Zvládnutí technické stránky fotografie je stejně důležité jako dobrý nápad. Přepaly – tedy příliš světlá místa bez detailů – dokážou jinak povedený snímek snadno pokazit. Podívejte se, jak se jim vyhnout při focení i při následných úpravách.

Přepal (v angličtině často overblown highlights) je místo na snímku, kde už bylo tolik světla, že se snímač zarazil na svém maximu – bílé barvě – a nic víc už nebyl schopný zaznamenat. Problém je, že i když jsou v této oblasti nějaké detaily, například krásné tvary mraků, celá oblast se jednoduše slije do bílé a o všechny detaily přijdeme.

Při focení v exteriéru bývá obtížné na displeji fotoaparátu rozeznat, jestli je daná oblast už pokrytá stoprocentní bílou nebo je ještě v pořádku. Proto je ve foťácích pomocník ve formě histogramu, kde se přepaly ukážou jako sloupec pixelů, který kopíruje pravý okraj grafu.

Některé přístroje mají navíc možnost zapnout blikání problémových světlých míst.

Jak se k přepalům vztahuje dynamický rozsah

Možná si říkáte, že už jste mraky fotili a nebyl s nimi žádný problém. Dobrá úvaha! Samotná světlá obloha je v pořádku, komplikace se ale objeví, pokud na jednom snímku chceme zabrat jak oblačnost, tak i hlubokou temnou jeskyni pod ní.

Každý senzor ve fotoaparátu má svůj dynamický rozsah, tedy maximální rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem na snímku, který je ještě možné zachytit. Pokud scéna rozsah přesáhne, máme při běžném focení na výběr ze dvou hlavních možností:

1.  Zobrazit správně spíš tmavá místa neboli exponovat na stíny, ale tím právě ztratit velmi světlé oblasti, které se slijí do přepalů. To je přesně případ úvodního obrázku.
2. Nebo se naopak soustředit na prokreslení detailů ve světlých plochách – exponovat na světla – ale tím tmavé oblasti ponořit do temnot.

Podexpozice jako nejrychlejší řešení přepalů

Jedna z nejpřímočařejších technik je právě druhá cesta z předchozího odstavce, tedy exponovat na světla. Část snímku bude velmi tmavá, ale trik je v tom, že tato temná místa později zesvětlíte v Zoner Studiu.

Problémem je ale šum, který se zesvětlením výrazně zvýší. Jak výrazné zesvětlení si můžete dovolit, záleží na kvalitě vašeho fotoaparátu a hlavně velikosti senzoru. Čím větší, tím lepší.

Pro co nejvyšší kvalitu je nutné fotit do formátu RAW a na nízkou ISO citlivost (obvykle kolem ISO 100). Ideální je také kontrolovat histogram, abyste co nejlépe využili rozsah schopností fotoaparátu bez vyvolání přepalů.

Popsaným podexponováním se sice vyhnete bílým místům, ale při přílišném zesvětlení už bude snímek tak zašuměný, že se stane nepoužitelným. Proto je tu řada pokročilejších řešení.

Skládání expozic: Spojte více fotek bez přepalů

Klasikou je pořízení několika snímků, které se liší jen světlostí. Příliš tmavá místa z jedné fotografie se doplní kvalitnějšími daty z té další. Výsledek musíte opět příslušně zesvětlit, podobně jako u podexpozice, jen dostaneme méně šumu.

Proces skládání lze nechat na automatice (třeba skládání HDR v Zoner Studiu), nebo vše doladit ručně. Takový postup jsme popisovali třeba v článku Skládání fotek krajiny: Jak na vysoký dynamický rozsah pomocí vrstev. 

Kvalita výsledného obrázku by měla být na zesvětlovaných místech viditelně lepší než v předchozím případě.

Bohužel tento systém není vhodný na pohyblivé scény a zpracování série snímků také zabere nějakou chvíli.

Přechodové filtry: Ztmavte oblohu už při focení

Zejména pro krajináře existují takzvané přechodové filtry (graduated neutral filters), v zásadě poloprůhledná sklíčka, které ztmaví jednu část snímku, většinou tu, kde je obloha.

Už přímo ve fotoaparátu se tak výrazně sblíží světlost nebe a „temnost“ země.

Díky možnosti natáčení filtru nemusí být přechod čistě kolmo nahoru. Na druhou stranu budete v problémech, pokud horizont nevypadá jako rovná čára a vystupuje z něj například skála.

Také u dynamických scén je složité fotit a u toho si hrát s filtry.

Jak vyrovnat světlo bleskem nebo odraznou deskou

Při focení lidí si můžete pomoci dalším zdrojem světla. Nejjednodušší je blesk nasazený přímo na fotoaparátu, který pro zjemnění stínů lze nasadit i mini softbox. Tohle je velmi akční varianta použitelná i pro reportážní fotografii.

Pokročilejší přístup je zvolit blesk nebo záblesk na vedle stojícím stojanu, opět volitelně se softboxem nebo deštníkem pro rozptýlení světla. Podobné vybavení dokáže vytvářet nové efekty, ale samozřejmě za cenu horší mobility.

Alternativou je domluva pomocníka, který bude držet odraznou desku. Ta přesměruje sluneční světlo a vyplní tím tmavá místa. Je to velmi jednoduchá metoda, ale vyžaduje asistenta, protože zejména s velkými deskami si snadno hraje vítr a není snadné je někde upevnit.

Počasí a přepaly: Kdy fotit, aby se jim dalo vyhnout

Aktuální světelné podmínky jsou obrovské téma, které tady nemůžeme obsáhnout.

Často si okolnosti nemůžeme vybírat, ale pokud ano, vyplatí se nejprve přemýšlet o času focení. Přes den je slunce ostré a hlavně při focení portrétů hrozí složité situace, kdy jsou vaše subjekty na jedné straně velmi tmavé a na druhé přesvětlené. Lepší je si počkat na zlatou hodinku kolem západu nebo východu slunce, protože s ní je spojené měkčí světlo.

Pokud si nejste jisti, je lepší najít místo ve stínu, takže odpadne boj s výrazně nerovnoměrným světlem na obličejích.

Kdy jsou přepaly na fotkách v pořádku?

Důležité je také zmínit, že není potřeba se přepalům bránit za každou cenu. Někdy si jich divák ani nevšimne, jindy jsou naopak praktické v tom, že schovají chaos v pozadí a hlavní motiv díky tomu vynikne.

Každý si najde své řešení

Může to vypadat, že je tu až moc informací a boj s přepálenými místy je složitý, ale není to tak. Vše jsou to jen možné alternativy a v praxi stačí, když budete mít v záloze své dvě nebo tři oblíbené metody a s přehledem zvládnete naprostou většinu situací. A u těch problémových případů se sem můžete vrátit a podívat se, co by se ještě dalo použít.