. Použil jsem tedy fintu: Aparát sice zůstal na stativu, ale po aktivaci desetisekundového zpoždění spouště jsem trojnožku použil jako tyč a vyzdvihl ji nad hlavu. Další přidané dva metry stačily a výhled byl mnohem lepší. Fotí se sice naslepo, ale na trénink správného úhlu záběru jsem měl předchozí hodinu…

Kvůli obrovskému rozsahu světel a stínů jsem fotil několik snímků s různou expozicí a spojil je dohromady, v tomto případě ručně pomocí techniky luminosity masking – v tomto ještě zdaleka nejsem expert, takže mně úpravy někdy trvají i hodiny, ale jde tak dohromady skloubit i místa s opravdu velkými rozdíly ve světlosti.

Další průzkum

Se sluncem nad horami už jsem nečekal, sbalil věci a vydal se na průzkum jiných zajímavých míst. Těmi bylo několik dalších vyhlídek a břeh jezera.

Vyhlídky byly různé a zejména pod Malou Osojnicí je opět vynikající pohled na jezero.

Po cestě jde zahlédnout i boční údolí dál od jezera, kde se ještě válela ranní mlha.

Zajímavější byl ale břeh, který nabízel úplně jiný pohled a vyprovokoval mě k druhé návštěvě v jiné ráno.

Druhá návštěva

Za dva dny bylo počasí mnohem nevypočitatelnější. Napůl mlha a napůl roztrhané ranní mraky, které se měly spojit a zvrtnout do deště – jenže až jednu až dvě hodiny po východu slunce. Každopádně to byla loterie, protože se také mohlo stát, že mraků bude moc a slunce se vůbec neobjeví nebo začne pršet dřív, případně padne všude mlha a neuvidím vůbec nic.

Naštěstí se nic z toho nestalo. Ze spousty pokusů na různých místech na břehu vyšla nakonec vítězně fotka ještě chvíli před úsvitem s jezerem a kostelem, kterým sekunduje hrad v mracích v pozadí.

Náhodné mraky z místa dělají mnohem dynamičtější a dramatičtější podívanou a osobně se mi asi líbí víc než „jednoduchá“ fotka s čistou oblohou.

Samozřejmě jsem zkoušel i jiné záběry, tady třeba z jiného místa a jinak kompozičně focený kostel, před kterým zrovna proplavaly kachničky.

Asi za hodinu přišla průtrž mračen a s focením i výletováním byl pro to ráno konec.

Špatné počasí je (někdy) vítěz

Není to poprvé, co jsem fotil před deštěm nebo po něm a žasl, co příroda umí. Když se sejdou správné podmínky a mraků je tak akorát, je to nejen úchvatný pohled, ale také každou minuta jiná scéna, podle toho, jak vítr honí oblačnost sem a tam.

Na druhou stranu stačí málo a mraky zahalí slunce nebo celé okolí. Takže stejně tak jsem zažil vícekrát, že jsem se sápal ráno na kopec, jen abych zjistil, že vůbec nic nevidím. Úspěch tedy vůbec není zaručený. Ale bez pokusů fotka určitě nevyjde.