Upravujete fotky pokaždé jinak a často se ztrácíte a vracíte se o krok zpět? Možná za to může špatné pořadí úprav. Ukážeme vám 5 kroků, které se vyplatí řešit jako první – a vysvětlíme, proč právě takové pořadí zjednoduší práci s RAWem i finální doladění fotky.

Možností, jak upravit fotku, je dnes víc než kdy dřív. Posuvníky, lokální úpravy, retuše, efekty… Pokud začnete špatně, snadno si zkomplikujete další práci nebo zbytečně přijdete o obrazovou kvalitu. Máme pro vás jednoduchý systém v pořadí úprav, který funguje u většiny fotografií a pomůže vám udržet kontrolu nad celým procesem.

Vyvážení bílé: základ každé úpravy fotky

Nejdůležitější věcí na samém začátku je co nejlepší vyvážení bílé. Dělá se hned prvním posuvníkem v modulu Vyvolat v Zoner Studiu. Nemusíte si dělat starosti, že by odstín musel být naprosto dokonalý, to není třeba. Ale čím blíže se posunete k ideální hodnotě hned na začátku, tím lépe.

Různé vyvážení bílé způsobí velmi odlišné barevné podání. Na tomto příkladu není ani jedna varianta vyloženě špatně. Možná chcete neutrálnější barvy jako v prvním případě, nebo třeba máte za cíl zdůraznit zlatavou záři zapadajícího slunce jako ve druhém.

Důvodů, proč má toto nastavení tak vysokou prioritu, je několik:

Celkové barevné vyvážení je nejen důležité pro estetický dojem, ale navíc ovlivňuje i expozici fotky. V závislosti na nastavené hodnotě vyvážení bílé může snímek působit příliš světle, nebo naopak moc tmavě.

Pokud fotíte do formátu RAW (což silně doporučuji), pak funguje v modulu Vyvolat vyvážení bílé dokonale a nechá vás vyladit si barvy podle svého. Ale jakmile se z modulu Vyvolat dostanete do modulu Editor, všechno nastavení se nevratně zapíše do obrazových dat. Pozdější úpravy bílé budou se ztrátou kvality. Drobných změn si nikdo nevšimne, ale u větších korekcí už některé barvy nedostanete zpět a snímek bude působit vybledle.

Problémové vyvážení, které se dělalo až po úpravách v modulu Editor. Editovala se „žlutá“ fotka z obrázku výše a až později proběhl pokus vrátit se do neutrálnějších barev (fotka vlevo). Jenže to už bohužel tak snadno nejde a barvy jsou vybledlé. Všimněte si také, že fotka je jinak světlá než druhá varianta (fotka vpravo), což je pro srovnání verze, kde bylo vyvážení bílé nastaveno neutrálně hned při vyvolávání z formátu RAW (v modulu Vyvolat).

Pokud byste vše zpracovávali jen v modulu Vyvolat a nepotřebovali funkce Editoru, pak předchozí problémy napůl odpadají, protože posuvníky lze upravovat bez ztráty kvality i kdykoliv později. Jenže tady číhá další zádrhel: Na vyvážení bílé jsou závislé další úpravy barev. Pokud si později v Barevných korekcích budete hrát s modrou nebo se žlutou zvlášť, bude velký rozdíl v tom, které části snímku se pozmění.

Korekce vad objektivu a odstranění chromatické aberace

V počáteční fázi zpracování se také vyplatí opravit optické vady objektivu – pokud tedy na snímku vadí. U fotek krajin tyto opravy nejsou až tak důležité, ale naopak u snímků architektury bývá poduškovité nebo soudkovité zkreslení dobře vidět a je třeba ho opravit.

Některé objektivy vyloženě počítají s pozdějšími korekcemi objektivu. Bez nich dostanete výrazně jiný obrázek.

Kromě geometrických vad je praktické prozkoumat a opravit i chromatickou aberaci, tedy odstranit fialové a modré orámování na kontrastních hranách.

Chromatické aberace se projevují jako barevné hrany v místech, kde by být neměly. Někdy nejsou vůbec vidět, ale na místech, kde se stýká světlá a tmavá plocha, jsou dobře patrné a působí rušivě.

Odstranění aberace je opět věc, která se relativně dobře dělá na snímku přímo z fotoaparátu, ale může působit velké problémy později, kdy jsou pozměněny barvy a kontrast.

Všechny popsané korekce vám v dalších krocích pomohou i při případných retuších. Navíc k opravám chyb optiky patří i případná oprava vinětace, čili tmavých rohů, což se projeví na světlosti fotky. Proto dává smysl tento krok provádět už na začátku.

Úprava expozice, světel a stínů

Konečně přichází čas na srovnání světelných poměrů na fotce. Můj přístup je takový, že se zatím nesnažím udělat fotku co nejhezčí, ale jen docílit dvou věcí: 

1. Zachránit přesvětlené části fotky díky velkému množství obrazových dat, uložených ve formátu RAW a 
2. zesvětlit fotku, pokud by byla příliš tmavá. 

Obojí znamená práci se základními posuvníky, konkrétně Expozice, Světla a Stíny.

S takto světlou oblohou by se dál pracovalo obtížně, ale stačí snížit posuvníky Světla, případně Expozice a výsledek je mnohem použitelnější pro další zpracování. Zatím se nesnažím doladit fotku úplně dokonale.

Některé snímky tady prakticky upravovat nepotřebují. Pokud nejsou vyloženě špatné, vím, že můžu provést ostatní opravy a retuše v modulu Editor a až úplně na konci zpracování se vrátit do modulu Vyvolat, tentokrát už s retušovaným souborem formátu ZPS (nebo TIFF apod.). Tam detailně nastavím celkovou světlost a barevnost.

Výhoda je, že později můžu s opravenou fotkou zkoušet různé experimenty a nevadí, když se za měsíc rozhodnu pro jiné tónování. Pořád budu mít k dispozici vyretušovanou fotku připravenou pro moje další pokusy.

Redukce šumu ještě před dalšími úpravami

Odstranění šumu se po dalších úpravách dělá hůř než na začátku. Algoritmy pro odšum jsou vyladěné pro použití na datech z fotoaparátu, takže po větších změnách nebudou fungovat tak dobře.

Šum v originální fotce je výrazný, proto jsem ho zredukoval už na začátku zpracování.

Narovnání horizontu a ořez: kdy je dělat až nakonec

Pokud je snímek našikmo, je vhodné jej pootočit, jenže není úplně jasné určit, jestli to provést v prvních krocích, či později.

Výhoda prvního přístupu je, že budete dále pracovat na rovnějším výsledku, některé úpravy mohou být snazší a výsledek je lépe představitelný.

Jenže co když se po pár použitích klonovacího razítka rozhodnete, že byste na jednom kraji potřebovali snímek o trošku rozšířit nebo změnit kompozici? Narovnání horizontu vás připraví o drahocenná data, ze kterých jste mohli vycházet a ulehčit si práci.

Horizont tedy není jednoznačný a často je výhodné se o něj starat až ke konci zpracování celého snímku.

Podobné argumenty, ale ještě ve větší míře platí u ořezu. Po oříznutí fotky zkrátka není snadné se vracet zpět, takže tuto operaci také doporučuji dělat až jako jednu z posledních, kdy dokážete zhodnotit celý zpracovaný snímek.

Co když upravujete jen v modulu Vyvolat?

Popsané úpravy nemusíte dodržovat za každou cenu ve chvíli, kdy při práci na snímku neopustíte modul Vyvolat. Zde pořadí není tolik kritické, protože se lze kdykoliv vracet a upravovat stejné posuvníky stále dokola. I tak je ale praktické si napřed opravit bílou a další základní nastavení, nehledě na to, že nikdy nevíte, jestli vás najednou potřeba větších změn nedonutí přesunout se do modulu Editor.

Pořád je tedy lepší mít tento systém v paměti a postupovat podobně u všech snímků, protože se tím omezí počet chyb a přemýšlení, jak pokračovat a jestli další operace nějak nenaruší celý proces úpravy.